„Boj o rozhlas“? Ve skutečnosti jde o miliardy. ČRo má víc peněz než všichni ostatní dohromady

Z politického sporu o to, zda mají koncesionářské poplatky za veřejnoprávní média přímo posluchači, anebo je má za ně platit státní pokladna, se podle aktivistů vyklubal „boj o rozhlas“. Toto označení, a i celý narativ aktivistů kolem veřejnoprávních médií, opomíjí to, že právě Český rozhlas (ČRo) zcela dominuje tuzemskému rozhlasovému trhu, který navíc, vzhledem k soukromým stanicím, velmi pokřivuje. A čísla to dokazují. Všechny soukromé rozhlasové stanice v Česku disponovaly loni dohromady částkou přibližně 1,8 miliardy korun a se zhruba stejnou částkou počítají i na letošní rok. Samotný ČRo má pro letošek k dispozici 2,7 miliardy.

Na tuto nerovnováhu dlouhodobě upozorňují i komerční provozovatelé. Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV), která zastupuje nejvýznamnější soukromá rádia v Česku, opakovaně kritizuje, že současné nastavení veřejnoprávního rozhlasu narušuje vyváženost takzvaného duálního systému. Podle ní ČRo díky stabilnímu financování a rozsahu své činnosti vstupuje do oblastí, které jsou jinak doménou soukromých stanic, a vytváří tak nerovné podmínky na trhu. „Skutečným tématem je širší nastavení veřejnoprávních médií v dnešním mediálním prostředí: jejich role, kontrola hospodaření a především rozsah veřejné služby a dopad na rovnováhu duálního mediálního systému,“ uvedla ve středu asociace. Podle ní se přitom debata často zužuje pouze na otázku financování. „Nezávislost nezajišťuje forma výběru peněz. Zajišťují ji jasná pravidla, transparentní hospodaření, předvídatelné financování a kontrolní mechanismy,“ dodala.

Asociace provozovatelů soukromého vysílání se už minulý rok ostře vymezila i vůči takzvanému memorandu ČRo, novému nástroji zavedenému výše zmíněnou mediální novelou, který má přesněji vymezit podobu veřejné služby. Asociace tehdy uvedla, že dokument může zásadně ovlivnit celé mediální prostředí a že jeho příprava probíhala bez dostatečné účasti soukromých médií. Zásadní dopady, před nimiž varovala, se zatím neprojevily, spor o pravidla hry na mediálním trhu však pokračuje.

Vedle věcných argumentů o fungování trhu se část veřejné debaty soustředí především na symboliku a historické paralely. Milion chvilek pro demokracii svolal na 5. května, tedy na výročí vypuknutí Pražského povstání, protestní pochod „na obranu veřejnoprávních médií“, který má vyvrcholit u budovy ČRo. Volbou data i místa organizace sahá po mimořádně silném historickém symbolu – připomínce chvíle, kdy se o rozhlas bojovalo se zbraní v ruce proti nacistům. Aktuální spor o podobu financování tak staví do kontextu událostí, jejichž závažnost je nesrovnatelná.

V petici nazvané Ruce pryč od médií veřejné služby spolek tvrdí, že vláda Andreje Babiše usiluje o ovládnutí České televize (ČT) a ČRo a chce bez širší diskuse změnit systém jejich financování, který dosud podle něj zajišťoval jejich nezávislost. Jako varování uvádí vývoj v Maďarsku a na Slovensku a upozorňuje i na možné dopady na obsah, včetně rušení některých pořadů. Takto vykreslený scénář však stojí na výrazně vyhrocené interpretaci a debatu o nastavení financování přímo převádí do roviny politického ovládnutí médií.

Podstatou vládního návrhu je změna způsobu financování, nikoli zásah do samotného fungování veřejnoprávních médií. Místo aby veřejnoprávní média financovali přímo posluchači a diváci prostřednictvím koncesionářských poplatků, má jejich provoz nově hradit stát ze svého rozpočtu. ČT i ČRo by tak nadále dostávaly zákonem stanovené prostředky, které by nebylo možné měnit běžným rozhodnutím vlády. Nejde tedy o přímé „převzetí“ médií státem, jak uvádějí aktivisté, ale o změnu modelu financování, jejíž dopady jsou předmětem legitimní politické debaty.

Proti takovému výkladu se staví i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, podle něhož Milion chvilek pracuje se zavádějící argumentací. Připouští, že změna modelu financování může být sporná a sama o sobě není podle něj dobrým řešením, odmítá však tvrzení, že by vedla k podřízení veřejnoprávních médií státnímu rozpočtu. Upozorňuje, že ve hře je naopak model mandatorního výdaje, tedy zákonem stanovené platby, kterou musí stát vyplácet bez ohledu na aktuální politickou vůli. Podle Kalouska se tak nevede spor o „ovládnutí“ médií, ale o technickou podobu jejich financování. Míra rizika pro jejich nezávislost je podle něj v obou variantách srovnatelná a odvíjí se především od ochoty politické reprezentace měnit zákony.

Kriticky se k návrhu staví i samotná Rada Českého rozhlasu, tedy orgán, který má dohlížet na fungování veřejnoprávního média. Ta ve středu vyzvala ministerstvo kultury k zásadnímu přepracování zákona s tím, že v současné podobě obsahuje závažné nedostatky. Podle radních návrh neřeší kontinuitu fungování rozhlasu, dostatečně nevymezuje roli rady ani jasně nedefinuje veřejnou službu. Výhrady směřují také k financování, kde podle nich chybí konkrétní mechanismus uvolňování prostředků ze státního rozpočtu. Debata o podobě zákona se tak nevede jen mezi politiky a aktivisty, ale i uvnitř samotného systému veřejnoprávních médií.

ČRo, který dominuje tuzemskému rozhlasovému trhu, v roce 2026 disponuje nejvyšším rozpočtem ve své historii, a to díky takzvané „velké mediální novele“ z roku 2025. Jde o částku 2,7 miliardy Kč. Ve srovnání s komerčním trhem jde tak o výrazný nepoměr, protože ten jako celek (všechny stanice dohromady) hospodaří s necelými dvěma miliardami korun, které v roce 2025 vygeneroval z reklamních příjmů (přibližně 1,8 miliardy korun). Pokud jde o poslechovost, zde je situace výrazně vyrovnanější, což mimo jiné prohlubuje frustraci komerčních provozovatelů.

Obraz ČRo jako ohrožené instituce však naráží na realitu jeho postavení na trhu. Ve skutečnosti jde o nejsilnějšího hráče v českém éteru, který vedle stabilního financování z veřejných prostředků disponuje i výrazným dosahem a infrastrukturním zázemím, na něž soukromé stanice nedosáhnou. Komerční provozovatelé proto upozorňují, že Český rozhlas vstupuje do přímé konkurence s výrazně silnějšími zdroji – ať už jde o dodatečné příjmy z reklamy a sponzoringu, nebo o možnosti investovat do vysílací infrastruktury.„Cílem nové legislativy má být stabilní mediální prostředí, které posílí nezávislost českých médií jako celku a současně obnoví ekonomickou rovnováhu a soutěžní férovost v českém mediálním prostoru,“ uvedla APVS.