„Gumový předpis“ DSA naštval Šichtařovou natolik, že složila mandát. Studie tvrdí, že Češi úpravě nerozumí

Ekonomka Markéta Šichtařová v uplynulém týdnu rozvířila vody politického rybníčku, když rezignovala na svůj poslanecký mandát, který získala loni v říjnu na kandidátce SPD jakožto reprezentantka Svobodných. Jako „tečku za svým působením“, jak to nazvala oficiální tisková zpráva strany, si zvolila implementaci evropského nařízení DSA. O evropském nařízení o digitálních službách (DSA) se přitom necítí být dost informováno až 71,5 procenta Čechů, jak vyplynulo z průzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Čeho se tedy legislativa týká a proč ji Česko musí přijmout? Echo informovalo o DSA kontinuálně.

DSA je nařízení, které mimo jiné vyžaduje, aby on-line společnosti podnikaly víc kroků k potírání nelegálního a škodlivého obsahu na svých platformách, jako je například dětská pornografie či prodej nelegálního zboží. Dále nařízení vymáhá větší transparentnost algoritmů, tedy jak funguje mechanismus doporučování – proč uživatel vidí ten který konkrétní obsah. DSA si obecně také klade za cíl, aby byli uživatelé sociálních sítí více chráněni před mazáním příspěvků či jejich účtů, a to sice na základě povinnosti pro soukromé platformy, které nově musí poskytnout možnost pro odvolání se včetně vysvětlení, proč bylo rozhodnuto tímto způsobem. Legislativa dopadá na firmy jako Meta nebo TikTok, ale i vyhledávací platformy jako je Google.

Členské státy EU musí jmenovat národní orgány dohledu a doplnit národní pravidla pro sankce a vymáhání. Okolo toho, který orgán by měl ideálně sehrát roli regulátora, se přitom vedla debata. Některé země, například Bulharsko, Nizozemsko nebo Rakousko, již přijaly prováděcí zákony a stanovily sankce. Česko zatím nemá vlastní zákony, jak požadavky nařízení naplňovat: do druhého čtení ovšem v úterý poslanci odeslali vládní návrh zákona o digitální ekonomice, který právě reaguje na evropské nařízení. Česká verze chce za „koordinátora digitálních služeb“, který bude dohlížet na dodržování DSA, ukládat sankce či koordinovat dohled v EU, Český telekomunikační úřad (ČTÚ).

„Žádné pozměňovací návrhy nemůžou zákon o digitální ekonomice pozměnit tak, aby přestal být pro svobodu slova nebezpečný," řekla v týdnu Šichtařová, která například míní, že není jasné, jak se bude posuzovat údajně nebezpečný obsah. V extrémním případě by se dle exposlankyně mohly posuzovat podle nejpřísnějšího právního řádu země EU, takže v tuzemsku bude nelegální, i když podle českého práva bude legální. Některé parametry, které mají být zákonem vymáhány, označila za gumové.

Platila by verze Bruselu, namítl Rajchl

Na to upozornil i další člen klubu SPD, šéf PRO Jindřich Rajchl. „DSA je nařízení, nikoliv směrnice EU. Co to znamená? Že je to přímo vymahatelný předpis i bez tzv. transpozice do českého právního řádu. Jinými slovy - pokud nepřijmeme v Poslanecké sněmovně nic, tak bude v ČR přímo vymahatelná – a to včetně soudních řízení – ‚bruselská verze‘ tohoto předpisu,“ napsal poslanec v příspěvku na Facebooku s tím, že takový výsledek by byl tragédií. Zákonodárce říká, že v současné podobě je pro něj DSA nepřijatelné, byť některé části hodnotí kladně – mj. ochrana před podvodnými reklamami –, ale právě proto není možné českou úpravu zamítnout hned v prvním čtení, jak navrhovala neúspěšně Šichtařová, ale je potřeba legislativu schválit v rozumné verzi.

Český zákon o digitální ekonomice však nemůže – právě kvůli tomu, že jde o nařízení – změnit pravidla DSA či vyškrtat významné částí (na to v citované pasáži poukazovala právě Šichtařová). Poslanci se ovšem mohou pokusit ho zmírnit skrze fakt, že národní zákon konkretizuje samotné procesy. Fakt, že Česko se vydalo cestou regulátora v podobě ČTÚ, nasvědčuje tomu, že volíme užší vymezení jeho pravomocí. Důležitou skutečností je, že dle ČTÚ nezákonný a dezinformační obsah, který by měl být na sítích potírán, samotná legislativa DSA nedefinuje. Ta jen stanovuje procesní rámec, věcně se bude posuzovat platný český – ale i unijní – právní řád, který definuje jednotlivé trestné činy, například nenávistné projevy, atd. Právě zapojení nejen české judikatury kritizoval při projednávání v minulém týdnu poslanec Radek Vondráček (ANO), který uvedl: „To znamená, obsah legální v České republice může být smazán, protože porušuje právo jiného státu. A to mi vadí jako občanovi ČR.“

DSA cílí zejména na nelegální obsah. Bude-li ovšem skrze zaváděný mechanismus „nahlášení a reakce“ (notice&action) nahlášen tzv. škodlivý obsah, který ale není nezákonný, je pouze na rozhodnutí digitální platformy, respektive interních předpisů dané firmy, zda takový obsah smaže. To je považováno za slabé místo celého systému, neboť kritici, kteří vidí v legislativě možnost ohrožení svobody slova, namítají, že DSA fakticky i nadále ponechává rozhodování o veřejné debatě v rukou soukromých firem. Případně celou situaci ještě betonuje tím, že platforma bude pod pohrůžkou pokut, které dle legislativy mohou dosáhnout až astronomických čísel v podobě 6 procent jejich celosvětového obratu, preventivně raději mazat vše. „Za nadměrné mazání sankce neexistuje. Takže vždycky je lepší smazat než nesmazat,“ řekl v úterý Vondráček, bývalý předseda Poslanecké sněmovny.

Zároveň DSA ukládá povinnost velkým platformám typu Meta, aby samy – tedy bez nahlášení uživatelů či organizací – předcházely tzv. systémovým rizikům. Ta se dle DSA skrývají nejen například v prodeji nelegálního zboží, šíření teroristického obsahu, podvodných kampaní, atd., ale také například v „negativních efektech na volební proces či veřejnou debatu“. To kritici považují za příliš širokou formulaci, pod níž jde v rámci boje s dezinformacemi napasovat mnohé. Ostatně minulá vláda se po prvotním nadšení pro tzv. zákon o dezinformacích – debata se vedla v souvislosti s vypínáním některých webů po útoku Ruska na Ukrajinu – následně od myšlenky odchýlila a neuvedla ji v praxi. Praxi vyhodnocování potenciálně vadných příspěvků (zpráv v rámci komunikace) skrze strojové metody šlo sledovat i na jiné evropské legislativě, tzv. chat control, kde byly odhaleny závažné nepřesnosti. Debata se tedy v souvislosti s DSA vede o tom, zda jde o ochranu uživatelů, či novou regulaci digitálního světa. Co se digitálních regulací týče, v posledních letech přijala EU i další legislativu, například nařízení o digitálních trzích (DMA) nebo AI Act.

Úterní debata ve sněmovně

Zpravodaj k návrhu zákona o digitální ekonomice, poslanec koaličního hnutí ANO Marek Novák, v reakci na úterní vystoupení Šichtařové řekl, že ho mrzí, když spolu v koalici nekomunikují. „Víme o tom nebezpečí ohrožení svobody projevu, řešíme to, máme pracovní skupinu. Vy po čtyřech měsících přijdete do práce, nahrajete si hezké video, všechno tady zboříte. Mě hrozně mrzí, že vás mám v koalici,“ uvedl.

Na plénu dolní parlamentní komory hovořili i obhájci evropské legislativy. „Systémová rizika a jejich dopady na zdraví. Já například skutečně považuju za systémové riziko návykový design algoritmů, který momentálně ničí životy našich dětí,“ uvedla pirátská poslankyně Irena Ferčíková Konečná. Podporu vyjádřil i bývalý předseda partaje Ivan Bartoš (Piráti). „To fakt není cenzurní zákon. Ve své podstatě je pravda přesně opačná. V tuto chvíli největší zásahy do svobody projevu neprovádí stát, ale samotné platformy - to už tady bylo zmíněno - Facebook, Instagram, TikTok mažou obsah podle vlastních pravidel, často automaticky, bez vysvětlení, bez možnosti jakékoliv obrany,“ hájil DSA.

Pozitiva vidí i koaliční poslanci. „Chceme mít vlastně takový, řekněme tomu reklamační řád směrem ke platformám. Já ho chci taky. I mně je velmi nepříjemné, že nemám kam platformě napsat: Hele, pozor, tady se vůči mně chováš nespravedlivě a já mám nějaký nárok to řešit,“ uvedla poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě), nicméně s dovětkem, že i kdyby bylo 99 procent zákona pozitivních a 1 procento představovalo riziko cenzury, byla by proti. „Například musíme zamezit tomu, aby roli nahlašovatele nezískaly aktivistické neziskovky z kterékoliv strany, což, jak se už ukázalo v zahraničí, je v jiných evropských zemích běžná praxe,“ doplnila Sedláčková, které se legislativou zaobírala dlouhodobě a která chce, obdobně jako Rajchl, v dalším čtení vylepšovat možnosti českého zákona pozměňovacími návrhy. Právě fakt, že roli tzv. certifikovaného (důvěryhodného) nahlašovatele, o kterém rozhodne právě regulační úřad, mohou získat i neziskové organizace, byl dlouhodobě další z linií sporu. Kritici se totiž obávají, že organizace mohou být ideologicky vyhraněné. Oznámení od těchto „důvěryhodných“ organizací ovšem neznamená automatické smazání, stále rozhoduje platforma. Mají pouze procesní výhodu, neboť jejich oznámení musí být projednáno prioritně. Nahlašovat nezákonný obsah ale může kdokoliv.

V úvodu zmíněný průzkum, který konstatuje nespokojenost Čechů s informovaností o DSA, byl realizován FSV UK ve spolupráci s agenturou MNFORE na reprezentativním vzorku 1000 lidí v únoru 2026. Markéta Klásková, jedna z autorek výzkumu, míní, že „dlouhodobě vidíme, že nové regulace nejsou doprovázeny odpovídající komunikací“. Dle výzkumnice přitom chybí nejen dialog o fungování platforem, ale také ten s veřejností o tom, co lidem v digitálním prostředí vadí. Debata o digitální regulaci je podle ředitele České asociace umělé inteligence Lukáše Benzla, kterého oslovila ČTK, často vedena příliš technicky, právnicky a bez srozumitelného vysvětlení konkrétních dopadů na běžné uživatele. „Lidé pak nevědí, co jim tato pravidla reálně přinášejí a proč jsou důležitá,“ uvedl.

DSA nabylo účinnosti v únoru 2024. V lednu 2026 se proti implementaci v Polsku postavil tamní prezident Karol Nawrocki, a to sice s odkazem na známou dystopii George Orwella 1984. Podle prezidenta má stát svobodu zaručovat, ne omezovat. Komise Polsko přitom žaluje u Soudního dvora EU za neplnění DSA od května 2025, zemi hrozí pokuta až téměř 10 milionů euro. EU začala po únoru 2024 vést kvůli DSA řízení pro porušení práva EU (tzv. infringement) i proti České republice.