Spor o 400 kg uranu a zmrazené miliardy. Na čem ztroskotala jednání USA a Íránu

Jednání mezi Spojenými státy a Íránem v pákistánském Islámábádu otevřela zásadní témata, která budou určovat další vývoj konfliktu i případných budoucích dohod. Hlavní spory se přitom podle deníku The New York Times a serveru Axios soustředily na kontrolu Hormuzského průlivu, osud íránského obohaceného uranu a ekonomické požadavky Teheránu.

K nejcitlivějším otázkám patřila kontrola nad Hormuzským průlivem, klíčovou tepnou světového obchodu s ropou. Americká delegace požadovala jeho okamžité znovuotevření pro veškerou námořní dopravu. Írán však tento krok podmínil až uzavřením konečné mírové dohody a odmítl se vzdát vlivu nad strategickým bodem, který vnímá jako zásadní vyjednávací páku.

Dalším zásadním bodem byla budoucnost íránského jaderného programu, zejména zhruba 400 kilogramů vysoce obohaceného uranu. Washington požadoval jeho předání nebo prodej, zatímco Teherán předložil vlastní protinávrh. Shoda však nalezena nebyla. Americká strana zároveň usilovala o dlouhodobý závazek Íránu, že nebude usilovat o jadernou zbraň ani o prostředky, které by umožnily její rychlou výrobu.

„Velmi jasně jsme stanovili, jaké jsou naše červené linie, v čem jsme ochotni jim vyjít vstříc a v čem nikoli,“ uvedl po jednání americký viceprezident J. D. Vance. „Prostým faktem je, že potřebujeme vidět pozitivní závazek, že nebudou usilovat o jadernou zbraň a nebudou usilovat o nástroje, které by jim umožnily jaderné zbraně rychle získat,“ řekl k požadavku na íránský závazek.

Vedle bezpečnostních otázek hrály významnou roli i ekonomické požadavky. Írán podle zdrojů obeznámených s jednáním žádal uvolnění zhruba 27 miliard dolarů (zhruba 560 miliard Kč) zmrazených příjmů z ropy uložených v zahraničí a zároveň požadoval reparace za škody způsobené několikatýdenními nálety. Americká strana tyto požadavky odmítla.

Rozpory panovaly i v interpretaci samotného příměří. Obě strany se neshodly například na tom, zda se dvoutýdenní klid zbraní vztahuje i na boje v Libanonu, což podle diplomatických zdrojů málem vedlo k narušení celého setkání ještě před jeho začátkem.

Navzdory zásadním neshodám byla jednání podle účastníků věcná a místy i konstruktivní. Americká a íránská delegace spolu jednaly více než 21 hodin v několika formátech a podle americké strany probíhaly konzultace v reálném čase i s prezidentem Donaldem Trumpem a dalšími členy administrativy.

Zlomovým momentem byla i samotná forma kontaktu. Setkání mezi Vancem a předsedou íránského parlamentu Mohammadem Bágherem Ghálíbáfem představovalo nejvyšší úroveň přímého jednání mezi oběma zeměmi od přerušení diplomatických vztahů po islámské revoluci v roce 1979. Oba představitelé si podle zdrojů podali ruce a jednání probíhala v klidné atmosféře.

USA se při mírových rozhovorech nepodařilo získat důvěru Íránců, řekl Ghálíbáf

Ghálíbáf po jednání řekl, že Spojené státy nebyly při mírových rozhovorech schopny získat důvěru Íránců navzdory konstruktivním íránským návrhům. Šéf íránského parlamentu podle webu stanice Al-Džazíra zdůraznil, že Írán má potřebnou dobrou vůli a odhodlání, ale že vzhledem ke zkušenostem z předchozích vyjednávání a válek nemá v protistranu žádnou důvěru. „Mí kolegové předložili konstruktivní návrhy, ale nakonec se druhé straně nepodařilo získat v tomto kole jednání důvěru íránské delegace,“ řekl Ghálíbáf podle AFP.