Nemůžeme zachraňovat celý svět,“ míní Macinka. České miliony šly na chilli v Zambii či kurníky v Salvadoru

V druhé polovině ledna vyvolaly zájem výroky ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé sobě) o financování některých projektů nevládních organizací z programů české zahraniční pomoci. Ministr mluvil dokonce o „možná stovkách milionů“, které byly od českých daňových poplatníků poslány na nejrůznější projekty, nad jejichž názvy a účelem kroutil dle svých slov hlavou. Zatímco někteří občané se pohoršovali nad vyhazováním peněz za zbytečnosti, jiným přišlo Macinkovo ohlášené škrtání peněz pro neziskovky pomáhajícím v chudších zemích jako přízemní. Redakce Echa nyní přináší výčet projektů humanitární pomoci ČR z gesce Odboru rozvojové spolupráce MZV.

„Z toho, co jsem četl, asi nezůstane kámen na kameni,“ komentoval v lednu Macinka Program transformační spolupráce 2025 administrovaný přes MZV, jehož jednotlivé projekty nesly názvy jako „Zážitkovým učením k aktivnímu občanství v Moldavsku“, „Ekologická transformace těžebních oblastí Arménie“ či „Posílení kapacit srbských nezávislých médií v informování o výzvách zelené transformace“. Vzhledem k tomu, že ČR stále nemá schválen rozpočet na rok 2026, dotační výzvy pro neziskové organizace na letošek zatím nebyly vypsány. Není tedy možné říci, do jaké míry je ministr osekal. Dříve se ale nechal slyšet, že Program transformační spolupráce ukončí.

To ale není jediný program, v rámci kterého Česká republika pomáhá v zahraničí. Redakce Echa se zaměřila obecně na humanitární pomoc za Macinkova předchůdce Jana Lipavského, nynějšího poslance za ODS. Zatímco Program transformační spolupráce, o kterém byla řeč v lednu, slouží k podpoře demokracie, lidských práv, občanské společnosti a svobody médií v zemích, které procházejí politickou transformací nebo mají autoritářský režim, projekty v gesci Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci spadají do klasické zahraniční rozvojové pomoci zaměřené například na infrastrukturu, vzdělávání nebo ekonomický rozvoj partnerských států. Odbor má v popisu práce koordinovat systém zahraniční humanitární pomoci České republiky, připravovat strategické dokumenty a roční plány, sledovat jejich plnění a vyhodnocovat výsledky projektů v rozvojových zemích. Zároveň spolupracuje s institucemi Evropské unie, OECD či OSN a zajišťuje koordinaci s Českou rozvojovou agenturou i dalšími státními institucemi a nevládními organizacemi.

Pomoc celkem za téměř 300 milionů korun

Echo získalo výčet projektů na základě žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím (106/1999 Sb.), kterou resort zahraničí posoudil kladně. Celkově se druhy projektů dělí na několik typů: projekty humanitární pomoci, malé lokální projekty, projekty posilování kapacit veřejných vysokých škol v rozvojových zemích, projekty podporující zapojení rozvojových zemí do mezinárodního obchodu (tzv. Aid for Trade), projekty ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, projekty MZV ve spolupráci s resortem financí, projekty MZV ve spolupráci s resortem vnitra, dále CYBERVAC (tedy český vládní program zaměřený na posilování kybernetické bezpečnosti) a v neposlední řadě pomoc skrze finanční nástroje (tedy např. zvýhodněné úvěry, blending – tedy kombinace veřejných prostředků, například grantů, s dalšími zdroji, například soukromými investicemi, za cílem přilákat větší objem podpory).

Zdaleka největší položkou, co do objemu financí, je první zmíněná kategorie – humanitární projekty. Na tu šlo celkem v minulém roce 160 milionů 202 tisíc korun, finance směřovaly na 46 projektů. Vůbec největší částka, 9 milionů korun, byla vynaložena na naléhavou potravinovou pomoc pro Palestinské autonomní území (PAÚ), konkrétně pro pásmo Gazy. Druhá nejvyšší částka byla 8 milionů korun, která proudila do Súdánu na projekt „Naléhavá zdravotnická a nutriční péče a přístup k vodě a sanitaci pro vysídlené rodiny a dětmi“. Třetí nejvyšší částkou bylo 5 milionů korun, která putovala hned na 15 projektů, mimo jiné například na projekty s názvy „Podpora zemědělců prostřednictvím udržitelné produkce chilli v uprchlických osadách Meheba a Mayukwayukwa“ či „Obnova vzdělávání pro děti zasažené konfliktem v Etiopii“. Nižší částky pak směřovaly například do oblasti Sahelu na projekt „Podpora zranitelné mládeže v Burkině Faso, Mali a Nigeru“, konkrétně 2,5 milionu korun. Řada projektů směřovala na zajištění vody či potravin.

Na malé lokální projekty pak šlo celkem 23,68 milionu korun na celkem 58 projektů. Nejvyšší částkou byla alokace půl milionu korun v deseti případech, například projekty „Školení informačních a komunikačních technologií pro drobné podnikatelky - ženy a ženy s hendikepem z Horního Egypta“, „Lisování oleje“ v Ghaně či „Včelařství - přírodní řešení podporující udržitelný rozvoj komunity v přírodní rezervaci Puca“ v Hondurasu. Řada dalších projektů se ale nejvyšší částce blížila, a to sumami jako 490 tisíc korun, které šly konkrétně na projekt „Nikdo nesmí zůstat pozadu“ v Gruzii, dále „Rozvoj kamerunské akvakultury v malém“ (496 446 korun), „Posílení pozice mladých žen prostřednictvím výuky digitálních dovedností“ v Keni (452 974 korun), „Rodinné kurníky“ v Salvadoru (470 637 korun) či „Prostor pro mládež jako most mezi mládeží a státními institucemi“ v Srbsku (489 318 korun).

Několik projektů cílilo na aplikaci českého technologické řešení, například projekty „Česká malá úpravna pitné vody“ v Myanmaru (0,5 milionu korun) či „Prevence výskytu diabetes u nízkopříjmových skupin za užití českých řešení“ v Brazílii (495 tisíc korun) a „Uplatnění českého know-how v oblasti péče o nevidomé děti a děti s kombinovaným postižením“ v Kosovu (235 tisíc korun). „vybavení pro Českou nemocnici v Arandu“ v Pákistánu (499 687 korun). Češi podporovali přes program MZV i projekty „Rekonstrukce školy postižené přírodní katastrofou“ v Thajsku (410 tisíc korun) či „Přispívání k soužití lidí a šimpanzů a zvyšování odolnosti domácností: chov drůbeže jako možnost udržitelného příjmu v Bulindi“ v Ugandě (448 198 korun).

Macinka: Proč to máme platit?

Co se kategorie pomoci skrze finanční nástroje týče, v roce 2025 na ni putovalo celkem 26,63 milionu korun. Spolupráce MZV s resortem financí si vyžádala celkem 3 miliony korun, které šly do rozvojových zemí na projekty podporující řádné řízení veřejných financí včetně podmínek pro mezinárodní investiční spolupráce a přijímání fondů od EU. Projekty Aid for Trade, tedy ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR stály celkem 7 milionů korun. Projekty v oblasti bezpečnosti ve spolupráci s resortem vnitra pak vyšly na 8 milionů korun. Projekty ve spolupráci s mezinárodními organizacemi pak byly v objemu 47,5 milionu korun. Na program budování kapacit partnerských zemí v oblasti kybernetické bezpečnosti CYBERVAC šlo celkem 5,5 milionu korun, a to na 10 projektů. V neposlední řadě na kategorii posilování kapacit veřejných vysokých škol v rozvojových zemích pak směřovalo celkem 9,2 milionu korun na 11 projektů. Nejvyšší částkou bylo 1,31 milionu korun na projekt „Rozvoj kapacit v kyberbezpečnosti v Keňské republice“.

Ministr Macinka téma – dle něj zbytečných – projektů zdvihl opět v neděli v Otázkách Václava Moravce. „Mě fakt nemrzí škrt, kdy jsme platili milionové částky nezávislého vysílání v Srbsku o zelené transformaci. A takových projektů tam byly desítky, desítky desítek,“ uvedl ministr zahraničí v reakci na bývalého ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) a europoslance Alexandra Vondru (ODS), kteří ho kritizovali za to, že osekává tzv. měkkou diplomacii. „Ministerstvo zahraničí vždycky bylo průtokovým ohřívačem. Zážitkovým učením k aktivnímu občanství v Moldavsku, vyhozené peníze. Proč to máme platit? Já jsem to škrtl. A takových marginálií tam byly desítky? Ochrana před kybernásilím žen v Keni. Proč to má český daňový poplatník platit, když máme deficit rozpočtu? Nemůžeme zachraňovat celý svět,“ pokračoval v pořadu ČT Macinka. Europoslanec Vondra v neděli Macinkovi namítl, že neziskové organizace dokáží pomoc v zahraničí v mnoha případech realizovat efektivněji, než kdyby se o to pokoušel stát napřímo.

Ředitel neziskové organizace Člověk v tísni, která je v oblasti humanitární pomoci jedna z největších v ČR, Šimon Pánek, se k lednovému dění vyjádřil na sociální síti Facebook. „Někteří lidé říkají, že solidarita je naivní, že pomáhání je slabost. My to nejsme. Pomáháme lidem, kteří se autoritářům odmítají podřídit. A budeme v tom pokračovat,“ reagoval na Macinku.