Změna ruské taktiky: Proč použili k likvidaci Navalného jed ze žáby místo novičoku?

Když několik evropských zemí v čele s Británií v polovině února oznámilo, že byl Alexej Navalnyj ve vězeňském táboře otráven epibatidinem, byl lékař Alexandr Polupan, který se o ruského opozičníka po otravě staral, překvapen. O toxinu z jihoamerické jedovaté žáby z Ekvádoru do té doby nic nevěděl a upozorňuje, že v odborné medicínské literatuře dosud nejsou popsány žádné případy jeho použití u lidí.

Polupan si okamžitě nastudoval vše dostupné. Nemusel pátrat dlouho – moskevští chemici o látce publikovali odborné články už v minulém desetiletí. „Tito chemici měli zjevně za úkol látku studovat, aby pochopili, jak ji mohou tajné služby použít k likvidaci svých nepřátel,“ uvedl pro deník Frankfurter Allgemeine. Stejní vědci jsou podle něj spojováni i s vývojem nervové látky novičok, kterou byl Navalnyj v roce 2020 málem zabit. Právě Polupan tehdy patřil mezi lékaře, kteří mu zachránili život.

Z publikací vyplývá, že epibatidin lze syntetizovat v laboratoři a detekovat v krevní plazmě. Jako lék proti bolesti se však nehodí – je příliš toxický. Podle Polupana mohl být zvolen proto, že je snáze použitelný a představuje „spolehlivější metodu zabití“ než novičok, který byl vyvinut jako zbraň hromadného ničení. „Je obtížné použít ho pro individuální vraždu. Při příliš vysoké dávce hrozí mnoho vedlejších otrav, při nízké může oběť přežít,“ vysvětlil.

Epibatidin podle něj působí podobně jako novičok. Oběť se nakonec udusí v důsledku ochrnutí dýchacích svalů. Pro „individuální odstranění“ protivníka je však vhodnější a na rozdíl od novičoku k jeho použití „nejsou potřeba chemici“. Látka se navíc nemusí aplikovat přes kůži, ale lze ji přimíchat do jídla či nápoje. V případě vězně Navalného, který byl v trestanecké kolonii na severu Ruska plně vydán systému, by to podle lékaře bylo snadné.

Exilový server The Insider v září 2024 uvedl, že v návrhu rozhodnutí ruské justice o odmítnutí vyšetřování Navalného smrti se objevoval popis náhlého zhoršení zdravotního stavu během oběda, silných bolestí břicha, zvracení a křečí. Tyto pasáže však z konečné verze dokumentu zmizely. Polupan tehdy uvedl, že takové příznaky lze jen těžko vysvětlit jinak než otravou a že jed byl pravděpodobně podán vnitřně.

Polupan zdůraznil, že epibatidin je snáze prokazatelný než novičok. „Pachatelé museli být přesvědčeni, že se nikdy nepodaří dostat vzorky do nezávislé laboratoře,“ říká. Krevní plazma nebo tkáň by přitom k analýze stačily i dlouho po smrti. „Pokud byl biomateriál zmrazen, lze otravu prokázat i po sto letech,“ popsal.

Alexej Navalnyj byl po léta nejvýraznější tváří ruské opozice. Ostře kritizoval režim prezidenta Vladimira Putina, zejména kvůli korupci, a organizoval protivládní demonstrace. V roce 2020 přežil otravu nervově paralytickou látkou novičok, z níž obvinil Kreml, ten to však odmítl. Po léčbě v Berlíně se v roce 2021 vrátil do Ruska, kde byl okamžitě zatčen a později v několika procesech odsouzen k 19 letům vězení. Vinu odmítal a tvrdil, že jde o snahu režimu umlčet politickou opozici.

Navalnyj zemřel 16. února 2024 ve věku 47 let v trestanecké kolonii na Sibiři za dosud nevyjasněných okolností. Ruské úřady uvedly, že příčinou byla kombinace zdravotních potíží a arytmie, rodina a spolupracovníci to však odmítají a mluví o vraždě na příkaz Kremlu. Úřady navíc několik dní nevydaly tělo příbuzným, což vyvolalo další podezření. Navalného manželka Julija později uvedla, že laboratorní testy ve dvou zemích prokázaly otravu, aniž by specifikovala použitou látku. V polovině února letošního roku pak pět evropských zemí oznámilo, že analýza biologických vzorků z těla Navalného „jednoznačně potvrdila přítomnost epibatidinu“.