Velryba Hartwin bloudí Baltem. Odborníci se obávají opakování případu Timmy

Keporkak, kterého ochránci zvířat pojmenovali Hartwin, se už několik týdnů pohybuje v Baltském moři. Po pozorováních u Dánska, ve Flensburském zálivu, u Kielu a v přístavu Wismar se naposledy objevil 29. července u Wustrowu v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Odborníci a úřady s vysokou pravděpodobností předpokládají, že jde stále o stejné zvíře.

Pozornost vyvolává jeho téměř bílý hřbet. Na fotografiích jsou patrné rozsáhlé změny na kůži, které mohou podle odborníků ukazovat na zdravotní problémy. Z pouhých snímků však nelze spolehlivě určit jejich příčinu ani celkový stav velryby. Informuje o tom deník Bild.

Dlouhý pobyt ve vodě s nízkým obsahem soli může velrybí kůži poškodit. Následkem mohou být bílé skvrny, odlupování kůže a vyšší riziko infekcí. Zda Hartwin těmito problémy skutečně trpí, zatím potvrzeno nebylo. Obavy posiluje osud keporkaka Timmyho, který na jaře několik týdnů poutal pozornost veřejnosti. Později byl nalezen mrtvý u dánského ostrova Anholt.

Část lidí na sociálních sítích dodnes doufá, že uhynulé zvíře nebylo Timmy. Pochybnosti vyvolal také sporný test DNA. Podle odborníků a úřadů však údaje ze sledování, zdokumentovaná zranění a porovnání ocasní ploutve ukazují, že velrybou nalezenou u Anholtu byl skutečně Timmy.

Třiatřicet zdokumentovaných pozorování

Hartwinovu cestu už několik měsíců sleduje organizace Stranded No More, která mu také dala jméno. Podle ní bylo dosud zaznamenáno 33 pozorování. První známé pochází z 18. ledna z Nizozemska. Následovala hlášení z Norska, Skotska, Anglie a Dánska až po Skagerrak. Odtud velryba vplula do Baltského moře a pokračovala stále více na jih.

Na začátku července byla spatřena ve Flensburském zálivu. Později se objevila u Heiligenhafenu, v Kielském zálivu a následně u pobřeží Meklenburska-Předního Pomořanska. Doplavala také do přístavu Wismar a 29. července byla pozorována u Wustrowu na poloostrově Fischland-Darß. Její cesta v mnohém připomíná případ Timmyho. Také on se dlouho zdržoval v mělkých vodách Baltského moře a nedokázal se dostat zpět. Nakonec byl nákladním člunem přepraven do Skagerraku a vypuštěn.

Úřady chtějí zabránit uváznutí

Ministerstvo životního prostředí Meklenburska-Předního Pomořanska po pozorování ve Wismaru uvedlo, že velryba působí vitálně a pravidelně se potápí a znovu vynořuje. Cílem je umožnit jí, aby se bez rušení vrátila do hlubších vod, a zabránit jejímu uváznutí. Také úřady ve Šlesvicku-Holštýnsku zavedly systém hlášení. Po několika pozorováních zapojily policii, dopravní centra i dánské instituce. Veřejnost žádají, aby si od zvířete udržovala odstup. Každý zbytečný kontakt pro něj znamená další stres.

Odborníci zároveň upozorňují, že výskyt keporkaků v Baltském moři není sám o sobě ničím mimořádným. Při svých tazích pravidelně proplouvají pobřežními vodami, zálivy a fjordy. Po ukončení komerčního lovu velryb se navíc jejich populace výrazně zotavila, a pravděpodobnost dalších pozorování proto roste.

Roli však mohou hrát také lidské vlivy. Podmořský hluk způsobovaný loděmi může narušovat orientaci velryb. Nebezpečí představují rovněž rybářské sítě a další zatížení mořského prostředí. Pro velké velryby je Baltské moře problematickou oblastí. Cesta dovnitř je poměrně snadná, návrat do Atlantiku je však výrazně složitější. Zda Hartwin cestu zpět najde, zatím nikdo neví. Čím déle v Baltském moři zůstává, tím více roste riziko, že se pro něj stane smrtící pastí.