Od EET 2.0 po drogy. První půlrok Andreje Babiše mezi okamžitými gesty a dlouhodobými sliby

Jak jdou dohromady předvolební sliby, povolební programové prohlášení a následná realita? Zpravidla jen těžko. Současná vláda se chopila úřadu 15. prosince, nyní jí odbyl první půl rok. Účet jí přitom nevystavuje jen veřejnost, ale ke konci června chce i premiér Andrej Babiš (ANO) vyhodnotit, jak kabinet pod jeho vedením plní program a kde jsou možné rezervy. Případné změny na ministerstvech ale dle jeho nedávného vyjádření nehrozí dříve než za další půl rok. Kdo zazářil?

Známá politická poučka říká, že vláda má své zásadní priority, kterých může být jen omezené množství, doručit v prvním roce svého mandátu. Nejenže tím uspokojí své voliče, kteří budou mít pocit, že jejich důvěra nebyla získána pouze účelově, ale také proto, že s postupujícím časem se může akceschopnost snižovat úměrně s tím, jak začnou narůstat vnitřní konflikty mezi jednotlivými subjekty. To se zatím neděje, naopak i někteří ministři, kteří nejsou ze stáje ANO, hájí premiéra jako svého. Nicméně plány mohou také narazit na legislativní realitu: velké reformy zkrátka zaberou více času. Na druhou stranu Babiš evidentně plánuje vládnout nejenom jedno volební období, a tak nastolená trajektorie může připomínat spíše organizovaný pohyb vytrvalostního běžce než bezhlavý start sprintera.

Na pondělní dotaz Echo24, které legislativní materiály odeslané do dolní parlamentní komory považuje po půl roce vládnutí za nejdůležitější a zda kabinet očekával rychlejší projednávání ve sněmovně, Babiš konkrétní seznam neuvedl. Odkázal jen na připravované vyhodnocení práce jednotlivých ministerstev. „Ministři mají do 30. června ukázat, kolik zákonů poslali,“ řekl. Zdůraznil však, že za podstatnější považuje opatření, která mají přímý dopad na občany, zejména snížení inflace, pokles cen energií, pohonných hmot a potravin či kroky směřující k vyššímu výběru daní a omezení šedé ekonomiky. „Vím, že paní ministryně Schillerová (Alena, vicepremiérka vlády a místopředsedkyně hnutí ANO – pozn.red.) toho má nejvíc,“ poodhalil Babiš.

Rychlá vítězství

Některé sliby se vláda jala plnit hned v prosinci: na svém prvním zasedání symbolicky odmítla migrační pakt či nové emisní povolenky. Šlo ovšem o deklarování pozice, které lze chápat například za účelem tvorby bloku států, jež se mohou do budoucna o něco pokoušet. Unijní migrační pakt každopádně 12. června vstoupil v platnost a debata o ETS2 nadále běží. Co se týče dalších kroků, které šlo provést okamžitě, jednalo se například o diplomacii a obnovení plnohodnotných vztahů se Slovenskem. Nejenže šlo o políček předchozímu kabinetu Petra Fialy (ODS), ale zároveň nebylo třeba se nikam vlamovat: dveře ze strany sousedů, našich bratrů, byly otevřené dokořán.

Snaha o rychlý efekt změn se ale také ukázala v některých případech jako kontraproduktivní: několik klíčových priorit – změna stavebního zákona, který má alespoň částečně zpomalit krizi bydlení, či nový zákon o státních zaměstnancích, který má rozhýbat zablokovanou státní službu – podali koaliční zákonodárci formou poslaneckých návrhů. V takovém případě sice návrh nečelí klasickému připomínkovému kolečku, kdy se k němu vyjadřují různé dotčené instituce, nicméně to neznamená, že bude bez chyb, respektive že se tyto chyby časem neprojeví a nebude je třeba napravit. V obou zmíněných příkladech se tak zprvu nedobře zvolený postup musel hasit desítkami koaličních pozměňovacích návrhů ve druhém čtení, přičemž v legislativní změti se pak často jen stěží vyznali i sami navrhovatelé. Právě téma „radikálního zrychlení stavební řízení, aby každý mohl mít dostupné a důstojné bydlení“ dominovalo předvolebnímu programu hnutí ANO.

Přestavba aparátu

Pomyslnou fází dvě, kdy jsou prosazovány body, které si již nějaký čas vyžádají, řádově měsíce, ale zároveň také již přinášejí některé reálné výsledky, jsou organizační změny – systemizace na resortech zejména pod záštitou úspor. Podle Babiše dosavadní úspora na provozu státu činí 11 miliard korun. Přeborníky se stala zejména ministerstva spadající pod Motoristy sobě, kteří se snaží ušetřit rušením zbytných míst desítky milionů korun. Taková snaha je jistě ocenění hodná, jen ji lehce překrývá – nyní již ani nezastíraný – předpoklad, že v příštím roce se budeme zadlužovat o další desítky miliard. A to přesto, že půjčené peníze mají dle kabinetu směřovat na investice a vždy se budeme prý držet pod rizikovým tempem zadlužování ve výši tří procent HDP za rok. Každopádně je zřejmé, že kabinet by si chtěl podobu veřejné sféry přizpůsobovat ještě nad rámec běžné reorganizace struktur – i proto onen nový model státní služby, který ji přiblíží běžnému zaměstnaneckému poměru. Novela má zjednodušit výběr a odvolávání vedoucích zaměstnanců, omezit některé dosavadní kariérní a výběrové mechanismy a posílit vliv ministrů na personální řízení resortů. A přestože jsou ve veřejné debatě nejčastěji zdůrazňovány obavy z politizace úředníků, na potřebě efektivnější správy, která není zbyrokratizovaná, se shodne leckdo.

Zvlášť velkou pozornost přitáhla systematizace na úřadu vlády, který se zbavil hned osmi agend, mj. lidskoprávní, protizávislostní či pro menšiny. Ačkoliv změny dle premiéra mají vést opět k větší efektivitě a přesouvají se pouze úřední aparáty, kritici varují před rozpadem toho, co zde bylo budováno dekády. Co se týče například přístupu k uživatelům návykových látek, které mají závažné společenské dopady, experti z oboru vzývají ČR jako příklad pro celý svět. Krize v tomto segmentu – nehledě na to, čím je vyvolaná – může znamenat pro vládu zbytečné mínusové body, ke kterým nemuselo dojít. Babiš ovšem 15. června – tedy přesně na den půlročního výročí vládnutí – vyhlásil „válku proti drogám“, což může být u veřejnosti oblíbený narativ bez ohledu na konkrétní dopady. Odlišnou věcí pak může být, do jaké míry je dění vyvoláno snahou o pročištění expertů ve Strakově akademii, kteří rozhodují o pravidlech dotací, o které pak sami mohou žádat. Právě boj proti „zneužívání“ systému všeho druhu se ostatně stal jednou z vlajkových lodí kabinetu, co se hodnotového střetu dvou táborů s rozdílnou ideologií týče.

A to nejen v těžko opomenutelné osobě vicepremiéra a ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé), který například snížil rozpočet peněz Čechů směřujících na humanitární projekty do zahraničí o třetinu, ale také v oblasti sociálních dávek na MPSV či zpřísňování podmínek pobytu pro cizince v ČR z gesce vnitra. Téma bezpečnosti – další z velkých předvolebních priorit hnutí ANO – se ostatně zatím promítlo zejména do vnitřní bezpečnosti, nejvíce v oblasti ochrany před kriminalitou páchanou přistěhovalci. Zde se má také nově uvádět národnost pachatele, v rámci změny cizineckého zákona pak kabinet zpřísňuje pravidla pro pobyt a zaměstnávání cizinců, rozšiřuje možnosti státu při vyhošťování osob pobývajících na území neoprávněně a posiluje prověrky žadatelů. Naopak v případě armády a závazku peněz ve výši 2 procent HDP, což je povinné v rámci NATO, se debata silně pohybuje v rámci mantinelů finančního výhledu na další roky. Především rozpočet na rok 2027 překypuje prioritami. Pakliže bylo předchozí pětikoaliční vládě vyčítáno slabé ozdravení veřejných financí, v současné polemice se konsolidace již téměř neskloňuje. V oblasti armády tak lze alespoň ocenit závazek na navyšování počtu vojáků, byť není zcela zřejmé, jak toho dosáhnout.

Vedle reorganizací jde do kategorie dvě zařadit také představení nové daňové Kobry, což není zákon, ale nový společný projekt ministerstva financí, vnitra a práce. Ten se zaměřuje na práci načerno, nelegální zaměstnávání a zneužívání sociálních systémů. Cílem je propojit policii, finanční správu, inspekci práce a další složky státu proti organizovaným skupinám profitujícím z nelegální práce. Případně stabilizaci v oblasti zdravotnictví. Tímto heslem označuje vláda především navýšení plateb za státní pojištěnce, růst mezd zdravotníků, zajištění financování zdravotních pojišťoven a zabránění deficitům systému, které podle kabinetu hrozily po zásazích předchozí vlády. Jde spíše o soubor rozpočtových a organizačních opatření než o jeden konkrétní zákon.

Zárodky reforem

Třetí a poslední dosavadní fázi pak představuje protlačování návrhů v rámci legislativního procesu Parlamentem ČR, které jsou zárodky případných budoucích reforem. Od roku 2027 se má vrátit například elektronická evidence tržeb, memento předchozí Babišovy vlády, dále má třeba vzniknout zmíněný centralizovaný stavební úřad v rámci novely stavebního zákona. Ta dále rozšiřuje okruh staveb, které nevyžadují stavební povolení nebo kolaudaci či snižuje administrativu u menších projektů. Změny stavebního zákona mají podle vlády přispět k rychlejší bytové výstavbě a odstranit část překážek, které prodlužovaly povolovací procesy.

Od příštího roku se má také částečně vrátit valorizace důchodů před fialovské změny, kdy opět započítá polovinu růstu reálných mezd místo současné třetiny. Naopak snížení věku odchodu do důchodu se zatím odkládá. Od příštího roku se má také navýšit rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun na nově narozené děti. Vrátit se mají také sleva na studenta, tedy daňová úleva pro pracující studenty, která má činit 4020 korun ročně (335 korun měsíčně) a budou ji moci uplatnit studenti do 26 let, případně do 28 let u prezenčního doktorského studia. A také školkovné, tedy daňová sleva za umístění dítěte v mateřské škole nebo dětské skupině. Rodiče si budou moci opět od daně odečíst skutečně zaplacené náklady až do výše minimální mzdy za daný rok na každé dítě. Ministerstvo spravedlnosti pak připravuje – v důsledku hrůzných úmrtí dětí – reformu opatrovnické péče, respektive rozvodovou novelu, která má začít také platit od příštího roku.

Od roku 2027 má také dojít ke zrušení koncesionářských poplatků a přechod České televize a Českého rozhlasu na financování ze státního rozpočtu, byť není zcela zřejmé, zda je takový návrh za půl roku prosaditelný. Každopádně debata ohledně médií veřejné služby je jedna z těch nejvíce emotivních a dokola se opakujících, byť v konečném důsledku jde o to, zda bude 205 korun placeno z rozpočtu domácností, či rozpočtu státu, na který odvedou domácnosti peníze v rámci daní. Debata se tak stala jakýmsi rudým hadrem, kterým kabinet dráždí tu část voličů, kteří ji nepodporují. Otázkou je, zda má krok dostatečnou podporu druhé části spektra, nebo zda jim je spíše lhostejný.

Nelze zatím předjímat výsledek legislativního procesu, na to je půl rok příliš brzy. Ostatně ani nevíme, jak moc bude ty které návrhy blokovat opozice, případně Senát a prezident. Každopádně druhým – vedle reformy státní správy – „metakrokem“, který má urychlit prosazování dalších zákonů, je tzv. protiobstrukční novela jednacího řádu dolní parlamentní komory. Ta zavádí například pevnější pravidla pro délku vystoupení poslanců, mění průběh mimořádných schůzí a upravuje možnosti opozičních obstrukcí tak, aby menšina mohla kritizovat vládu, ale zároveň nemohla neomezeně blokovat legislativní proces.

Pokud bychom ale chtěli sestavit žebříček podle nejzásadnějších předložených materiálů a klíčových oblastí, v relativním bezpečí by měl být ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO), práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) či premiérem zmíněná Schillerová. Naopak mezi těmi méně aktivními by se mohla nacházet celá řada dalších šéfů jednotlivých resortů. Nicméně je třeba vzít také v potaz, že například obrana či zahraničí jsou spíše exekutivními ministerstvy a těžko také rovnocenně porovnávat plnohodnotné resorty například s ministrem pro sport bez portfeje Borisem Šťastným (Motoristé). Navíc ne každý návrh má logicky stejnou váhu. Na to, koho Babiš pokárá a bude se muset více snažit, aby nemusel z vládního kola ven, si tak budeme ještě muset počkat. Ostatně jakékoliv rošády či odvolání neplánuje premiér dle svých slov dříve než po roce fungování.

Hodnotíme-li ovšem kabinet jako celek, vláda Andreje Babiše zatím provedla zejména silné vymezení se proti svým předchůdcům. To je určitě legitimní vzhledem k tomu, že je ideově porazili ve volbách. Případně si připravila půdu pro své další kroky. Zda ovšem bude vnímána jako ta, která zařídila, že „už je lépe“, teprve rozhodne následující postup – zatím by to samo o sobě dost pravděpodobně nestačilo. Otázkou také zůstává, zda představa velkých skokových posunů není v mantinelech daných Evropskou unií a geopolitických událostí spíše iluzí, která není realistická a zda nakonec stejně nebude kritériem řada drobných úprav, které se ovšem budou dotýkat skutečných každodenních problémů občanů.