Dřít jako kůň

MENU PAVLA MAURERA

Dřít jako kůň
Rodinné firmy totiž většinou touží po kvalitě, dobré pověsti a po stálých zákaznících. Foto: archiv
3
Domov
Pavel Maurer
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Když restauraci provozuje celá rodina, znamená to, že táta je v kuchyni, babička s dědou, kteří to všechno založili, se teď spíše pletou pod nohama, děti a strejda sviští na place a máma to všechno účtuje a fakturačně řídí a občas, když jde do tuhého, zaskočí v jakékoli roli. Tenhle koncept je z dlouhodobého hlediska absolutní výhra – nebo totální masakr. A to jak pro hosty, tak i pro samotnou rodinu. Rodinné firmy totiž většinou touží po kvalitě, dobré pověsti a po stálých zákaznících. Nechtějí někoho rychle oškubat a pak už jej nikdy více nepotkat. Chtějí čest a slávu. Jenže tahle férová strategie něco stojí: znamená to, že rodina pracuje 10 až 16 hodin denně, že někteří členové občas propadají ponorkové nemoci, že nemají několik let dovolenou, že si nevyplácejí každou chvíli tučné dividendy, že když se něco pokazí, tak to nemohou svádět na někoho zvenčí, a že vůbec čas od času to chtějí všichni zabalit. To se stává.

 

Ale též se stává, že rodinné podniky přetrvají několik generací a pořád to funguje. Namátkou mne napadla rodina Sapíků, jejíž předkové se pohybovali v gastronomii už od 17. století. Většina lidí, co se aspoň trochu zajímá o dobré jídlo a pití, si určitě vybaví fortelné tělo šéfkuchaře Jaroslava Sapíka, nestora a popularizátora oboru. Možná si i vzpomenete na jeho televizní pořady, kde třeba v kuchyni bojuje se svérázem Jiřím Babicou. Jeho restaurace a penzion U Sapíků v Klokočné u Prahy je již mnoho let cílem gastronautů, ale i různých VIP, kteří milují kvalitní česko-rakousko-uherskou kuchyni v jeho podání. Manželka na place, syn Pavel, vnuk Adam i dcera Lenka v záloze a on všude! Kromě klasiky typu staročeský sulc, jelení na houbách nebo račí polévka jsem měl před lety unikátní možnost tu prvně v životě ochutnat slovenského medvěda, a to hned v několika variantách. Sapíkovi dokážou zařídit nemožné.

A teď k té tradici. Pavel Sapík se též proslavil: dlouho vedl kuchyni proslulého luxusního restaurantu U Zlaté studně (hned pod Pražským hradem), který získal mnohá gastronomická ocenění, pak krátce šéfoval v bývalé Hergetově cihelně u Karlova mostu a nyní můžete jeho speciality ochutnat v hospodsky laděné Baráčnické rychtě (úzký průchod z Nerudovky na Malé Straně) nebo v nedalekém mondénním podniku Alchymist ve starobylém domě U Jezulátka. S tátou samozřejmě pracoval i stále občas pomůže v kuchyni a rodinném podniku, ale jeho svět je dnes větší. Umí bravurně českou klasiku, ale též vysokou gastronomii. Takže vám nabídne třeba signaturní royal steak z argentinského angusu s foie gras (tučná husí nebo kachní játra), bramborovým pyré, černými lanýži a omáčkou Sauternes (slavné francouzské dezertní víno z oblasti Bordeaux). Ovšem vedle tohoto luxusu dokáže vykouzlit ve vynikajícím provedení i „obyčejnou“ kulajdu, jakou jste možná ještě nikdy neochutnali. Rodinná tradice se prostě nezapře.

Každopádně: Nejezte, nepijte, a když to půjde, ani nežijte blbě!

Alchymist Restaurant, Tržiště 19, Praha 1

×

Podobné články