Za hlaholu svazáků a zrady hlouběji do digitálního otroctví

EDITORIAL

Za hlaholu svazáků a zrady hlouběji do digitálního otroctví
"Skutečnost, že normu podpořili novodobí svazáci ze Starostů nebo TOP 09 (na rozdíl od Pirátů, kteří byli proti), nijak nepřekvapuje. Ale že se přidali i poslanci ANO, hnutí, které před volbami slibovalo, že se šmíráckému zákonu postaví, je zrada na voličích," píše Dalibor Balšínek. Foto: Týdeník Echo
2
Komentáře
Dalibor Balšínek
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Není nic, co by bylo zadarmo (ani ten pověstný oběd, na který vás někdo pozve). Už od definitivního nástupu digitálního věku, kdy se světu otevřela tehdy ještě jako projev vyššího stupně demokracie sociální síť Facebook a dnešní gigant Google začal nabízet plno úžasných služeb „zadarmo“, se našlo pár skeptiků, lidí se svobodným uvažováním a po svobodě toužících, kteří varovali, že nic není zadarmo, a když něco zadarmo rozpustile používáte, sami se stáváte zbožím, obchodní komoditou.

Lidé milují slevy a ještě víc to, co je takzvaně zadarmo. Velká část populace našla vášeň ve slevových akcích všelijakých supermarketů a vylepšuje si den úlovky za nejnižší cenu. Dokonce se z toho stává jistý typ komunitní hry, do které nakonec spadnou i mnozí z těch, kdo nad ní dnes kroutí hlavou. Zítřek totiž čeká každého, i toho, kdo se dnes nevědoucně hloupě směje. Slevy a akce „zdarma“ mají rády i mladší generace, také mají pocit, že díky slevě na něco vyzrají.

 

Zrádné jsou už i ty pitomé věrnostní kartičky, o datech, která z platebních karet získávají banky, nebo o veškerých fyzických i virtuálních pohybech, které sledují provozovatelé sociálních sítí, ani nemluvě. Data jsou komodita. Data o lidech jsou komodita, kterou lze využít a prodat. Už před patnácti lety bylo známo, že například Facebook z chování svých uživatelek dovedl s vysokou pravděpodobností určit, kdy budou mít ženy a dívky v aktivním věku periodu. Tehdy se už také vědělo, že každý e-mail zaslaný prostřednictvím Googlu jeho poštovní klient roboticky čte a podle významu jeho obsahu zobrazuje reklamy.

Všech těchto varovných signálů ale většinová společnost nedbala. Už od dob, kdy jsem vedl časopis Týden, jsme na tato rizika upozorňovali. Marně. Titulní strany s tématy jako Big Brother nebo digitální otroctví se setkávaly s nezájmem. Bylo tomu tak i tehdy, když jsem tato témata tlačil do Lidových novin nebo na iDNES. Momentální užitek měl vždy větší váhu než hrozící rizika.

Většinová společnost ochranu soukromí nikdy nevnímala jako nějak podstatnou hodnotu. Její význam si ještě uvědomuje generace, která žila v nesvobodě ve východním bloku před rokem 1989. Západní společnost zkušenost s totalitou ani podvolením neměla, stejně jako nastupující a již plně existující generace, které potíže se svobodou nikdy nezažily. Narodily se do svobody, zápas o její zachování nikdy nepociťovaly jako existenční nutnost, a proto s ní tak snadno hazardují. O co snadněji se jí pro okamžitý prospěch vzdávají, o to hůře ji budou získávat zpět. Pokud to ovšem bude možné, protože rizika dobrovolného vstupu do digitálního otroctví už vlastně nejsou rizikem, ale realitou.

S digitalizací, moderními technologiemi, auty řízenými na dálku, zánikem hotovosti, zánikem psaných dopisů a všeho hmotného ve prospěch virtuálního ztrácíme nejen svobodu, ale i osobitost, autenticitu, jedinečnost, individualitu a také charakter.

Není divu, že poslední špinavost významné části Evropského parlamentu prodloužila podlými praktikami schválení zákona Chat Control 1.0, samozřejmě pod rouškou ušlechtilých zájmů – jak to vždycky dělaly totalitní režimy –, tentokrát ochrany dětí. A hrozí i schválení ještě horší normy, podle níž bude šmírována a kontrolována veškerá komunikace mezi lidmi. Co by za takový nástroj, kdyby byl, komunisté dali.

Skutečnost, že normu podpořili novodobí svazáci ze Starostů nebo TOP 09 (na rozdíl od Pirátů, kteří byli proti), nijak nepřekvapuje. Ale že se přidali i poslanci ANO, hnutí, které před volbami slibovalo, že se šmíráckému zákonu postaví, je zrada na voličích.

Jenže oni všichni vědí, že většinová společnost riziko brutálního zásahu do soukromí nevnímá. Vzdát se toho ale nemůžeme. A proto máme toto téma na titulní straně i jako ústřední text nového vydání Echa.

×

Podobné články