Dlouhý pás řepy a zelí. Pavel Maurer o restauraci The Boršč aneb Politiku do kuchyně netahejte
GASTRO
Na stránky tisku se vrací slavný foodkritik Pavel Maurer a Týdeník Echo bude pravidelně přinášet jeho pohled na svět gastronomie. Zde je Maurerův první příspěvek.
Nikdy bych netušil, kolik zlé krve, tupých xenofobních výpadů a odpudivé zášti (ale naštěstí i mnoho normálních lidských názorů) přinese moje celkem běžné facebookové upozornění na novou ukrajinskou restauraci The Boršč umístěnou na rohu Strossmayerova náměstí v Praze 7.
Jak je to vlastně s tím borščem? Tady mají na meníčku třeba hovězí nebo vegetariánský boršč se smrkovým hřibem, kyjevský kotlet, varenyky s tvarohem a koprem, tatarák ze sledě, ale také uzená vepřová ouška a spoustu dalších ukrajinských pokrmů. Že to někomu připomíná ruskou kuchyni? Že je to pro někoho politicky nepřijatelné? Ale vždyť nám také chutná maďarský guláš, frankfurtský párek! Vepřo knedlo zelo? V Bavorsku by odpřisáhli, že je jenom a pouze jejich. A co teprve Wiener Schnitzel? Tedy náš oblíbený řízek, i když ne vždy v klasické telecí podobě. Prostě je to jen jiná kuchyně, tak jako populární vietnamské pho, italská pizza či arabský (či středovýchodní?) hummus. Je fakt těžké hledat přesné gastronomické hranice.
Kdo co vlastně vymyslel? Wikipedie tvrdí toto: „Takzvaný borščový pás se táhne od Polska přes Halič, Rumunsko, Ukrajinu, Bělorusko až do Ruska k Volze a Donu. Moderní význam boršče, jako polévky z řepy se zelím, byl vypůjčen z ukrajinštiny v 19. století. O původ této polévky probíhal mezi Ukrajinou a Ruskem od roku 2019 ostrý spor, podle některých odborníků nicméně vznikla nejspíše na území Kyjevské Rusi.“
