Zapomeňte na bunkry, nevešla by se ani desetina Čechů. Stát počítá s jiným scénářem v krizi
KRIZOVÁ LEGISLATIVY A POSTUPY
Poslední roky nejsou chudé na různé krize světových měřítek včetně ozbrojených konfliktů. S nedávným znovuvzplanutím napětí na Blízkém východě se do popředí opět dostává téma informovanosti obyvatelstva v případě nouze, potažmo chybějící branné výchovy. Věděli byste například, kde se při krizových situacích ukrýt? Politická reprezentace či čelní představitelé bezpečnostních sborů si jsou přitom vědomi potřeby plány prohloubit a aktualizovat.
Možná vás to překvapí, ale v případě krize by většina Čechů nemířila do žádného předem určeného krytu. Stát s takovým scénářem v praxi nepočítá, přestože v Česku existují tisíce krytů z dob studené války, které se budovaly hlavně mezi 50. až 70. lety minulého století. Jejich kapacita ale pokrývá jen zlomek obyvatelstva – dle zprávy NKÚ z roku 2024 necelých 3,5 procenta, šlo o zhruba 335 tisíc míst – a řada z nich není připravena k okamžitému použití. Systém ochrany obyvatelstva je proto nastaven jinak – na rychlé ukrytí v nejbližším dostupném prostoru.
To ostatně dokládá i příručka 72 hodin, kterou – po vzoru Finska – nedávno rozeslalo ministerstvo vnitra ještě pod vedením Víta Rakušana (STAN), nyní již exministra, do českých domácností. „Při některých krizových situacích zazní varovný signál ‚všeobecná výstraha‘, který má kolísavý zvuk. Když se signál ozve, je nejdůležitější okamžitě vyhledat bezpečné místo v nejbližší pevné budově a řídit se pokyny záchranných složek a odpovědných úřadů. Nic dalšího většinou dělat nemusíme,“ stojí v materiálu, který je zaměřen především na situace typu silná bouře nebo tornádo, únik nebezpečných látek do okolí, riziko úniku radiace či vysokou koncentraci jedovatého kouře způsobenou požárem.
Tyto situace jsou logicky v českém kontextu častější nežli například útok, kterému ČR nečelila po poměrně velmi dlouhou dobu. Nicméně i v jeho případě je doporučení odpovídající, neboť v situaci, kdy hrozba může přijít během několika málo minut, by přesun na vzdálenější místo nebyl reálně proveditelný. Hlavní roli v této oblasti hraje Hasičský záchranný sbor a Institut ochrany obyvatelstva, které spadají pod ministerstvo vnitra. Ty evidují kryty a připravují krizové scénáře – veřejnosti poskytují jednoduchý seznam míst, kam se v případě útoku přesunout, na webu Hasičského záchranného sboru ČR.
Nejvíc se jich nachází ve velkých městech, nejlépe je na tom Praha. Zde je zhruba třetina všech aktivních krytů civilní obrany v zemi, pojaly by až 120 tisíc lidí. Těmi kapacitně největšími je pražské metro, případně například Strahovský tunel, což ukazuje mapa na webu hlavního města. Ani to však není dostatečné na metropoli, ve které žije přes milion obyvatel. Aktuální doporučení státu tedy zní: ukrýt se v nejbližší vhodné budově, ideálně v podzemních nebo vnitřních prostorách bez oken.
„Stát se ve sto procentech případů nepostará“
Právě tzv. improvizované ukrytí – tedy využití sklepů, garáží či vnitřních částí budov – je považováno za nejúčinnější a nejrychlejší řešení pro většinu populace. Celý systém stojí na jednoduchém principu: nečekat na ideální řešení, ale reagovat okamžitě. V praxi to znamená nesnažit se dohledat nejbližší kryt, ale využít to, co je po ruce – a řídit se dalšími pokyny krizových složek. Odkaz na celou bezpečnostní příručku státu.
Hasičský záchranný sbor dnes vychází zejména ze dvou základních dokumentů: bezpečnostní strategie a koncepce ochrany obyvatelstva. „Koncepce ochrany obyvatelstva tady byla tvořena pro dobu míru. Ne proto, že by byla válka. Stát předpokládal, že tady válka nikdy nebude. A od toho se vyjelo i financování. To znamená, odpovědi na dotazy, které dostáváme – typově kde jsou kryty či kde mám svoje masky –, prostě odpovídají tomu stavu, který se musí absolutně a zásadně změnit,“ hřímal na únorové bezpečnostní konferenci v Senátu generální ředitel Hasičského záchranného sboru, generálporučík Vladimír Vlček. Veřejné slyšení se odehrálo ještě před útokem USA a Izraele na Írán, ke kterému došlo koncem února. Na bezpečnostní konferenci Jagello 2000, která se konala začátkem března, tedy naopak již po útocích, Vlček právě apeloval, že ke známým mimořádným událostem, jako jsou chemické havárie nebo rozsáhlé požáry, dnes přibývají nové a komplexnější hrozby včetně blízkosti válečných konfliktů.
„Pro nás je teď absolutně rozhodující zpracovat v letošním roce novou koncepci ochrany obyvatelstva. To, co rezonuje a bude rezonovat celou koncepcí, je resilience (odolnost či houževnatost – pozn.red.) společnosti a jednotlivce, edukace a preventivně výchovná činnost, v neposlední řadě pak komunikace. Politici se mohou – či dokonce musí – zapojit v rámci té záležitosti, že je třeba vysvětlit občanům, že stát se o ně ve 100 % nepostará,“ apeloval ředitel Vlček v Senátu na limity systému. Pro politiky přitom jde o prioritu. „Krizová legislativa je hned prvním z bodů, který budeme řešit,“ potvrdil nynější ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) na dotaz Echa před zhruba dvěma týdny, když vláda hostila první společné jednání s hejtmany.
