Západovýchodní díván v naší justiční praxi

KOMENTÁŘ

Západovýchodní díván v naší justiční praxi
Taková zpráva nepochybně vstupuje do současné debaty o tom, zda a jak má policie a další orgány informovat o státní příslušnosti přestupníků, píše Martin Weiss k rozsudku okresního soudu v Chebu. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

To, jak se choval jistý muž loni na Chebsku, „představuje určité divokovýchodní praktiky, kterými se snažil něčeho domoci. Jestliže je zvyklý ve své mateřské zemi řešit spory tímto způsobem, tak ať si je tam řeší. Do naší společnosti takové metody nepatří“. Kdo to řekl? Okamura? Rajchl? Nebo snad nějaký „obránce demokracie“ takto popsal chování nějakého Rusa? Ne, ta slova pronesl soudce Okresního soudu v Chebu Miroslav Tomis na adresu obžalovaného Ukrajince.

 

Což o to, muž si příkrý odsudek zasloužil a jsme i nakloněni schvalovat dvouletý nepodmíněný trest vězení, jež mu Tomis udělil a odvolací soud pak snížil na tříletou podmínku. „Maidaniuk tehdy mrštil skleněnou lahev naplněnou směsí benzinu a nafty a se zapáleným knotem na fasádu, kde byly nalepené polystyrenové desky ještě nedokončeného zateplení. Lahev se naštěstí od stěny jen odrazila a dopadla na dřevěnou verandu, kde následně začalo na několika místech hořet,“ popsaly skutek Novinky. (Muž, který u nás pobýval nelegálně, byl taky odsouzen k pětiletému zákazu pobytu v ČR, ale to se zdá teď být bezpředmětné. Byl sice dopaden, ale po propuštění z vazby na soud nečekal a „selfdeportoval se“ neznámo kam).

Taková zpráva nepochybně vstupuje do současné debaty o tom, zda a jak má policie a další orgány informovat o státní příslušnosti přestupníků. Je za ní jasně slyšet touha některých lidí vidět potvrzenou černé na bílém a z oficiálního zdroje svou pravdu, že Ukrajinci u nás jen páchají kriminalitu. A zrcadlově zas obava jiných, že takové informace, ovšem vytržené z kontextu, budou právě dojem takové pravdy vytvářet. Přikláníme se k názoru, že informace o cizí státní příslušnosti přestupníka je relevantní, a to ať je z kterékoli země. A pokud jde o možné vytváření nálad proti ukrajinským uprchlíkům, lepší než zatajovat, že se někde něčeho dopustili, bude informovat o tom, jak byli promptně dopadeni a potrestáni.

Ale má soudce mluvit o „divokovýchodních praktikách“?

Možná je dobré každé sdílené přesvědčení, jež stigmatizuje antisociální chování, i když je založené na iluzích. To je prostě cena za pořádek a sociální soudržnost.

Je ale otázka, jestli je má šířit soudce, anebo jestli by se spíš neměl držet skutkových podstat popsaných v zákonech.

Je taky zajímavé, že soudce Tomis vlastně přidal logický dovětek k rétorickým figurám o tom, že „patříme k Západu“ a že naši političtí soupeři nás „tahají na Východ“, jež rádi používají politici současné opozice a jejich příznivci, již se zpravidla Ukrajinců zastávají.

Ale je to hluboce hloupé uvažování. Veřejný pořádek není jako šampaňské, které musí pocházet jen z kraje Champagne. K jeho dosažení je nutná řada podmínek, mezi něž patří třeba sdílený hodnotový rámec obyvatelstva stejně jako veřejné politiky a trestněprávní systém nastavující správnou motivaci k prosociálnímu chování. Je užitečné i dávat najevo, že cena za přijetí do společenství je přijetí těchto pravidel. Ale geografická poloha mezi ty podmínky nepatří. Například Singapur i Japonsko leží od nás na východ; kde se nachází ta demarkační čára, která odděluje ten „špatný“ Východ od toho „dobrého“?

V neposlední řadě se to pojetí jako pořádku kaskádovitě klesajícího ze Západu na Východ může obrátit proti nám. Před lety jsme zde psali o případu, kdy švýcarský majitel českého penzionu při pracovním jednání vytáhl na své české protějšky baseballovou pálku s tím, že žili dlouho v komunismu a on je musí učit demokracii.

A soudce Tomis by se neměl vystavovat podezření, že si tu příležitost obořit se na přivandrovalce z Ukrajiny vychutnává. Nevíme, jak důsledně své poučování o západně-východní pořádkové ose uplatňuje, ale v jiném případě, s nímž pronikl do zpravodajství, ho zanedbal. V roce 2024 poslal na sedm let do vězení muže, který kopnutím do hlavy srazil sedmdesátiletou ženu a chtěl ji okrást. „Pokud chce být alespoň trochu platným členem společnosti, tak si musí nastavit život jinak. Zatím jí pouze škodí,“ řekl při odůvodnění rozsudku. To je všechno hezké, ale na něco zapomněl: byl to Slovák.

×

Podobné články