Knihovna Václava Havla samozřejmě neskončí. Ledy už se hnuly

KOMENTÁŘ

Knihovna Václava Havla samozřejmě neskončí. Ledy už se hnuly
Ještě logičtější však bylo zklidnit emoce, říct si, co se vlastně stalo – a pak dojít k závěru, že knihovna samozřejmě v nějaké podobě pokračovat bude. Foto: Knihovna Václava Havla
1
Komentáře
Ondřej Leinert
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ještě ve čtvrtek některé novinové titulky natvrdo hlásily, že Knihovna Václava Havla končí. Poté, co ji opustila její zakladatelka a vdova po bývalém prezidentovi Dagmar Havlová, která je držitelkou veškerých osobnostních práv k názvu knihovny, jejím vzdělávacím a badatelským textům i Havlovým scénářům, to byl logický závěr. Ještě logičtější však bylo zklidnit emoce, říct si, co se vlastně stalo – a pak dojít k závěru, že knihovna samozřejmě v nějaké podobě pokračovat bude.

 

Už v ten samý den, ve čtvrtek večer, také člen dozorčí rady Martin Palouš v České televizi uklidňoval, když říkal, že se vzbouřenci budou snažit s Havlovou domluvit. „Jsem havlovským optimistou a myslím si, že ty titulky pravdu nemají,“ reagoval Palouš na dotaz, zda je to konec.

A o víkendu věci nabraly spád, když lidé, kteří především na protest proti řediteli knihovny Tomáši Sedláčkovi oznámili svůj odchod, napsali Havlové s tím, že jsou ochotni svoje výpovědi stáhnout a pracovat dál.

„Vznikne přechodná správní rada složená z veřejností respektovaných osobností. Nikdo, kdo se v rozhodovací funkci podílel na současném stavu, nesmí být v budoucích správních orgánech. To znamená konec působení Tomáše Sedláčka a Davida Duška, neboť nesou za krizi přímou odpovědnost, navzdory tomu, že tvrdí pravý opak,“ stojí v dopisu, který zveřejnil Český rozhlas, jenž je mediálním partnerem knihovny. Autoři dokumentu slibují po odchodu klíčových donátorů Zdeňka Bakaly a Karla Komárka sehnání nových sponzorů a ustanovení nové vize knihovny, včetně „odstřižení se od minulosti“.

Je otázka, nakolik novou vizi „staří“ zaměstnanci knihovny připraví – dalo by se čekat, že spíš než o odstřižení se od minulosti půjde o odstřižení se od Sedláčka. Byť mnohé aspekty instituce – fungování její správní rady, podobu stanov a systému řízení knihovny – si zaslouží přepracovat. Právě donedávna ředitel zmíněné správní rady Gabriel Eichler se totiž netají, že tyto řídicí mechanismy byly před lety přijaty jako kompromis po konfliktu mezi zakladateli a sponzory knihovny. Už dříve Havlová nesouhlasila s tím, když měl jeden ze zakladatelů instituce Karel Schwarzenberg předat svoje místo Bakalovi. A tak byla podoba správní rady se stanovami i systémem řízení předělána do současné podoby, jejíž ošemetnost se teď projevuje až absurdně havlovsky.

Ředitel Sedláček knihovnu řídit nemůže, protože ho správní rada poslala na překážky. Správní rada ale mezitím přišla o svého šéfa a zaměstnanci, kteří stále figurují na webu knihovny, už se označují za zaměstnance bývalé. Dokonalé havlovské drama.

Ale jeho závěr bude nepochybně lepší, než je v havlovských hrách zvykem. Myslet si, že zvlášť v roce 90. výročí narození muže, který – ať se to komu líbí, nebo ne – je ikonou moderních českých dějin, se nenajde nikdo, kdo by chtěl stát na konci tohoto dramatu jako zachránce Knihovny Václava Havla, je samozřejmě nesmysl. Stejně jako to, že by Dagmar Havlová kvůli současným sporům mezi zaměstnanci a vedením knihovny nechala vše pohřbít. Nevěří tomu ani zmiňovaný Palouš.

Podobně předloni už mnozí „zavírali“ think-tank spojený s jiným bývalým prezidentem – Institut Václava Klause. Poté, co ho opustil někdejší hlavní sponzor PPF. Ale vše zanedlouho vyřešil nový sponzor, Pavel Tykač, který se v neformálních rozhovorech nechal slyšet, že to pro něj byla otázka peněz vydělaných za několik minut. S Knihovnou Václava Havla je to kvůli jejím popsaným strukturám složitější, ale i tady bude platit klausovské: „Peníze jsou vždycky až na prvním místě.“ Jen co se najdou noví donátoři, najde se i vůle v chodu Knihovny Václava Havla pokračovat. Možná s novými lidmi a novým názvem, ale to už bude v zásadě jedno.

×

Podobné články