„Měl vyhrát Dubček. Vyhnuli bychom se Havlovu kultu.“ Co zůstává z odkazu VH

Z polistopadových osobností dosud jen Václav Havel dosáhl ve veřejném životě takového postavení, aby se široce vzpomínalo jeho nedožitých kulatých narozenin. Pátého října by Havlovi bylo 90 let. A přestože odešel už před patnácti roky, jeho odkaz nebo možná domnělý odkaz zůstává přítomen ve veřejném prostoru. Je to požehnání, nebo naopak defekt? Kdyby se v prosinci 1989 nestal prezidentem, byl by dnes český veřejný prostor svázanější – nebo paradoxně naopak otevřenější?

Diskutovat do Salonu Echa přišli Alexandr Vondra, místopředseda ODS a do roku 1992 pravá ruka prezidenta Havla, bývalý místopředseda téže strany Jan Zahradil, který však z ODS vystoupil a v současnosti má blízko k Motoristům. Protože byl nemocný, tak jenom on-line byl s námi Jiří Maryško, herec a předák motorkářského Havloids Memorial Clubu. V něm jsou sdruženi i někteří další herci nebo novináři.

Pánové, nechci dnes rozebírat zásluhy Václava Havla před listopadem, zajímá mě jeho stopa od listopadu 1989 dodnes. A začal bych hned jeho raketovým nástupem v prosinci 1989, kdy mocensky porazil Alexandra Dubčeka a stal se prvním prezidentem nové doby. Jak významné to bylo?

Maryško: Mně bylo devět let, studoval jsem tou dobou základní školu. Samozřejmě v okruhu Václava Havla, lidí, co hýbali dějinami, jsem nebyl, tak to můžu hodnotit jen zpětně: Nevím, jestli by byl Dubček lepší, ale tuším, že Václav Havel úplně neměl radost, že ten černý Petr prezidentství padl na něj. To by byla otázka spíš na pana Vondru, který v té partě byl osobně. Za mě samozřejmě to byl výběr správný, neumím si ani představit jinou osobnost té doby. Neumím si třeba představit, že by se prvním prezidentem stal Klaus. To opravdu ne.

A co by se stalo špatného, kdyby byl prvním prezidentem Václav Klaus?

Maryško: Jsem pouhý komediant, který by se o politice vyjadřovat neměl. Ale myslím, že Václav Havel nebyl ani politik, ani ekonom, ani nic takového, že používal druhou hemisféru, kterou používají umělci. Bylo to něco jako přechodový vztah. Po pádu režimu to chtělo někoho, kdo bude umět lidi sjednotit, i slovem, ne jenom čísly. Václav Havel uměl mluvit lidským jazykem, na rozdíl od Václava Klause.

Vondra: Mně tehdy nebylo osm, mně bylo 28. Byl jsem jeden z aktérů, kteří ten názor (že Havel má směřovat na Pražský hrad – pozn. red.) formulovali. Od té doby dodnes jsem názor nezměnil. Ano, tehdy se nabízelo – Havel nebo Dubček. Kromě nich tu byla druholigová sféra lidí, kteří si na Hrad mysleli a vysílali signály, že by se jim Hrad líbil. Klaus nebyl v tomto smyslu ve hře ani náhodou. Zato Čestmír Císař, a možná si na to myslel i Zdeněk Mlynář, který se vracel z emigrace – čili komunisti.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.