Když to funguje, tak to vyměň

KOMENTÁŘ

Když to funguje, tak to vyměň
Tereza Viry se zamýšlí nad novou vizualizací v pražské MHD, kde převládá černá barva. Foto: PID
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Úplně na začátku jsem si bláhově myslela, že se ta ošklivá záležitost bude týkat jenom metra. Ale ošklivé záležitosti se vždycky rozlezou.

 

Řeč je o nových „reverzních“ informačních tabulích, kde jsou na černém podkladu bílé názvy stanic, což přečíst zdálky je výzva i pro lidi relativně bystrozraké, natož pro někoho, kdo vidí špatně. Výměna navigace, která navigovala, za něco, co musíte luštit, případně se dokonce doptat (jak si také od začátku, a to dost nahlas, stěžují slabozrací, čili už dva roky), je úplně nesmyslná, ale s vynaložením jistého úsilí by se tu – pokud by se ten vizuální mor týkal opravdu jen metra a nešířil by se dál z tunelů – dala najít nějaká primitivní logika. Je to proto bílé na černém, protože metro jezdí pod zemí. Černá = podzemí, to přece dá rozum. Je to variace návodné nabídky oblečení pro mimina. Prodávají buď modré, nebo růžové, kdybyste třeba na moment zapomněli, co se vám narodilo. Takhle otevřete skříň: modrá, no jasně, kluk! Bílá na černém, jedu metrem!

Bohužel pomsta na pražských cestujících je důkladnější.

Už když ROPID za Hřiba vyhlásil nový navigační projekt Čitelná Praha, měly se veřejnosti kvůli zvýšenému množství příznakových slovíček („inkluzivní“, „vizuální styl“, dokonce „nový pražský wayfinding k udržení městské mobility“– oh, how very cool) rozblikat všechny varovné kontrolky. Proč? Proč potřebovala Praha „inkluzivní řešení pro všechny“ v době, kdy stačí vytáhnout mobil z kapsy, respektive z kabelky? Echo si na genderové vyváženosti vždycky zakládalo. „Naším cílem je to, aby si lidé díky novému jednotnému systému cestování městem užili, mohli se kolem sebe dívat a i z rutinní cesty do práce si udělali zážitek z nového poznání,“ objasnil Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje, proč se Praha zase rozhodla utrácet na místě, kde o to nikdo nestál. Z přeplněného vagonu tramvaje si ani jeden člověk nechce vyrobit z cesty do práce poznávací cestu. To nechce vůbec nikdo. Naopak by myslím sto procent cestujících potěšilo, kdyby nemuseli pravidelně sdílet vůz se smrdutými bezdomovci, nastřelenými narkomany a jejich nevyzpytatelnými neonáhubkovanými čokly. Nebyl by na tohle projektík?

A proto se na zastávkách začala objevovat místo dosavadních opět zcela funkčních a přehledných informačních tabulí nepřehledná změť číslic a symbolů, přičemž sám označník tramvajové nebo autobusové zastávky transmutoval z klasické červené (spolu se žlutou barvy hlavního města) do vzezření náhrobního kamene. Tyhle černé jsou dražší, ale zase jsou v šedé zástavbě hůř vidět. Možná mají cestujícím připomínat, že jednou bude konečná – v rámci zážitků z nového poznání. Trudnou linku rámují nově instalované takzvané obelisky, což navzdory svému slibnému jménu jsou akorát obrovské placaté cedule, které zabírají místo na chodníku. Pražané si je tak oblíbili, že jim láskyplně říkají gilotiny. Výměna dosavadních elegantních hnědých směrovek by snad jediná mohla dávat smysl, kdyby byly nově názvy památek také v angličtině. Ale hnědá musela pryč, asi z politických důvodů. Skoro se divím, že to neudělali zelené. Patnáct „obelisků“ a osm směrovek na doporučené pěší trase z Václavského náměstí na Výstaviště (pro turistu, kterému nestačilo naletět u stánků s trdelníkem) stálo 1,6 milionu. Radkin Honzák rád říká, že to, že je něco staré, neznamená, že je to špatně. Bohužel také říká, že jsme na vrcholu, takže všechny cesty vedou dolů. Nový pražský „vizuální styl“ není nejkřiklavější případ plýtvání veřejnými penězi. Není to žádná zásadní kauza. Budou lidé, kteří si toho ani nevšimnou (jezdí autem). Je ale výstupem reálného fenoménu takzvané „war on beuaty“, války proti kráse. Premisou je, že moderní svět je stále ošklivější. Moderní architektura a urbanismus tak potlačily dekorace, lidské měřítko a touhu po kráse ve jménu funkčnosti, že už se v tom nedá žít. Naše prostředí je nesmírně skličující. Vítěz projektu Čitelné Prahy vyhrál také, protože „podoba návrhu a všech jeho produktů byla čistá, střídmá a v podstatě jednoduchá“. Jenže příroda je nesmírný soubor nejdrobnějších detailů a jednoduchost ve smyslu chladné účelnosti nezná. Méně je více. Víc čeho?

Čitelná Praha se inspirovala londýnským systémem pěší navigace Legible London. Po jeho zavedení se podíl pěší dopravy zvýšil o pět procent. To za to stojí. Už se těším, až budou zavádět nástupkyni Lítačky.

×

Podobné články