Černá labuť odvrácena?

EDITORIAL

Černá labuť odvrácena?
Především teď byla ve velkém stylu vyvrácena domněnka, že Spojené státy svou vojenskou převahou prosadí kdekoli cokoli. Přestože od bombardování Jugoslávie před čtvrtstoletím nevyhrály vojensky nikdy nic, u nás se nimbus US Army pořád drží, píše Daniel Kaiser. Foto: US navy
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nevyřčená strategie Babišova kabinetu počítala s tím, že nástup k moci se – už zase – bude krýt s fází hospodářského oživení, takže půjde velkoryse utrácet a současně držet schodek v přijatelných mezích. Rizikem takového bezstarostného postupu je výskyt černé labuti, nějaké zlomové události, kterou při nejlepší vůli nešlo předvídat, která ale mění naše předpovědi a kalkulace. Černou labutí pro Andreje Babiše se mohla stát válka s Íránem. V recesi se nedá utrácet a přitom nevytvářet ekonomické nerovnováhy.

 

USA a Izrael válku zahájily 28. února, v horké a posléze studené fázi trvala sto dní. V pátek 19. června mají vysocí představitelé USA a Íránu podepsat memorandum o dorozumění. Po něm nejpozději do 60 dnů, snad, přijde mír. Škody světové a české ekonomice už vznikly. Katastrofa, doufejme, byla právě odvrácena.

Než se premiér vrátí k lehkovážnému pohledu na ekonomiku, stojí za úvahu, co okamžikům, kdy se najednou ocitneme na krok od propasti, předcházelo. Samozřejmě že ta válka vznikla zcela nezávisle na nás. Ale lehkost, s jakou jsme usedali před obrazovky, domněnka, že ta válka je nejen logická a správná, ale že to bude hračka, tato lehkost si říká o jakýsi kolektivní sebezpyt.

Především teď byla ve velkém stylu vyvrácena domněnka, že Spojené státy svou vojenskou převahou prosadí kdekoli cokoli. Přestože od bombardování Jugoslávie před čtvrtstoletím nevyhrály vojensky nikdy nic, u nás se nimbus US Army pořád drží. Na hodnocení mírové smlouvy je pochopitelně brzo, neznáme její obsah a nevíme ani, zda se ji podaří uzavřít. Ale Donald Trump bude zdůrazňovat, že teprve pod jeho tlakem a bombami se Írán vzdal plánů na jaderné zbraně. Předtím opakovaně tvrdil, že má co do činění se středověkými maniaky toužícími po zkáze planety. Jsme si jisti, že Írán je veden partou nejen vrahů (pravda), ale vrahů-šílenců, kteří chtějí vyhladit tu Izrael, tu Ameriku, tu Evropu, i za cenu zániku své civilizace staré 2,5 tisíce let?

Při bližším ohledání nedrží ani naše představy o historických kořenech stodenní války. Někdo i do českého veřejného prostoru vnesl redukcionistický výklad, v němž Írán figuruje jako největší hrozba pro mír, rozený agresor, globální sponzor terorismu č. 1. Přitom skoro všechen muslimský terorismus na Západě je sunnitský, a tedy implicitně protiíránský. Íránci se považují za oběť západního kolonialismu, jíž po většinu 19. a 20. století fakticky byli. Hrůzným zážitkem pro ně zůstává krvavá, obranná válka proti Iráku, kdy Západ celé roky podporoval agresora Saddáma.

Součástí dobré politiky musí být umění vžít se do myšlení protivníka, což vůbec neznamená to myšlení přijmout. V našem podivně bojechtivém 21. století každou empatií při úvahách o mezinárodní politice riskujeme podezření, že účelem bylo omlouvat něco hluboce nemorálního, bagatelizovat výskyt zla, řekněme v podobě ajatolláhů. Kdo se na to cítí, může morálku uskutečňovat v osobním životě, a třeba ji propagovat ve svém okolí. Na toho, kdo vykládá geopolitiku jako soubor moralistních příběhů, je lepší si dávat pozor. I kdyby jen proto, že často bude mít špatný odhad.

×

Podobné články