Zadostiučinění skotské dívky aneb fact-checkeři zase klamali

KOMENTÁŘ

Zadostiučinění skotské dívky aneb fact-checkeři zase klamali
Snímek z videa, na kterém se britská dvanáctiletá dívka brání po útoku nebo sexuálně laděném obtěžování ze strany migranta. Foto: New York Post
1
Komentáře
Adam Růžička
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

„Video z Británie nezachycuje dívku napadenou imigrantem,“ píše se ještě dnes (14. 6. 2026) v titulku na oficiálních stránkách CEDMO, „factcheckerské“ platformy při Univerzitě Karlově. Je ovšem otázka, jak dlouho článek na stránkách vydrží, neboť se minulý týden po soudním řízení ukázalo, že ve skutečnosti je tomu přesně naopak, než hlásají čeští ověřovatelé pravdy a lži.

 

Pro připomenutí – jde o případ z loňského září, kdy se virálně začalo šířit video z města Dundee ve Skotsku. Na záběrech byla vidět rozrušená dívka, která v ruce držela nůž a sekeru, zatímco kolem ní probíhal konflikt se dvěma dospělými cizinci, později identifikovanými jako bulharský sourozenecký pár – bratr a sestra. Video se na sociálních sítích rychle začalo vykládat jako scéna, v níž se dvanáctiletá dívka brání po útoku nebo sexuálně laděném obtěžování ze strany migranta; policie tehdy naopak tvrdila, že skupina dívek k páru sama přistoupila a začala je ohrožovat, a varovala před „dezinformacemi“ a nenávistnými komentáři. Právě na této verzi pak stál i článek CEDMO.

Jsme nicméně o tři čtvrtě roku dále a ona verze neobstála. Minulý čtvrtek shledal Dundee Sheriff Court dvaadvacetiletého Bulhara Iliju Belova vinným z napadení tehdy dvanáctileté dívky, kterou strčil na zem, a z výhrůžného a urážlivého chování vůči ostatním dívkám ve věku dvanácti až čtrnácti let. Vše začalo Belovými sexuálními narážkami, s nimiž přistoupil ke skupině pubescentek: „Ahoj sexy, ukážu ti, jak si užít.“ Když ho důrazně odmítly, přivolal si naštvaně na pomoc svou sestru, dvacetiletou Naděždu Belovou, která se k napadení jedné z dívek (tahání za vlasy a vláčení po zemi) přiznala už dříve. Teprve v této situaci, obklíčená dvěma dospělými, sáhla dívka po noži a sekeře, což je možné vidět na videu. Soudce odmítl Belovu obhajobu, podle níž jen jednal v sebeobraně, jako nevěrohodnou a konstatoval, že se k dívkám sám přiblížil, aby je oslovil a následně natáčel, což dvakrát nesvědčí o strachu z napadení. „Spouštěčem všeho byly poznámky, které jste pronesl,“ řekl odsouzenému Bulharovi.

Ve světle rozsudku stojí za to se zeptat, proč byly vyšetřovací orgány tak rychle ochotné zatratit verzi o útoku na dívky a označit ji za dezinformaci. V Británii ostatně tahle otázka ožívá i ve spojení s nedávno odsouzeným vrahem Henryho Nowaka – i tam policie zprvu uvěřila pachateli, jenž oběť vykreslil jako rasistického agresora, a teprve soud ten rámec obrátil (viz text kolegy Ondřeje Šmigola Rasistický antirasismus). Jeden z přehlížených rozměrů celé problematiky je zde estetický, respektive třídní. Dívky pocházely z chudých poměrů a z města, jehož pověst nikdy nebyla valná: Dundee dlouho patřilo k místům s velkými sociálními problémy, například s nejvyšší mírou náctiletých těhotenství v Evropě, a vysloužilo si přezdívku „Scumdee“ (od slova „scum“, které se dá přeložit jako spodina, lůza či svoloč, jak by řekla paní poslankyně Decroix). Zatratit výpověď „bílého odpadu“ („white trash“) bylo nasnadě – ostatně stojí za připomenutí, že slovní spojení je zhruba jediná rasově zabarvená urážka, kterou si dnes na Západě můžete bez uzardění dovolit. Chudí běloši, zdá se, představují skupinu, již lze beztrestně odepsat, a to bez ohledu na to, že jde o děti, jak tomu bylo v tomto případě.

Reflektovat můžeme nicméně i u nás. Proč se vlastně domácí fact-checking chtěl zaměřit na případ z Dundee? Nešlo o českou událost ani středoevropské policejní vyšetřování a čtenář se na jejím základě nerozhodoval o ničem bezprostředním. Přesto se z ní stala příležitost k exhibici domácího morálního dozoru: možnost ukázat, kdo šíří strach z migrace, kdo přebírá „neověřená“ tvrzení a kdo naopak stojí na straně institucionálně posvěcené pravdy. Jenže právě tento případ dnes ukazuje, jak vratká taková role může být, když se ověřování pravdy příliš rychle promění v ověřování ideologické poslušnosti.

CEDMO neboli Středoevropské observatoři digitálních médií (Central European Digital Media Observatory, CEDMO) je organizace, jež se zabývá (svými slovy) příčinami „nežádoucích informačních poruch ve střední Evropě“ a jejímž cílem je pomoci společnosti, aby dokázala odolávat „sílícímu působení nepravdivých a zkreslených informací“. Vede ji coby hlavní koordinátor novinář Václav Moravec a observatoř rozhodně finančně nestrádá – před několika lety se ji zavázala podporovat společnost Google, která si na tuto iniciativu vyčlenila 245 milionů korun. Evropská komise k tomu přidala 43 milionů eur, což v českých korunách vychází rovnou na miliardu.

Tím spíš při takových prostředcích překvapí odvedená fušeřina, po které se vážně nabízí otázka, zda tuto instituci skutečně k něčemu potřebujeme – a zda nejde především o další draze placený aparát na potvrzování „správných postojů“. Chybu může udělat každý. Horší je, když se z omylu stane veřejný cejch a když instituce, která chce ostatní školit v informační hygieně, sama nedokáže po změně faktů uklidit ve vlastním domě. Kdyby nic jiného, mohli by si v CEDMO přinejmenším opravit titulek.

×

Podobné články