Koalice počítá s přehlasováním Senátu u nového zákona o úřednících. Ve hře je i veto prezidenta

Vládní koalice chce i po zamítnutí Senátem prosadit nový zákon o státních zaměstnancích tak, aby začal platit od 1. listopadu. Jeden z předkladatelů, poslanec Radek Vondráček (ANO), pro Echo uvedl, že zákonné lhůty jsou dostatečné a sněmovna předlohu stihne znovu schválit včas. Připustil zároveň, že komplikací by mohlo být případné veto prezidenta Petra Pavla, zejména kvůli doprovodnému zákonu, který zasahuje do jeho pravomocí u vedoucích stálých misí. Předkladatelka Zuzana Ožanová (ANO) odmítá obavy z politizace a změnu označuje za „návrat k normálu“. Kritici naopak varují před oslabením ochrany úředníků a stability státní správy.

„Když vezmete jednotlivé lhůty, tak vše stihnout jde a my to stihneme. Prezidentské veto by bylo hodně překvapivé. Leda by důvodem byl pozměňovací návrh týkající se kompetencí prezidenta,“ řekl deníku Echo24 Vondráček. Očekává, že se sněmovna bude senátní vratkou zabývat co nejdříve. „Předpokládám, že organizační výbor svolá schůzi hned, jak tisk přijde ze Senátu,“ dodal. Horní komora ve středu na jednání pléna návrh nového zákona zamítla, pro hlasovalo 52 ze 70 přítomných senátorů.

Horní komora odmítla i související předlohu, která mimo jiné mění zákon o zahraniční službě a odebírá prezidentovi pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Senátoři tuto změnu označují za protiústavní a její odpůrci avizovali, že pokud ji koalice prosadí, obrátí se na Ústavní soud. Hlavní tisk 76 zavádí nový režim státních zaměstnanců, zatímco doprovodný tisk 77 přizpůsobuje novému systému desítky dalších zákonů. Pokud by prezident vetoval pouze druhý z nich a sněmovna jej nestihla znovu schválit, mohl by teoreticky začít fungovat nový zákon bez části navazujících změn, bylo by to ale velmi problematické. Hlavní část doprovodného zákona má stejně jako samotný nový zákon nabýt účinnosti 1. listopadu.

Jaké jsou lhůty?

Sněmovna může senátní veto přehlasovat nejdříve deset dnů poté, co je usnesení Senátu doručeno poslancům. Potřebuje nejméně 101 hlasů. Zákon následně poputuje k prezidentovi, který ho již dříve kritizoval kvůli tomu, že osekává jeho pravomoci. Hlava státu má na své rozhodnutí 15 dnů od jeho postoupení. Pokud by využil celou lhůtu a následně zvolil prezidentské veto, musí sněmovna před dalším hlasováním znovu čekat nejméně deset dnů a k přehlasování hlavy státu je opět potřeba 101 poslanců. I další z koaličních předkladatelek, poslankyně Zuzana Ožanová (ANO), předpokládá, že vládní většina listopadový termín dodrží.

„Předpokládám, že to stihneme do listopadu,“ řekla Echu. Chování prezidenta podle ní předjímat nelze. „Nedokážu si představit, co pan prezident udělá, protože podle mě se stal trošku nepředvídatelným. Nicméně v rozporu s Ústavou si myslím, že ten návrh není. Pouze ji zpřesňuje,“ uvedla k úpravě jeho pravomocí. Senátoři již ve středu avizovali, že pokud sporná úprava projde, může skončit u Ústavního soudu. Podat návrh na zrušení zákona nebo jeho části může skupina nejméně 17 senátorů.

Ožanová zároveň odmítá i kritiku, podle níž nový zákon povede k politizaci státní správy. Současný služební zákon je podle ní příliš složitý a velkou část pracovněprávních rozhodnutí zbytečně převádí do správního řízení. Nová úprava má většinu státních zaměstnanců přiblížit běžnému režimu podle zákoníku práce. „Ve správních řízeních se mají dávat pokuty a ne řešit pracovněprávní vztahy,“ shrnula pro Echo svůj pohled Ožanová, která fungování veřejného sektoru zná na vlastní kůži. Za problém současného systému považuje například dlouhé přijímání zaměstnanců, komplikované změny úvazků nebo ukončování pracovního poměru. „Původní zákon už tak nabobtnal a stal se extrémně složitým a nepřehledným, že na personálních odděleních byli specializovaní zaměstnanci jen proto, aby zvládali správní řízení spojená s pracovněprávními vztahy,“ míní poslankyně. „Když mladý člověk, který je zvyklý pracovat podle zákoníku práce, přijde do tak složitého systému a neví, co je správní řízení v pracovněprávních vztazích, je to zbytečná překážka. Zjednodušení podle mě zvýší i propustnost mezi státní správou a ostatním pracovním trhem,“ dodala Ožanová.

„Je to jenom návrat k normálu,“ řekla Echu s poukazem na to, že obdobná základní konstrukce dlouhodobě funguje u úředníků obcí a krajů. Ti jsou sice v pracovním poměru, který se řídí především zákoníkem práce, zároveň pro ně ale platí zvláštní zákon upravující například výběrová řízení, kvalifikační požadavky či ochranu vedoucích úředníků. A právě k tomu směruje část výtek opozice. Návrh ruší mimo jiné i takzvaný bazén, během něhož může odcházející úředník po určitou dobu pobírat část platu a čekat na jiné místo. „Je pravda, že tam dochází k jedné věci, která je nevýhodná pro úředníky, a to je zrušení toho bazénu. Pro úředníky je to dobré, ale pro ostatní občany, kteří jedou podle zákoníku práce, bylo těžce pochopitelné půl roku platit někoho, když nic nemusí dělat a jen čeká, jestli se pro něj něco najde,“ přiblížila poslankyně. Odpůrci předlohy varují, že jednodušší odvolávání vedoucích zaměstnanců může oslabit stabilitu a politickou neutralitu státní správy.

Nový zákon představuje jednu z největších změn fungování státní správy od zavedení služebního zákona v roce 2015. Předkladatelé chtějí opustit převážně veřejnoprávní služební poměr a přiblížit zaměstnávání zhruba 70 tisíc úředníků ve zhruba 150 úřadech běžnému pracovnímu poměru. Že státní správa změnu potřebuje, přitom příliš sporné není. Nedávná analýza Státní služba 2.0 upozornila například na rychlé stárnutí aparátu: medián věku úředníků dosahuje 50 let, podíl lidí mladších 30 let klesl z 11 na pouhá tři procenta a nově nastupující zaměstnanci odcházejí během prvních dvou let výrazně častěji než dříve. Problémem jsou také platy, omezený kariérní postup a malá prostupnost mezi úřady.