„EK si ukousla příliš velké sousto.“ Digitální euro má zjednodušit platby, budí však pochybnosti kolem soukromí

Již příští rok se má rozjet pilotní projekt digitálního eura. Lidem má nabídnout přístupnější a levnou formu plateb, Evropská komise si od nového systému zase slibuje větší strategickou autonomii oproti duopolu dvou amerických karetních gigantů Visa a Mastercard. Podle investičního bankéře Ondřeje Jonáše může digitální euro pomoci vytvořit bezpečnější, jednodušší a levnější platební platformu. Řada aspektů nového systému plateb, například těch týkajících se soukromí, však stále není vyřešena, varuje ekonom vyučující na Metropolitní univerzitě v Praze Dominik Stroukal. Zarážející je, že v samotném dokumentu ECB je právě u těchto kroků budících obavy, připsáno - bude bude řešeno později.

Systém digitálního eura má už příští rok vstoupit do testovací fáze a od roku 2029 by se mohl stát být funkční alternativou karetním i jiným bankovním společnostem. Nedávno bylo zveřejněno, že do pilotního testování, které má začít v roce 2027, bude zapojeno 36 bankovních či platebních společností, mezi nimi například Revolut, Deutsche Bank či UniCredit.

Největší rozdíl oproti jiným digitálním službám či kryptoměnám u digitálního eura ční v tom, že se bude jednat o měnu, která bude emitovaná přímo ECB, zatímco standardní peníze na účtech bank jsou závazkem bank vůči klientovi, digitální euro by bylo závazkem Eurosystému podobně jako současná eura v  hotovosti. Jedná se o reakci na to, že hotovost, tedy bankovky a mince, které jsou vydávány centrálními bankami, jsou stále více vytlačovány z platebního styku.

Hodnota jednoho digitálního eura bude rovna hodnotě normálního eura.

Dalšími znaky digitálního eura mají být výrazně nižší či žádné poplatky a také zákonná povinnost obchodníků digitální euro přijmout. Jaké přesné budou parametry a zda například nejmenší podniky budou mít výjimky se může ještě v legisltaitvním procesu změnit.

„Obrovská výhoda je, že zmizí riziko protistrany. Budete si v reálném čase jistí, že platba opravdu došla nebo byla vypořádána. Výhoda centrální banky je, že by se klient nemusel obávat o ztrátu prostředků nebo o bonitu kustoda. Jde o to, aby platební styk měl kostru, která je 100% a nezpochybnitelná,“ uvedl pro Echo24 investiční bankéř Ondřej Jonáš.

Uživatelé by si digitální eura ukládali do elektronické peněženky zřízené například prostřednictvím banky či jiného poskytovatele platebních služeb. Účet digitálního eura by si uživatel zřizoval prostřednictvím banky či jiného poskytovatele platebních služeb a byl by označen unikátním identifikátorem. K němu by mohl být připojen také jednodušší alias, například mobilní telefonní číslo. Platit by s nimi mohli mobilem nebo kartou v kamenných obchodech, na internetu i mezi sebou. Online platby digitálním eurem se mají vypořádávat prostřednictvím centrální infrastruktury Eurosystému, která bude zpracovávat údaje o transakcích a zůstatcích. ECB však podle návrhu nemá znát totožnost uživatelů, protože data mají být pseudonymizována a propojit je s konkrétními lidmi by mohly pouze jejich banky.

Vznik digitálního eura má dva hlavní cíle. Už zmíněnou možnost rozšířit možnost platit přímo penězi emitovanými centrální bankou i v digitálním prostředí, v době, kdy je hotovost, kterou emituje centrální banka, v platebním styku vytlačována. Druhým je posílit evropskou platební infrastrukturu a vytvořit celoevropskou alternativu k systémům amerických společností Visa a Mastercard, na nichž je velká část bezhotovostních plateb v Evropě závislá. ECB mluví o strategické autonomii.

Digitální euro by mohlo konkurovat části současných komerčních platebních služeb a zároveň odvést část vkladů z bank. Digitální euro by tak pro komerční banky mohlo znamenat určitý výpadek příjmů. Peníze, které dnes klienti nechávají na běžných účtech, totiž banky využívají jako levný zdroj financování a část volné likvidity mohou ukládat u centrální banky za úrok. Přesun části vkladů do digitálního eura, které by nebylo úročené, by tento prostor zmenšil, zatímco ECB by na neúročených digitálních zůstatcích nemusela vyplácet žádný výnos. Rozsah dopadu by závisel především na tom, kolik lidí by novou formu měny skutečně používalo a jak vysoké částky by v ní drželi. Při sto milionech uživatelů s průměrným zůstatkem 1500 eur by šlo o 150 miliard eur; při dvouprocentní úrokové sazbě by se potenciální ztráta komerčních bank na výnosech pohybovala v řádu několika miliard eur ročně. Vedle toho by banky mohly pocítit také nižší příjmy z karetních transakcí a musely by investovat do přizpůsobení své infrastruktury novému platebnímu systému.

To je jeden z důvodů, proč se na digitální euro mají vztahovat některá omezení. Peníze na účtu digitálního eura nebudou úročeny a na podnikatelských účtech má být digitální euro maximálně 24 hodin, potom se má převést na standardní účet. Na účtu digitálního eura má existovat také horní limit peněz. O výši limitu má rozhodovat Evropská komise na základě doporučení ECB, navrhuje Evropský parlament.

Tato omezení mají za cíl omezit právě potenciální runy na banky a rychlý převod z účtů komerčních bank do bezpečného přístavu centrální banky.

Přestože se o digitálním euru často mluví jako o digitální hotovosti, právě otázka soukromí celého systému není vyřešena. Přestože Centrální banka mluví o tom, že nebude mít možnost zjistit majitele účtu, v aktuální verzi technického návrhu systému od ECB jsou otázky soukromí často s poznámkou - bude řešeno později.

Obtížnost zajištění soukromí potvrzuje i ekonom Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal. „Soukromí se v angličtině buď stává anonymitou, anonymity, kterou nám zajišťuje hotovost, že člověk může udělat anonymní platbu. A zároveň je používán význam privacy ve smyslu, že nikdo nekouká na to, kolik za co kupuji. Tady to anonymity privacy, tam je trošku rozdíl, protože zatím ten akademický konsenzus je, že anonymitu digitální euro mít nebude, nejsou schopni to vymyslet. Ale zajistit anonymitu, kterou zajistí hotovost technicky prostě není možné. Pokud bychom neudělali něco typu open transparent blockchain, jako má Bitcoin, ale to samozřejmě nikdo dělat nechce. Pak postrádá smysl dělat tu digitální euro,“ uvedl Stroukal.

Ten odkázal například na studii Digital Euro FAQ Revisited. Ta upozorňuje například na nebezpečnost centrální databáze transakcí u ECB, která by se rychle mohla stát cílem kyberútoků. Zároveň by mohla umožňovat podrobnější způsob sledování platebního chování. A podle této studie je možné při dostatečném množství dat spojena s původními majiteli.

Stroukal také upozorňuje, že naopak co se týče anglického privacy, tak to by mohlo být zajištěno lépe než v současnosti, protože ECB není motivována ziskem a nemá tedy motivaci monitorovat situaci na účtech klientů, jak to mohou dělat banky s cílem nabízet klientům spoření či půjčky.

Stroukal také upozorňuje na náročnost technologickou a finanční náročnost celého systému digitálního placení. „Neříkám, že něco podobného není v budoucnu možné, ale myslím si, že si Evropská komise ukousla větší krajíc, než si myslí. Není to jen technická věc, že se odněkud pošle platba, to zas tak těžké není. Kolem plateb existuje celá řada dalších procesů a problémů, které mohou vznikat mezi prostředníky a centrálními bankami. Současný karetní systém se navíc budoval 55 let a něco takového podle mě nelze jednoduše vymyslet od stolu. Myslím si a nejsem sám, že projekt může tvrdě narazit," uvedl Stroukal.

"Evropská komise má ovšem výhodu v tom, že ji netrápí zisk. A pokud takový projekt spustí, tak to může být ztrátové a budeme to dodotovávat a to se potom konkuruje těžko. Přinejmenším v českém prostředí by nám přitom přišlo zvláštní, pokud by stát konkuroval soukromým společnostem dumpingovými cenami," dodal.