Boj se suchem: „Vlak stále ujíždí, byť už se trochu snažíme.“ U klíčové půdy chybí měření

Česko v posledních letech investovalo miliardy korun do opatření, která mají zmírnit následky sucha: od mokřadů a revitalizací toků přes protierozní zásahy až po vodovody či zachytávání dešťové vody. U řady programů přitom stát dokáže popsat konkrétní výsledky. Mnohem složitější je ale odpověď na otázku, kvůli níž se opatření dělají: zadržuje dnes česká krajina skutečně více vody?

Není nejlepší dívat se jen na počet projektů nebo utracené miliardy, míní Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. „Jako důležitý ukazatel bych kromě investovaných finančních prostředků viděl, kolik kilometrů vodních toků se podařilo revitalizovat, na kolika hektarech zemědělské a lesní půdy byla aplikována protierozní opatření nebo jaký objem vody se podařilo pomocí technických opatření uskladnit,“ řekl Echu odborník, jehož instituce je v osobě ředitele Tomáše Fojtíka přímým členem národní koalici obnovené premiérem Andrejem Babišem (ANO). Státní fond životního prostředí za roky 2014 až 2020 přitom eviduje 16 180 schválených adaptačních projektů s podporou 15,4 miliardy korun.

„Ukazatelem úspěšnosti jsou především konkrétní výsledky podpořených projektů,“ uvedla mluvčí SFŽP Stanislava Beyerová. Například závěrečné hodnocení Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) 2014–2020 uvádí více než 77 kilometrů revitalizovaných vodních toků. Jinde se sledují hektary půdy, retenční objemy nebo množství zachycené dešťové vody. Neznamená to tedy, že by stát v minulosti sledoval pouze peníze a počet schválených akcí, ani tak ale není vždy jednoduché odlišit plán od hotového výsledku. U jednoho z ukazatelů OPŽP, objemu zachycené dešťové vody, měla kupříkladu evaluace na konci roku 2021 u schválených projektů závazek 23 965 metrů krychlových. Skutečně dosažená hodnota tehdy ale činila 13 711 metrů krychlových, přičemž projekty se dokončovaly i později. Je to názorný příklad toho, proč samotné schválení projektu ještě neznamená, že jeho očekávaný efekt už nastal.

Hlavní problém byl ale jinde: původní Koncepce z roku 2017 neměla dostatečně nastavené ukazatele, které by všechny tyto dílčí výsledky spojily a odpověděly na hlavní otázku – tedy zhodnocení celé krajiny. Hrdinka zhodnotil, že se stav české krajiny díky realizovaným opatřením „pomalu zlepšuje“. A ačkoliv mohou podle odborníka zpomalit pokles hladin podzemních vod a vláda by v nich prý měla pokračovat, současně Hrdinka upozorňuje, že problém jako takový nevyřeší. „Zásoby podzemních vod budou v čase více proměnlivé a nespolehlivé,“ sdělil Echu. A u některých oblastí jde trend opačným směrem navzdory opatřením. Příkladem jsou mokřady a rašeliniště, které mají v krajině přirozeně zadržovat vodu. Současná Koncepce ochrany před následky sucha si stanovila za cíl zastavit úbytek těchto biotopů. Vládní zpráva za rok 2025 ale konstatuje jejich „trvalý pokles“: z 13 997 hektarů v roce 2016 na 11 583 hektarů v roce 2024. Současně dál přibývají zastavěné a nepropustné plochy, které vsakování vody naopak zhoršují a urychlují její odtok.

Data z roku 2017

U zemědělské půdy je pak situace opět méně přehledná. Její schopnost přijmout a udržet vodu patří sice mezi ukazatele, které nová Koncepce pro roky 2023-2027 sleduje pečlivě, poslední celostátní hodnota ale stále pochází z roku 2017. VÚMOP tehdy vyčíslil retenční kapacitu půd na 5,04 miliardy metrů krychlových. Nové republikové měření, které by ukázalo, zda se stav od té doby zlepšil, zhoršil nebo zůstal stejný, nevzniklo. „Nebylo provedeno, žádné vyhodnocení. To by znamenalo republikový terénní sběr dat a na to nejsou finanční prostředky,“ řekl Echu Jan Vopravil z Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy (VÚMOP), který spadá pod resort zemědělství. Přímá data, z nichž by šlo říct, zda se mezi rokem 2017 a koncem roku 2021 retenční schopnost zemědělských půd zlepšila nebo zhoršila, podle něj tedy nejsou. Míní, že lze nanejvýš vycházet z toho, jaká opatření byla realizována a jaký účinek by podle odborných poznatků měla mít. Opatření se podle něj postupně realizují a lze proto předpokládat pozitivní efekt, současně ale rostou rizika sucha, eroze či povodní. „Vlak stále ujíždí, byť už se trochu snažíme,“ shrnul Vopravil.

„Často se realizují nákladné projekty, kdy by se za vynaložené prostředky dalo udělat mnoho menších projektů s větším dopadem,“ sdělil Echu odporník VÚMOP. Zmínil například drobné tůně, výsadbu dřevin, dodávání organické hmoty, ochranné plodiny či vhodnější zpracování půdy. Za užitečné ukazatele považuje také dokončené komplexní pozemkové úpravy nebo rozvoj agrolesnictví. Současně připomíná pokračující zábory půdy: „Zde jdeme rychle, ale tím špatným směrem.“ Určit, která konkrétní opatření skutečně fungují nejlépe, by měl pomoci nový výzkum Ministerstva zemědělství požadovaný Evropskou komisí. Podle Vopravila se letos odebírají půdní vzorky vždy na srovnatelných pozemcích: jeden je zapojený do podporovaného opatření, druhý nikoliv. Porovnávat se má například vliv zatravňování orné půdy, meziplodin, agrolesnictví či zalesňování. Nejde tedy o nové celostátní změření retenční schopnosti českých půd, ale o pokus přesněji zjistit, co s půdou dělají jednotlivé typy podporovaných zásahů. Šetření má pokračovat do konce dubna příštího roku.

Národní koalice pro boj se suchem, do jejíhož čela se postavil premiér, se schází od svého znovuobnovení pravidelně, naposledy před týdnem. Jedním z prvních úkolů, který ze zasedání vzešel, bylo sestavení mapy 500 až 1000 problémových míst, ze kterých v Česku nejrychleji mizí voda. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) následně informoval, že identifikoval přibližně 1000 katastrálních území v ČR, která jsou nejvíce ohrožená suchem. Jsou mezi nimi pravidelně suché oblasti, ve kterých se sucho a rychlý odtok vody objevují pravidelně, i místa ve vyšších polohách, kde sucho běžně nebývá, ale v extrémních obdobích vysychají také a potřebují pomoci se zadržením vody. Potřeba lépe vyhodnocovat dosavadní zásahy, aby bylo zřejmé nejen kolik dalších opatření stát zaplatí, ale zda bude umět doložit, kde a o kolik se díky nim skutečně zlepšila schopnost krajiny vodu zadržet, tak zůstává i nadále aktuální.