Po roce je z vraždy temná fraška

KOMENTÁŘ

Po roce je z vraždy temná fraška
Konzervativní aktivista Charlie Kirk byl zavražděn v úterý 10. září během debaty na univerzitě v utažském Oremu. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zítra uplyne rok od vraždy Charlieho Kirka, populárního amerického aktivisty a influencera. Ohlas zločinu daleko přesáhl americké hranice, Kirk byl globální hvězda sociálních sítí. Jeho násilná smrt šokovala i lidi, kteří s ním zdaleka ne ve všem souhlasili, to, že byl zavražděn člověk, který se prezentoval jako stoupenec a praktik dialogu (třeba uzpůsobeného potřebám sociálních sítí a zvyšování dosahu na nich), vnímali jako zvlášť zlověstné. Je to svým způsobem udivující, že od vraždy uplynul jen rok.

Změna vnímání toho zločinu je totiž zásadní a dost výstižně ilustruje i to, jak moc se za pouhých dvanáct měsíců proměnila Trumpova koalice a vůbec on-line pravice.

Ve dnech bezprostředně po zločinu byla v pozici morální převahy. Tyler Robinson, jenž je obviněný ze zavraždění Kirka, patřil spíš k levici. Na sociálních sítích se navíc objevila řada postů, v nichž různí stoupenci pokrokářské levice projevovali zlomyslnou radost nad tím, že byl Kirk zavražděný. Protikladně tomu mohla působit slova vdovy Eriky Kirkové, která na smutečním shromáždění vrahovi odpustila. Několik těch internetových posměváčků pak kvůli kampani zprava přišlo o práci. Různí představitelé Trumpovy administrativy včetně prezidenta pak naznačovali, že v důsledku vraždy dojde k širšímu zásahu proti americké levici. Nestalo se tak, naštěstí – bylo by to křiklavé porušení zásad svobody projevu.

 

V současnosti je ale vražda Charlieho Kirka velmi často zmiňovaná v úplně jiném kontextu. Jejím skutečným pachatelem prý nebyl Tyler Robinson, proti němuž existuje velice mnoho důkazů, včetně svědectví těch, jimž se k vraždě přiznal. To vše je, jak jinak, kouřová clona. Zločin prý zosnovali... obvyklí podezřelí. Tedy Izrael. Jeho tajné služby se měly obávat toho, že Kirk, dříve jednoznačný zastánce židovského státu, mění v té věci stanovisko a bude o tom mluvit veřejně, že by díky svému vlivu na administrativu mohl překazit útok na Írán a tak dále a tak podobně.

Tyhle teorie nešíří zdaleka jenom různé figury z bažin virtuálního světa, ale i lidé, jimž je přisuzována jistá míra relevance. Populární Tucker Carlson, druhdy mediální hvězda MAGA tábora, dnes kritik Trumpa a velký přítel ruského režimu i ropných emirátů Arabského zálivu. Notuje si na to téma s různými hosty svojí show, pokud tedy zrovna neprobírají padoušství Winstona Churchilla nebo úlohu algebry coby nástroje sionistického zotročení „gójských“ mas. Přesvědčení, že Kirka zabil izraelský dron vypuštěný z amerického vojenského letadla, nedávno na kameru vyjádřil i evoluční biolog Bret Weinstein. Donedávna byl přitom považovaný za seriózní osobnost, jejíž názory jsou hodny pozornost.

A pak je tu populární streamerka Candace Owensová, jež se s velkou chutí vyžívá v démonizaci Eriky Kirkové. O jejím duševním zdraví je sice možné pochybovat, sledovanost ale má a od Carlsona se dočkala zastání, její témata (například „odhalení“, že Brigitte Macronová je ve skutečnosti muž) ve světě „alternativně smýšlejících“ docela rezonují. Politicky i osobními vazbami má k tomu prostředí blízko viceprezident JD Vance, který se pod vlivem okolností pokouší o tanec mezi vejci – antisemitismus tak trochu odsuzuje, ale ne tolik ostře, aby to ohrožovalo jeho přijetí v těch kruzích nebo aspoň v jejich části.

Je fascinující i děsivé sledovat, jak rychle pokračuje ten rozkladný proces, v němž se potkává cynické nahánění popularity a internetového výtlaku, rozklad osobnosti a možná i narušené mentální zdraví, logiky radikalizace i pozornostní ekonomiky, dávné předsudky a nejmodernější média. Co jiného by se ale dnes dalo čekat? Víc udivující by možná bylo, kdyby se kolem zavraždění Kirka konspirační teorie nespřádaly. Kdyby proti oficiální verzi nestály absurdním způsobem konstruované alternativní pravdy, které samy o sobě nedávají pražádný smysl. Jsou ovlivněny spíš popkulturou (z hraných filmů známá představa vraha s vymytým mozkem) než skutečností života a znalostí faktů. Na způsobu, jímž se během jednoho roku změnil obraz vraždy Charlieho Kirka a debata o ní, asi není nic výjimečného. Je to nový normál. Jistě by bylo nebezpečné mu přivyknout nebo ho přijímat. Člověk s ním dnes ale asi musí počítat.