Nejvyhrocenější politické téma roku je tady

KOMENTÁŘ

Nejvyhrocenější politické téma roku je tady
Jeden z protestů proti novele zákona o veřejnoprávních médiích uspořádal 24. května spolek Milion chvilek pro demokracii. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Ondřej Leinert
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Od tohoto pondělí je jasno, jak chce vláda změnit financování veřejnoprávních médií. Respektive – což je to hlavní – jak by se měly změnit částky, které do České televize a Českého rozhlasu přitečou nikoli z koncesionářských poplatků, ale ze státního rozpočtu. Konkrétně si šéf ANO Andrej Babiš slibuje, že tento nový náklad pro státní pokladnu bude sanován vyšším výběrem daní díky EET. Nálada je patřičně vzbouřená, což jsem pocítil sám, když jsem byl do ČT na toto téma v úterý dopoledne pozvaný.

 

Stačilo zmínit drobný detail, že veřejnoprávní ČRo pobírá na poplatcích víc peněz, než inkasují z inzerce všechna soukromá rádia v naší zemi dohromady, a moderátorka mě nechtěla nechat domluvit. Nemám jí to za zlé, byť mě to v tu chvíli trochu nakrklo, protože šlo skutečně jen o stručný argument, který jsem chtěl doříct – mezi těmi, kterými jsem se veřejnoprávních médií naopak zastával. A při nichž mi nikdo do řeči neskákal. Ale chápu, že začíná vzrušené období, na pondělí 22. června už ČT a ČRo vyhlásily výstražnou stávku.

Jakkoli přechod na financování ze státního rozpočtu může být v dnešní době krokem správným směrem, konečně dělá to tak už většina zemí Evropské unie, vládní postup je problematický. Zvlášť když hned den po pondělním ohlášení vystoupí poslanec koaliční SPD Josef Nerušil a řekne, že dalším krokem po zrušení poplatků má být „posílení kontrolních mechanismů obsahu vysílání“. Zda takto vypadá svoboda, tedy slovo, které má hnutí v názvu, to ať si Nerušil odpoví sám.

Koalice v zásadě nabíjí všem, kteří mluví o tom, že cílem vládní formace je veřejnoprávní média zpolitizovat a oslabit. A jestliže byla aspoň minimální šance provést změnu financování tak, že se to obejde bez stávek a demonstrací a s vírou, že vládě skutečně jde jen o to, aby svým voličům ulevila od placení koncesionářských poplatků a systém posunula blíže současnosti, vše bylo teď zašlapáno.

Systém povinných koncesionářských poplatků, který vychází ze sto let starého konceptu britské BBC, je s každým dnem, kdy si můžeme dobrovolně platit víc a víc soukromých služeb, obtížněji udržitelný. Byť v České republice nikdy nebyl takový problém s neplacením poplatků jako v některých západních zemích, kde byli i kvůli tomu nuceni je zrušit.

Ale když Babiš maže ředitelům veřejnoprávních médií med kolem úst s tím, že k návrhu se budou moci vyjádřit v pracovní skupině, která pak reálně ani nezasedne, jsou vášně očekávatelné. Pokud tedy za pracovní skupinu nepovažujeme setkání z minulého týdne na Úřadu vlády, kdy proti sobě údajně seděla dvojice ředitelů ČT a ČRo a šest zástupců koalice a návrh zákona o změně financování ještě nebyl na stole, takže toho dotyční moc probrat nemohli.

Veřejný prostor tak teď zaplnil narativ, podle něhož budou muset veřejnoprávní média výrazně propouštět. ČT by podle prvních Chudárkových odhadů mělo opustit zhruba 300 až 500 z celkového počtu 2900 zaměstnanců, z ČRo by mělo odejít pak asi 150 až 200 lidí z celkového počtu 1350 zaměstnanců. Alespoň tak to odhadují dle skokového snížení rozpočtů – ČT by měla nově dostat 5,74 miliardy korun, což je o miliardu méně než letošní rok, ČRo pak zhruba o 400 milionů nižší částku, což je nově 2,065 miliardy korun. Fakticky se tak veřejnoprávní média vrátí k rozpočtům, s kterými fungovala v letech 2008 až 2024.

Vzhledem k tomu, že celý trh musí šetřit, o čemž bychom v soukromých médiích mohli vyprávět, není to nic šokujícího. Když si vzpomenu, jak vypadala redakce jednoho deníku, jehož start jsem před lety zažil v počtu mnoha desítek zaměstnanců, a později nás v newsroomu nebyla jedna desítka, jsem vůči podobným nářkům poměrně imunní. A propouštění zhruba o 10 až 20 procent, jako to teď hrozí veřejnoprávním médiím, byla realita nikoli jednorázová, ale každoroční.

Faktem ale samozřejmě je, že onen nejmenovaný deník, podobně jako všechny, má dnes mnohem menší vliv než tehdy. A to už u médií veřejné služby je citlivější téma než u soukromých, zvlášť pokud by došlo k propouštění výrazných tváří a osekávání toho lepšího, co veřejnoprávní média produkují. Byť jsem přesvědčen, že i tam je řada oblastí, kde lze šetřit – a nemusí to být nutně tolik na lidech, jak ředitelé těchto médií tvrdí. V každém případě nás čeká vzrušené období – a o dost možná nejvyhrocenějším politickém tématu letošního roku máme jasno. Zvlášť pro dosud hledající se opozici je to příležitost ukázat aspoň nějaké svaly.

×

Podobné články