Nový zákon o VŠ už má obrysy. Rektoři by mohli jednat mnohem akčněji, říká šéf ČKR

Změna volby rektora a děkana, vznik nových univerzitních rad, proměna pravomocí akademického senátu a jeho složení, ale také revoluce ve financování univerzit. To vše má přinést nový zákon o vysokých školách, o kterém ve středu jednalo ministerstvo školství se zástupci Rady vysokých škol a České konference rektorů. Předseda ČKR a rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Milan Pospíšil pro Echo24 označil záměr MŠMT za revoluční, dodal ale, že ještě bude vyžadovat hodně jednání, aby byl funkční, praktický, právně předvídatelný a zároveň zachoval odpovídající míru autonomie a akademické samosprávy vysokých škol.

Řízení veřejných vysokých škol se má opřít o tři stálé centrální orgány: univerzitní radu, rektora a akademický senát. Na neuniverzitních školách má radu nahradit rada strategická. Vyplývá to z návrhu zaměření věcného záměru zákona o vysokých školách, který předložilo MŠMT jako podklad pro středeční jednání s ČKR a RVŠ, a který má deník Echo24 k dispozici.

Univerzitní rada bude mít devět, dvanáct nebo patnáct členů a všechny jmenuje ministr školství. Jednu třetinu na návrh akademického senátu, druhou na návrh odborné výběrové komise, kterou ministr sám jmenuje, a poslední třetinu si kooptují už jmenovaní členové ze zástupců zaměstnavatelů, absolventských spolků, veřejných organizací a expertů. Předsedu si rada volí z externích členů, tedy z těch, kdo na škole nejsou zaměstnáni ani nestudují. Funkční období je šestileté, nejvýše dvakrát po sobě. Členy nemohou být současní ani bývalí členové vlády, poslanci, senátoři a členové stranických předsednictev, pokud od konce jejich působení neuplynulo alespoň pět let. Rada schvaluje statut, rozpočet, strategii a nakládání s majetkem a dvoutřetinovou většinou rozhoduje o zřízení či zrušení součástí školy.

Zásadní je změna u volby rektora. Toho už nemá volit akademický senát. Kandidáta vybere univerzitní rada v otevřeném výběrovém řízení a navrhne prezidentovi ke jmenování, přičemž senát má právo vybraného kandidáta do 30 dnů odmítnout dvoutřetinovou většinou všech členů. Funkční období rektora bude sedmileté bez možnosti opakování. Děkana má nově vybírat a jmenovat rektor, děkan se stává jeho podřízeným zaměstnancem a přestává být veřejným funkcionářem; i zde má senát právo veta dvěma třetinami hlasů.

Studenti zůstávají členy senátu, který bude členěn do pěti kurií (docenti a profesoři, ostatní akademici, doktorandi, studenti bakalářských a magisterských programů, neakademičtí pracovníci), ztrácejí ale dosavadní vliv na výběr rektora.

Financování má přejít na pětileté veřejnoprávní kontrakty mezi MŠMT a školou se systémovými, institucionálními a vládními indikátory a se symetrickou rozpočtovou doložkou. V oblasti kariér se mají zavést čtyři kvalifikační stupně podle rámce R1 až R4, funkční místa docentů a profesorů, režim tenure track a konec pracovního poměru na dobu neurčitou dosažením sedmdesáti let. Ve studiu se ruší oblasti vzdělávání i dělení na akademický a profesní profil, prezenční, distanční a kombinovanou formu nahradí full-time a part-time, přibudou dvouleté programy kratšího studia zakončené certifikátem profesního specialisty a mikrocertifikáty. Institucionální akreditaci nahradí institucionální audit prováděný NAÚ.

Mluvčí MŠMT Ondřej Macura pro Echo24 zdůraznil, že nyní se připravuje návrh věcného záměru zákona, nikoliv zákon jako takový. „Mimo jiné to znamená, že nejsou probírány všechny detaily jednotlivých oblastí nebo ustanovení, ale spíše principy či parametry, přičemž postupujícím časem se v rámci společných jednání se zástupci orgánů reprezentací vysokých škol dostáváme více do hloubky jednotlivých témat. Proto k jednotlivým parametrům zákona v tuto chvíli nemůžeme poskytovat definitivní informace,“ popsal Macura.

Potvrdil, že univerzitní rady by měly mít v kompetenci výběr rektora, odmítl ale, že by mělo dojít k omezení kompetencí akademických senátů. „V případě akademických senátů nedochází k oslabení jejich pravomocí, nýbrž jejich změně. V návrhu má akademický senát významné pravomoci v oblasti kontroly obsazování funkcí, procesu schvalování některých vnitřních předpisů a projednávání klíčových rozhodnutí; může předkládat podněty rektorovi a univerzitní radě,“ řekl Macura. K roli studentů dodal, že jednání se účastní i zástupci Studentské komory Rady vysokých škol. „Studenti jsou a nadále budou důležitou součástí akademické samosprávy,“ uvedl.

Předseda Rady vysokých škol Tomáš Kašparovský z Masarykovy univerzity v Brně pro Echo24 řekl, že si na jednání reprezentace vysokých škol a MŠMT vyjasňovaly jednotlivé části návrhu. „Nejdelší diskuze byla ohledně nově vznikajících univerzitních rad, jejich složení, nominací a jmenování jednotlivých členů a rozdělení kompetencí mezi akademický senát a univerzitní radu,“ popsal.

Současný návrh se podle něj od původních tezí, které vyvolaly vlnu nevole uvnitř univerzit, liší jen mírně. „Nicméně v rámci jednání jsme se podle mě posunuli a doufám v další změny ve prospěch funkčního fungování VŠ. V této chvíli nelze jednoznačně říci, zda je nějak významněji omezena samospráva VŠ, neboť předložený návrh ze strany MŠMT je velmi obecný a jen těžko z něj lze cokoli konkrétního dovozovat. Když to řeknu zjednodušeně, dostali jsme určité ideové směřování, které podle mě bude nutné velmi dopracovat, než se přiblížíme něčemu jako věcný záměr zákona,“ řekl Kašparovský.

Předseda ČKR: Jde o revoluci, nikoliv evoluci

Rektor VŠCHT v Praze a předseda České konference rektorů Milan Pospíšil označil jednání za otevřené a věcné. „Věcný záměr se stále ladí a řada otázek podle nás ještě není uzavřena,“ dodal. Univerzitní rady a změna role senátů podle něj patří mezi důležitá témata, ale nejsou jediná. „Diskutujeme také podobu víceletého financování, nový systém akademických kariér, postavení fakult, systém kvality a akreditací. Současné nastavení zákona odráží dobu před 20 až 30 lety a model řízení již nevyhovuje potřebám současné společnosti, například vysoká míra kolektivního rozhodování s minimální zodpovědností je pro strategické řízení univerzity dosti omezující. Dnes je vysoká škola z téměř 100 % ovlivňována pouze ze svého vnitřku, nový zákon vliv na rozhodovací procesy zcela zásadně přesouvá na vnější prostředí,“ popsal.

Samotné zavedení rad podle něj nelze automaticky považovat za omezení samosprávy. „Rozhodující bude jejich konkrétní složení, způsob ustavení a rozdělení pravomocí mezi univerzitní radu, rektora a akademický senát. Právě zde ale stále vidíme otázky k další diskusi, jde například o přiměřenost zastoupení vnějších a vnitřních aktérů v radě nebo zachování skutečně významné role akademického senátu,“ vysvětlil.

Věcný záměr je podle něj revoluční, nejde o „žádnou kosmetickou dílčí evoluci“. „Nový zákon radikálně omezuje obsáhlé diskuse akademické obce a dává prostor rektorovi a následně i děkanovi, kterého si rektor navrhuje jako svého nejbližšího spolupracovníka, jednat mnohem akčněji a přímočařeji než dosud. Mnoho akademiků si klade otázku, jestli tato progrese je dobře či špatně, a názory jsou často diametrálně odlišné,“ popsal.

„Naším cílem nyní není návrh jako celek odmítat či akceptovat, ale využít prostor pro další jednání, aby výsledný zákon byl funkční, praktický, právně předvídatelný a zároveň zachoval odpovídající míru autonomie a akademické samosprávy vysokých škol. Čas na to stále ještě máme,“ uzavřel Pospíšil.