Zní to jako halucinace euroskeptického podvědomí vyvolaná ubíjejícím vedrem, ale jde o zcela pravdivou informaci. Evropská komise v dolních patrech svého sídla v Bruselu nechala uprostřed obří vlny horka vypnout klimatizaci. Eurobyrokraté pracující v patrech 1 až 7 v budově Berlaymont se musí při vydávání nových směrnic péct, zatímco patra 8 až 13 si mohou užívat chládek. Ve třináctém patře má kancelář šéfka Komise Ursula von der Leyenová, v patrech pod ní eurokomisaři a další europapaláši. „Je to jak feudalismus,“ stěžoval si serveru Politico jeden z nešťastníků pracujících v nižších patrech.
Možná je to pro EU skryté požehnání. S každým stupněm nad 25 stupňů Celsia lidské kognitivní funkce údajně klesají o dvě procenta. Brusel tak vyprodukuje méně otravných regulací. Třeba těch bránících instalaci klimatizace.
Je nepochybné, že v uplynulém týdnu to v Evropě působilo, jako by peklo vyhřezlo na povrch. Kontinent sevřela tepelná kopule, veřejná doprava se proměnila v pojízdnou saunu, rušily se vlakové spoje, úřady udílely rady o pitném režimu. Do toho proudily děsivé zprávy o úmrtích způsobených vedrem.
Ano, Evropa zažívá bezprecedentní vlnu veder. Ale zdaleka se nejedná o jediné místo na světě, jež musí snášet vysoké teploty. Jak poznamenal Maarten Boudry pro server Quillette, „Evropa ve skutečnosti zažívá méně horkých dnů než téměř jakákoli jiná obydlená oblast na Zemi“, přesto v přepočtu na hlavu má největší počet úmrtí v souvislosti s horkem: v roce 2022 to bylo 61 tisíc. Částečně je to demografií. Evropa má stárnoucí populaci a starší lidé jsou vedrem nejvíce ohroženi. Ale rozhodně nejde o celý příběh. Japonsko má populaci ještě starší, v letních měsících se rozhodně nejedná o nijak chladnou zemi, a přitom šance na smrt z horka je tam menší. Důvodem je zázrak moderní techniky nazývaný klimatizace.
Li Kuang-jao, zakladatel moderního Singapuru, označil klimatizaci za klíčovou technologii, která umožnila městskému státu nevídaný rozvoj. „Klimatizace byla pro nás tím nejdůležitějším vynálezem, možná jedním z nejvýznamnějších vynálezů v dějinách. Změnila povahu civilizace tím, že umožnila rozvoj v tropických oblastech. Bez klimatizace lze pracovat pouze v chladných ranních hodinách nebo za soumraku. První věc, kterou jsem udělal po nástupu do funkce předsedy vlády, bylo nainstalování klimatizačních jednotek do budov, kde pracovali státní úředníci. To bylo klíčové pro efektivitu veřejné správy,“ prohlásil.
Podobný příběh se týká jihu USA. Nástup klimatizace učinil jižanské státy obyvatelnými a pomohl hospodářskému rozkvětu. A zachránil životy. Podle ekonoma Alana Barreci šance na úmrtí z horka během 20. století klesla ve Spojených státech o 75 procent a koreluje s nástupem klimatizace od 60. let. „V Texasu, kde letní teploty běžně stoupají nad 40 °C, je pravděpodobnost úmrtí v důsledku extrémních veder jen nepatrně vyšší než v kterýkoli běžný den. Naproti tomu v Paříži nebo Amsterdamu, kde úřady vyhlašují stav nouze kvůli vedru již při příjemných 27 °C, je tato pravděpodobnost mnohem vyšší,“ dodává Boudry.
Čím hůř, tím líp
Přesto je v Evropě rozšíření klimatizace minimální. Napříč kontinentem má klimatizaci asi jen pětina domácností, v USA a Japonsku je to 90 procent. Částečně je to samozřejmě z historických důvodů. V Evropě takové vedro bývalo výjimečně, klimatizace tak nebyla potřeba. Zároveň letní vedra zde ale nastávají již také pár let, nezdá se přitom, že by se evropské vlády pro šíření klimatizace něco chystaly dělat. (Podobný komentář vyzývající k akceptaci klimatizace jsem napsal před rokem a nejspíš ho napíšu i za rok.)
Důvody jsou částečně kulturní. Klimatizace je považována za něco pokleslého, dekadentního a amerického. Podobně jako obří pick-upy, steaky přes celý talíř či brokovnice ve skříni je klimatizace znakem nekulturních USA, vyspělí Evropané se radši uvaří ve svých domovech nehyzděných klimatizačními jednotkami.
Nedostatek klimatizovaných prostor je ale především v západní části Evropy důsledkem zelené ideologie. I v Česku může instalace klimatizace mírně zvýšit energetickou náročnost, a tedy zhoršit i rating budov, nebývá to ale zásadním faktorem. Podle zastánců Green Dealu a zelených aktivistů klimatizace nic neřeší. Ano, vy osobně se možná zchladíte, ale klimatizace potřebuje energii a její výroba produkuje CO2, který způsobuje globální oteplování. Německé veřejnoprávní médium ARD tak vydalo infografiku s titulkem: „Klimatizace: to, co nás ochlazuje, zahřívá Zemi.“ Údajně využívání klimatizace může do roku 2050 oteplit Zemi o 0,05 stupně. Evropská výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí, jež má za úkol v rámci EU zavádět dekarbonizaci, loni vydala článek popisující kroky, jež mají „prolomit bludný kruh klimatizace“.
Z jejich pohledu tedy čím hůře, tím lépe. Čím bude horko nesnesitelnější, tím více lidí bude chtít řešit hlavní příčiny klimatické krize, ne pouze její symptomy. Vlastně chtějí proměnit Evropu v doslovné peklo, kde se budeme smažit za naše hříchy proti přírodě.
Řada nových budov je tak budována bez klimatizace, jelikož to zhoršuje energetický rating. Francie uzavírá kvůli vedrům školy, čímž děti přicházejí o cenné hodiny vzdělání, místo aby do nich nainstalovala klimatizaci. Ve švýcarské Ženevě potřebujete k nainstalování klimatizace prokázat, že chlazení je skutečně nezbytné, například dobrozdáním od doktora.
Michael Hill z think-tanku Britain Remade popsal na svém Substacku, jak je instalace klimatizace v Británii téměř nelegální. Pokud ji chcete umístit na již stojící dům, záleží na povolení místní radnice. Hill má smůlu, že žije v londýnské čtvrti Camden, kde na klimatizaci nehledí zrovna vlídně. „Pokud stavíte nový dům, platí zde pravidla, která se mnohem více blíží celostátnímu zákazu. V tomto případě se na vás vztahují předpisy týkající se přehřívání. Ty sice doslovně neříkají, že stavitelé domů nesmějí nikdy instalovat klimatizaci, ale důrazně odrazují od mechanického chlazení, s výjimkou případů, kdy je to skutečně nezbytné. Než se developer může rozhodnout nainstalovat klimatizaci, musí prokázat, že nejprve vyzkoušel všechna možná ,pasivní‘ opatření, například použití menších oken,“ dodává Hill.
Jak taková „pasivní“ opatření dopadají, demonstruje Paříž. Starostka Anne Hidalgová se chlubila tím, že olympijská vesnice vybudovaná pro hry 2024 patří mezi nejzelenější a obejde se bez klimatizace. Do budov měla být pumpována studená voda ze Seiny a místnosti měly být co nejvíce otočené od slunce. Hidalgová slibovala „garantovaný komfort“. Místo toho si národní výpravy, včetně té francouzské, ve velkém přivezly přenosné klimatizace. Atleti, kteří je neměli, si stěžovali na hrozné podmínky a nevýhodu oproti soupeřům, kteří se například dokázali vyspat během tropických nocí.
V roce 2024 německý Der Spiegel psal o studii, která zjistila, že ve většině německých nemocnic byly klimatizovány pouze specializované prostory, jako jsou operační sály. Pouze 63 procent pohotovostí bylo klimatizováno a pouze 38 procent nemocnic mělo klimatizované pokoje pro pacienty. „Pacienti se doslova vaří ve vlastní šťávě,“ poznamenal pro magazín zástupce lékařského odborového svazu. Spiegel dodává, že v Německu je klimatizace považována za „energeticky náročného zabijáka klimatu“. Komplexní „vzorový plán ochrany před horkem“ německé vlády pro německé nemocnice slovo „klimatizace“ ani nezmiňuje. Místo toho hovoří o „chladicích zónách“, chladicích vestách, roletách, žaluziích a okenních fóliích. Další plány na boj s horkem zmiňují klimatizaci jako drahé a neefektivní řešení. Podobné příklady odmítání klimatizace bychom našli po celé Evropě.
Přitom není jasné, zda klimatizace klima opravdu zhoršuje. Třeba ve Francii, která má energii ze 70 procent z uhlíkově čistého jádra a v létě energetickou spotřebu o 33 procent menší než v zimě, je strach, že klimatizace něco zhorší, opravdu neopodstatněný.
Chvála růstu
Nejlepším prostředkem v boji proti globálnímu oteplování je ale nakonec ekonomický růst. Ten umožňuje investovat do dekarbonizačních technologií, vývoje nových čistých energií a podobně. Dá se namítnout, že to je přece cílem Green Dealu. Jeho hlavním důsledkem je ale zatím zdražování energií. Historie ukazuje, že neexistují bohaté země, které zároveň mají malou energetickou spotřebu. Snaha snížit spotřebu je tedy cestou do chudoby. Jak napsal britský komentátor Tom Harwodd: „Věřím, že se klima otepluje a že je nezbytné se této realitě přizpůsobit. Nemyslím si ale, že nejlepším způsobem, jak se přizpůsobit, je uspěchaná dekarbonizace, při níž bychom předběhli všechny ostatní země, a to způsobem, který zaprvé nijak významně nesníží množství uhlíku v globální atmosféře a zadruhé uvrhne naši ekonomiku do krize, čímž omezí naši schopnost investovat do adaptačních opatření.“
Řešením takzvané klimatické krize je se z ní proinvestovat, ne se snažit uměle snížit spotřebu s vidinou globálního ochlazení. Poznámku Li Kuang-jaa o souvislosti klimatizace a hospodářského růstu potvrzují nejrůznější studie. Například podle OECD deset dnů s teplotami nad 35 stupňů snížilo HDP Francie asi o osm miliard eur.
Boj proti klimatizaci tak dobře ilustruje problém evropského boje s oteplováním. Stojí na víře, že zchudnutím, případně uvařením, nějak zachráníme planetu. Ve skutečnosti se Evropa stává čím dál tím neobyvatelnější a jakékoli snížení emisí vesele nahradí zbytek světa.
K záchraně planety, ekonomiky a zdraví je tedy potřeba klimatizace více, nikoli méně. Nevyšší čas se adaptovat.
00:13
