Tak už mě konečně swajpni. O zoufalé situaci na volném trhu milostných vztahů

První seznamovací aplikace Matchbox, dnešní Tinder, byla spuštěna před čtrnácti lety. Seznamování on-line tehdy mnoho lidí vítalo jako rozšíření možností, nástroj, díky němuž se mohou seznámit i ti, kteří by jeden na druhého – třeba kvůli geografické či společenské vzdálenosti – jinak nenarazili. Dnes jsou tyto aplikace využívány velmi hojně, současný stav on-line seznamování je ale často popisován velmi skeptickým způsobem, emotivní texty v médiích a na sociálních sítích doslova překypují frustrací, rezignací a depresí.

O tom, jak digitální technologie randění a vztahy proměnily, jsme hovořili s dlouholetými uživateli seznamovacích aplikací, copywriterkou Marií Padevětovou a provozním Jeronýmem Vnoučkem, psychoterapeutem Martinem Hajným a překladatelem Viktorem Janišem, který se tématem on-line seznamování v posledních týdnech intenzivně zabýval (ano, tématu by jistě slušelo výraznější zastoupení žen v debatě, kvůli souhře mnoha okolností se nám ho ale nepodařilo zajistit).

První otázka směřuje na Marii a Jeronýma. Jste dnes, po tom všem, co jste na aplikacích zažili, za jejich existenci vděční?

Padevětová: Našla jsem si tam přítele, takže jsem. Ale předcházelo tomu několik let velkého trápení, zároveň jsem tím získala hodně zkušeností, z nichž jsem se mohla poučit. Třeba pochopit, co ve vztahu nechci. A to je taky důležitá věc.

O čem jste byla poučena?

Padevětová: Třeba o tom, že lidé, kteří o vás mají skutečný zájem, do vztahu vkládají nějaké úsilí. A když vám někdo měsíce tvrdí, že se s vámi chce setkat, ale nikdy k tomu nedojde, tak pro vás asi není ten pravý. Naučila jsem se nesetrvávat v nějakých iluzích.

Nedávno vyvolal značnou pozornost dost ostře formulovaný text Anny Koucké na serveru Page Not Found. Autorka v něm vyjádřila znechucení z toho, co na aplikacích zažívá, a přesvědčení, že muži, s nimiž se přes aplikace setkává, za seznámení vlastně nestojí. Nejsou podle ní „kvalitní“. Odpovídá to aspoň částečně vaší zkušenosti?

Padevětová: Před pěti lety bych něco podobného asi napsala taky. Ale dnes mi ten text přijde nevyspělý a zahleděný do sebe. Nezohledňuje to, že když někoho hledám, musím pracovat i na sobě. Pouhé nadávky na druhou stranu jsou pro všechny neproduktivní, protože mužům neposkytují skutečnou zpětnou vazbu. Postupem let jsem také pochopila, že člověku může na tom druhém někdy vadit jedna malá věc, která ho třeba zbytečně odradí. I já jsem dřív byla schopná někoho odsoudit kvůli nějaké jednotlivosti třeba v profilu na aplikaci. Stačilo mi, když si kluk do profilu napsal, že má rád auta, abych ho nechtěla takzvaně swajpnout (termín pro vyjádření zájmu v aplikaci; je-li vzájemný, následuje propojení, tzv. match – pozn. red.), protože jsem byla přesvědčená, že si nemáme co říct.

Janiš: Nebo kdyby měl fotku s rybou.

Padevětová: To by mi asi vadilo i dneska (smích).

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.