Drtivá porážka pro Viktora Orbána z rukou jeho vyzyvatele Pétera Magyara nebyla až tak drtivá, pokud se díváme na procenta: oproti 52 procentům pro vítěze voleb, Pétera Magyara a stranu Tisza, urval pořád slušných 39 procent, s šesti procenty krajně pravicové strany Naše vlast to dává 45 procent hlasů. Jistěže co se počítá, jsou poslanecké mandáty. A díky Orbánem prosazeným úpravám zpřed patnácti let systém zvýhodňuje silnější stranu, tím, že mírná většina ze 199 poslanců je volena přímo, i kdyby každý jeden z nich dostal třeba dvacet procent a pořád by byl první na pásce. Ve výsledku Magyar s 52 procenty uhrál dvoutřetinovou většinu a může měnit ústavu.
Kromě toho, že je bývalým manželem Orbánovy ministryně spravedlnosti Judit Vargové a že je žárlivý a prchlivý, o něm nevíme mnoho. Strana Tisza, kterou nezaložil, ale převzal, když ještě byla mladá a malá, sedí v Evropském parlamentu v lidovecké frakci, což napovídá EU konformnější kurz Budapešti po příští čtyři roky. K němu se ostatně budoucí premiér explicitně přihlásil už v kampani.
Tady se rýsuje základní obchod: Magyar přestane blokovat půjčku, tedy dar Ukrajině z rozpočtu EU ve výši 90 miliard eur (zatím – jde o penězovod, který nyní nemá kohoutek), a Evropská komise odblokuje téměř 18 miliard eur subvencí pro Maďarsko. Z hlediska státních financí to není zanedbatelná suma, byť Orbán dělal, že se bez ní země obejde. Kdyby se promítla do jednoho ročního rozpočtu, obnáší čtvrtinu státních příjmů. Takže ta suma ve skutečnosti chyběla hodně.
Poloprázdné kufry, což byl úplně jasně cíl Evropské komise, přispěly k dnes už očividné zanedbanosti veřejných systémů Maďarska, především toho zdravotnického. Čechům s jejich zkušenostmi bude zdravotnictví prakticky po celé bývalé RVHP připadat jako horor a Magyar teď na premiérovy geopolitické exkurzy kontroval jednoduchými postřehy o nemocnicích, v nichž ani nemají toaletní papír.
Zásadní pro výsledek voleb byla určitě prostá lidská potřeba vyměnit lídra. Po 16 letech by další, pátý termín v řadě pro Orbána hraničil se zázrakem, navíc když se ta okoukanost pojí s nepotismem. V tom jsou analytici celkem zajedno. Zato druhý frekventovaný důvod, hospodářská mizerie, si zaslouží bližší pohled.
V České republice jsme na to tvrzení zvyklí, minulá vláda mluvila varovně o maďarské cestě jako o cestě do nesvobody a chudoby. Neprávem – od roku 2019 vzrostla kupní síla Maďarů o 18 procent, zatímco Češi se na předcovidovou úroveň teprve vracejí. Fakt je, že maďarský růst není položen jen na zdravých základech, za poslední dva roky vláda skokově přidávala ve veřejné sféře a zvyšovala minimální mzdu. Nicméně růst životní úrovně za Orbána je nepopiratelný, notabene oproti stavu, v němž Fidesz zadluženou a rozvrácenou zemi přebíral v roce 2010. Podle OECD bohatli v posledních letech v Evropě rychleji jen Litevci (a Turci), o trochu pomaleji Poláci. Kupodivu ani přes etatistické sklony a přidávání státním zaměstnancům se vládní dluh neutrhl. Když Orbán zemi přebíral, dlužilo Maďarsko 80 procent svého HDP, po různých výkyvech se dnes drží pod 75 procenty.
Co Orbánovi po ekonomické stránce voliči zřejmě spočítali, je prožitek vysoké inflace. V letech 2022 a 2023 byla s 15 a 17 procenty celkově ještě vyšší než u nás. Podobně jako u nás byla zkrocena, až pod dnešní dvě procenta. Maďaři zůstávají chudší než my, ale v kontextu šestnácti let s Orbánem můžeme konstatovat, že co do životní úrovně je teď u voleb pálilo dobré bydlo.
Maďarské vklady do rukou maďarských bankéřů
Orbánova hospodářská politika stála na dvou pilířích. Jedním byla jakási renacionalizace, která se týkala strategických odvětví. Před deseti lety premiér ostatně veřejně prohlásil, že je žádoucí, aby aspoň polovina bankovnictví, médií, energetiky a obchodních řetězců byla v maďarských rukou. To se mu za pomoci selektivních daní, regulací a ovšem i politického nátlaku víceméně podařilo. Podíl zahraničního kapitálu v bankách klesl ze 70 procent před jeho nástupem na nějakých 40 procent, v energetice ze 70 na vytyčených 50.
Druhý pilíř k tomu prvnímu zdánlivě nesedí. Je jím lákání zahraničních investorů do nestrategických odvětví, jako je výroba aut. Jen loni tu byly otevřeny nebo se začaly stavět velké provozy Mercedesu a BMW, spolu s nimi se do pusty stěhují i jejich němečtí dodavatelé.
Orbán byl úspěšnější než třeba Petr Fiala i s vábením výrobců baterií pro elektroauta (např. čínský CATL), což se zrcadlí i v překvapivé laxnosti Orbána, když šlo o odpor k unijnímu Green Dealu. S ohledem na vývoj elektrobranže zrovna tento „úspěch“ nemusí mít dlouhého trvání. Zatímco zahraniční banky Orbán extra zdaňoval, investice do průmyslu lákal mírnými daněmi a velkorysými pobídkami.
Je pravděpodobné, že ostrý postup vůči bankám a energetickým koncernům, na jaký odjinud ze střední Evropy nikdo nebyl zvyklý, přispěl k Orbánově stigmatizaci mezi politiky staré Evropy. Ale seznam Orbánových hříchů v jejich očích je dlouhý a každý si z něj může vybrat podle svých zálib. Orbán neuhýbal před kulturními válkami, a když je levice zahájila, na rozdíl od typického „konzervativního“ nebo křesťansko-demokratického politika Západu boj přijal. Tak byl v Maďarsku uzákoněn zákaz LGBT „propagandy“ ve školách a školkách, a ačkoli zbytek Evropy bil na poplach, že začne cenzura queer filmů, ve skutečnosti bylo podstatou normy znemožnit průnik LGBT neziskovek do výuky. Zákon v roce 2021 vedl Evropskou komisi k disciplinárnímu řízení, po sporech o nezávislost soudů, médií a přistěhovaleckou politiku několikátému v řadě.
Zatímco v LGBT zákoně vycítíme i politický kalkul, zavřít hranice před migrační vlnou do Evropy v létě 2015 bylo od Orbána rozhodnutí instinktivní, upřímné a politicky veleúspěšné. Plot na jižní hranici se Srbskem, která je i hranicí EU, nechá stát i Magyar, a stejně tak Magyar v kampani sliboval, že vytrvá v opozici vůči migračnímu paktu.
Válka ne
Zásadní příčinou rozbrojů s Bruselem je však válka na Ukrajině. Orbán patrně není nijak proruský (ve smyslu, že by si vnitřně přál expanzi Ruska a pořádal doma dny ruské kuchyně s dřevěným příborem), současně není a priori protiruský. Jako bývalý disident, ten, kdo první veřejně zformuloval požadavek odchodu sovětské armády, má odpracováno. Není také nekritickým vykonavatelem americké politiky a expanzi amerického vlivu včetně vojenské a zpravodajské infrastruktury na Ukrajinu od začátku považoval za pyromanství. Už když byl premiérem poprvé, v letech 1998–2002 (pohledem mainstreamu mladý liberální Orbán předtím, než se zkazil), neposlechl USA a nedal jim k dispozici území Maďarska pro válku proti Jugoslávii. K relativní otevřenosti vůči Moskvě u něj přistupuje nechuť k Ukrajincům, daná jak maďarským nacionalismem, který má historicky protislovanský osten, tak ukrajinským nacionalismem, který se naopak projevuje útlakem menšinového školství Maďarů na Podkarpatské Rusi.
Západoevropský establishment dnes nachází východisko z deindustrializace v představě masivního zbrojení. Bez doutnajícího konfliktu na Ukrajině by tento program jakéhosi militaristického keynesianismu ztrácel odůvodnění. Je to podle všeho spíš instinktivní než promyšlená politika. A stejně instinktivní je i afekt evropského establishmentu proti Orbánovi.
Tím afektem si můžeme vysvětlit i poměrně malý zájem o to, co v kampani nabízeli Péter Magyar a jeho Tisza. Nabídka byla podobná Fideszu, byť v detailech, jako je štědřejší sociální program, ještě víc nalevo. Zásadní rozdíl je v přístupu k Rusku, válce a Bruselu, v tomto pořadí.
Magyarových 138 poslanců (ze 199) se vyznačuje celkovou nezkušeností s politikou, což nemusí být nutně nevýhoda. Kde který z nich stojí politicky, ví snad předseda – a možná ani on ne. Sociální demokraté, což je bývalá komunistická strana, i Zelení Tisze ve jménu odstranění Orbána vyklidili prostor a letos ani nekandidovali. Jak se fakt, že Tisza chtě nechtě reprezentuje také voliče levice, odrazí v Magyarově politice, teprve uvidíme.
Vměšování
Nemůžeme pominout otázku zahraničního vměšování do maďarských voleb. „Investigativní“ web VSquare přišel minulý měsíc s tvrzením, že Orbánovi pomáhá Kreml. Na jeho pokyn byla zformována skupina kremelských stratégů a marketérů. Podle pozdějších zpráv přijeli pomáhat do Budapešti. Tam je nikdo nikde neviděl a tvrzení bylo v tichosti odloženo.
Vážnější jsou úniky nahrávek z telefonátů mezi maďarským a ruským ministrem zahraničí z let 2022 a 2024. Vážnější nikoli snad obsahem – to nejspornější, čeho se Maďar Péter Szijjártó dopustil, že Sergeji Lavrovovi poslal dokument EU o jednáních s Ukrajinou, není vážné proto, že dokument byl v tu chvíli už veřejný –, ale faktem, že nahrávky musela pořídit a vypustit něčí rozvědka. Protože americkou můžeme za Donalda Trumpa pro ideové spříznění vyloučit, stejně jako izraelskou už proto, že Orbán v orgánech EU blokuje protiizraelské iniciativy, padá stín podezření někam mezi Francii, Německo, možná Polsko (Donald Tusk je docela bezskrupulózní politik; Orbán dal politický azyl dvěma polským konzervativcům, které stíhá Tuskova justice). Aby tajná služba jedné evropské země takhle brutálně zasahovala do voleb ve spojenecké zemi, na to jsme si pořád ještě nezvykli.
Další novou, zatím téměř neozkoušenou pákou byly sociální sítě. Evropská komise s odvoláním na neprokázané – a nijak neprokazované – zásahy Ruska dva týdny před volbami přepnula Maďarsko do režimu Rapid Response System. V něm IT platformy, především facebook, nutí mazat škodlivé příspěvky podle toho, jak škodlivost definuje proslulé Nařízení o digitálních službách, DSA. Americký Kongres se těsně před volbami obrátil dopisem na Ursulu von der Leyenovou s obavou, že Komise přes tlak na platformy zasahuje do maďarských voleb. Dozvíme se někdy, jak to probíhalo?
Vzhledem k rozsahu vítězství můžeme předpokládat, že Péter Magyar by zvítězil, i kdyby Komise ani nehnula prstem. Ale dlouholeté tažení proti Orbánovi mělo mít exemplární povahu. Komise v jeho rámci například pozastavila i program Erasmus pro maďarské studenty a podporu akademické spolupráce. Andrej Babiš coby zasloužilý příjemce dotací má z Evropské komise reálně strach. S Viktorem Orbánem přijde na summitech o závětří. Teď český premiér doufá, že příští rok vyhrají volby ve Francii nacionalisté a poměry v EU budou zase jiné, než jak vypadají po neděli.
00:07
