Neumíme mluvit se svými vietnamskými rodiči, říká režisér Dužan Duong

Na nový film Letní škola, 2001 už přišlo přes dvacet tisíc diváků – a snímek tím překročil symbolickou hranici komerčního úspěchu. V českých podmínkách jde o výjimečný výsledek, který potvrzuje, že nejen laciná komedie, ale i autentický příběh má sílu oslovit široké publikum. Letní škola, 2001 je první český film z vietnamského prostředí, který natočil režisér vietnamského původu. Mluví se v něm vietnamsky a vypráví příběh komunity, s níž se denně potkáváme, ale o níž stále víme překvapivě málo. Zároveň nabízí první filmový pohled na tuto komunitu očima generace Vietnamců, která v Česku vyrostla – a také patří k nejvýraznějším debutům, jaké u nás v posledních letech vznikly. O Češích se říká, že Vietnamcům automaticky tykají, sotva vejdou do večerky. Já Dužanovi tykám taky – ale nebojte, v našem případě je to konsenzuální.

O čem je pro tebe Letní škola, 2001 především? O vztahu otce a syna?

Chtěl jsem natočit film o perspektivách – o tom, jak člověk hledá pravdu. Vztah mezi otcem a synem původně vůbec neměl být ústředním tématem. Tomu jsem se spíš podvědomě vyhýbal. Dá se asi říct, že jsem se vyhýbal určitému traumatu. A až někdy v pátém šestém roce psaní scénáře jsem si uvědomil, že právě tohle je to trauma, které v sobě nosím – a které jsem do scénáře dosud nepustil. A že ho tam musím pustit, abych ten film vůbec mohl dopsat.

O vztahu starší generace Vietnamců s jejich dětmi byly už tvé krátké studentské filmy. Myslel sis nejdřív, že už v sobě to téma máš uzavřené?

Bránil jsem se tomu. Právě jsem dokončil film o svém tátovi a nechtěl jsem hned začínat další projekt, který by byl znovu o něm. Ale čím víc jsem ten nový scénář psal a probíral ho s různými dramaturgy, tím víc se ukazovalo, že je to celé roztříštěné. A u tří perspektiv je těžké, aby celek působil dostředivě. Původně jsem jako třetí perspektivu měl postavu učitele. Jenže právě kvůli tomu rozptylu jsem ho nakonec nahradil… a najednou z toho byl příběh tří mužů v jedné rodině.

Příběh o neschopnosti komunikace. Letní škola, 2001 je vlastně dost úsporný film – postavy neříkají víc, než je nezbytně nutné. Hodně pracuješ s nedořečeností, ale právě z toho silně vystupuje potřeba mluvit. Je to něco, co už začíná mladší generace Vietnamců řešit?

Vnímám to jak u sebe doma, tak u svých vietnamských kamarádů – neumíme mluvit se svými rodiči. Největší překážkou bývá jazyková bariéra. Ale často chybí i důvěra mezi oběma stranami. Syn neví, jak se otevřít otci, a otec zas neví, jak se ptát. Ta neschopnost sdílet emoce je silná – a velmi typická.

A je to vůbec čistě vietnamská záležitost? Nebo spíš generační problém, který se týká i spousty českých rodin?

Mám pocit, že je to vlastně univerzální téma – může oslovit víc lidí než jen vietnamskou komunitu. Ale u Vietnamců je to přece jen specifické, s určitým přesahem navíc. Právě tenhle film může těmhle rodinám ukázat, že s tím můžou začít něco dělat. Že na tom můžou pracovat.

Ta jazyková bariéra – je to jen tím, že otcové často neumějí dobře česky? Nebo je ten problém ještě někde jinde, jak jsi naznačoval?

Je to tím, že moje generace – když jsme byli malí – často trávila čas u českých babiček nebo dědečků, kteří fungovali jako chůvy. A čím víc času s nimi trávíš, tím víc mluvíš česky. Právě to byl i důvod, proč si je rodiče vybírali – chtěli, aby se jejich děti naučily česky. Jenže čím víc času trávíš s chůvami, tím méně mluvíš vietnamsky. Protože netrávíš tolik času se svými vlastními rodiči.

Je běžné, že rodiče posílají děti zpátky do Vietnamu? Ve filmu se jedna z postav vrací z Vietnamu do Čech – rodiče tam toho chlapce na dobu dospívání poslali.

Je to něco, co se děje vlastně dodnes. A přímo ve štábu nebo v obsazení Letní školy jsme narazili na spoustu lidí, kteří s tím mají osobní zkušenost. Hlavní herec to sám zažil. Herečka, která hraje matku, zrovna v době natáčení posílala své dítě do Vietnamu. A Tai, ten nejmladší kluk, to zažil taky – jeho sestru tehdy poslali zpátky.

Právě jste dočetli ukázku rozhovoru, jehož plnou verzi najdete ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten si můžete objednat ZDE. Najdete v něm mimo jiné rozhovory s americkým profesorem Jonathanem Turleym, spisovatelem Chrisem De Stoopem, filozofem Konradem Liessmannem nebo vědcem Ondřejem Bajgarem.