Zdravá strava u malých dětí může výrazně ovlivnit jejich inteligenci, tvrdí analýza

Výživa malých dětí a dospívajících může mít vliv na jejich pozdější inteligenci. Vyplývá to z rozsáhlé analýzy, která shrnula výsledky 73 studií. Práci zveřejnil odborný časopis Advances in Nutrition. Studie, které zkoumají vztah mezi stravou v prvních třech letech života a pozdější inteligencí, ukazují, že více ovoce, zeleniny, mléčných výrobků a celozrnných výrobků v jídelníčku souvisí s vyšší verbální inteligencí a vyšším IQ v dospívání. Naopak vysoce zpracované a na cukr bohaté potraviny byly spojeny s relativním poklesem inteligence. Vědci ale zdůrazňují, že jejich výsledky je třeba interpretovat s opatrností.

Výzkumný tým vedený Hayley A. Youngovou ze Swansea University ve Walesu se zaměřil na dvě klíčová období, kdy je mozek zvláště citlivý na složení stravy. První jsou úvodní dva roky života považované za obzvláště formativní pro vývoj mozku. Druhým je dospívání, kdy mozek prochází zásadními strukturálními změnami a přepojováním nervových center vlivem hormonálních proměn. V obou fázích zvýšené neuroplasticity je mozek podle autorů studie mimořádně zranitelný jak vůči podvýživě, tak vůči nadměrné výživě.

Analýza, na niž poukázal server Die Welt, zahrnovala data ze 48 studií se záměrnými výživovými intervencemi a 25 dlouhodobých studií. Vědci zkoumali vliv železa, jódu, vitaminu D, omega-3 mastných kyselin, cholinu, polyfenolů, multivitaminových přípravků, celozrnných výrobků, ryb, vlašských ořechů, takzvané Nové severské diety – složené z velkého množství ryb, bobulí, celozrnných výrobků a zeleniny – a také programů školních snídaní.

Nejzřetelnější výsledky se projevily u nejmenších dětí. Sedm dlouhodobých studií přímo zkoumalo vztah mezi stravou v prvních třech letech života a pozdější inteligencí. Všechny shodně ukázaly, že více ovoce, zeleniny, mléčných výrobků a celozrnných výrobků v jídelníčku souvisí s vyšší verbální inteligencí a vyšším IQ v dospívání. Naopak vysoce zpracované a na cukr bohaté potraviny byly spojeny s relativním poklesem inteligence.

Nizozemská dlouhodobá studie sledovala téměř 1 900 dětí od prvního roku života až do raného dospívání. Nevhodné stravovací návyky v kojeneckém věku byly spojeny s měřitelně menším objemem bílé hmoty mozkové ve věku deseti let. Děti s menším objemem bílé hmoty pak dosahovaly horších výsledků v testech IQ ve třinácti letech ve srovnání s vrstevníky se zdravější stravovací historií.

Zvláště silné efekty se projevily v prvním roce života. Zavádění potravin bohatých na železo a bílkoviny od šesti do dvanácti měsíců věku bylo spojeno s vyšší inteligencí. Vysoce zpracované potraviny konzumované mezi šestým a čtyřiadvacátým měsícem věku naopak korelovaly s horšími hodnotami IQ.

V pubertě méně jednoznačné výsledky

Pozoruhodné je, že nedostatek železa v raném dětství byl ještě o roky později spojen se slabší pozorností, matematickými schopnostmi, prostorovou pamětí a kognitivní kontrolou. Léčba zahájená až ve věku deseti let tyto deficity nedokázala plně kompenzovat.

Globální studie citované v analýze naznačují, že průměrné IQ by mohlo celosvětově vzrůst až o deset bodů, pokud by byl odstraněn nedostatek železa, zinku a jódu ve stravě.

V období dospívání byly výsledky méně přesvědčivé. Přídavek železa a jódu měl pozitivní efekt především tehdy, pokud dospívající trpěli jejich předchozím nedostatkem. Vitamin D přinášel v oblasti inteligence jen minimální zlepšení. Výsledky pro další živiny, jako jsou omega-3 mastné kyseliny, byly rozporuplné.

Ukázalo se, že intervence s omega-3 mastnými kyselinami u mladých lidí ve věku osmi až patnácti let přinášely kognitivní zlepšení zejména tehdy, když hladina omega-3 v krvi přesáhla šest procent. Studie, v nichž tohoto prahu dosaženo nebylo – například proto, že účastníci přestali přípravky užívat – vykazovaly jen zanedbatelné efekty. Samotné užívání rybího oleje tedy zjevně nestačí; rozhodující je skutečné vstřebání do krve.

Vědci zdůrazňují, že jejich výsledky je třeba interpretovat s opatrností. Mezi jednotlivými studiemi existovaly velké metodologické rozdíly, které srovnávání ztěžují. Studie orientované pouze na věk podle autorů nedostatečně zachycují biologické změny v průběhu puberty, aby bylo možné dospět k jednotným závěrům. Ani měření inteligence nebylo standardizované.

Autoři proto doporučují, aby budoucí výzkum rozděloval účastníky podle biologických fází dospívání a měřil biomarkery pro přímé stanovení skutečného příjmu živin.