„Většina mlčela. On ne.“ Karásková a Síbrt o oscarovém dokumentu

Česká kinematografie slaví. Sotva den po udílení Českých lvů získal česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi Oscara za nejlepší dokument. Jedná se o prestižní ocenění tuzemského snímku takřka po 30 letech, kdy cenu Americké filmové akademie získal Jan Svěrák se svým dramatem Kolja. Dokument napsal a režíroval americký režisér David Borenstein a hlavní protagonista Pavel Talankin. Za českou stranu se na dokumentu podílela společnost PINK a producentka Alžběta Karásková a Radovan Síbrt. A právě s nimi jsme se o oscarovém dokumentu bavili v rozhovoru pro magazín Hrot.

Alžběta Karásková a Radovan Síbrt stojí za vznikem produkční společnosti PINK, jež se od roku 2009 profiluje jako platforma pro televizní, dokumentární, hrané, reklamní i multimediální projekty. Na jedné straně točí divácky úspěšné TV reality show, jako je Hell’s Kitchen, MasterChef či Souboj na talíři. Na straně druhé stojí její festivalové filmy jako Touch Me Not, Postiženi muzikou, Až přijde válka nebo Blix Not Bombs.

Poslední rok a půl žijí svým dosud nejambicióznějším projektem. A tím je hojně probíraný dokument s příznačným názvem Pan Nikdo proti Putinovi.

Producenti skoro nedělají nic jiného. Hlavním protagonistou a spolurežisérem filmu je Pavel „Paša“ Talankin. Třicátník pocházející z ruské Karabaše snímek natočil ve spolupráci s americkým dokumentaristou Davidem Borensteinem – a nutno dodat, že zabodovali na mezinárodní scéně. Čtyři roky po vypuknutí války na Ukrajině přichází dánsko-český dokument s unikátním pohledem jak do hloubi ruského propagandistického školství, tak do nitra duše obyčejného Rusa z předměstí. A to je hlavní devízou filmu, jenž získal prestižní cenu na Sundance, ocenění pro nejlepší dokument BAFTA, divácké ocenění na dokumentárním festivalu v Jihlavě a nově se pyšní i Oscarem. Už prakticky není kam dál stoupat…

Čekali to producenti z PINK? Ani náhodou. Dokument o proměnách ruského školství na pozadí „speciální vojenské operace“ se rodil v paranoii mezi zašifrovanými zprávami a kufry plnými harddisků, které mohly svého majitele stát i dvacet let života. „Je to příběh o odporu jedince proti systému,“ říká Radovan. O obyčejném chlapíkovi, který se odmítne přizpůsobit lži a postupně se z něj stane hrdina. Ne proto, že by o to stál, ale protože jinou možnost nemá. Hlavní postavou filmu je již zmiňovaný Paša, pomocný učitel na ruské škole. Když Rusko rozpoutalo válku proti Ukrajině, začala se proměňovat i jeho každodenní realita. Školství se postupně militarizovalo podle požadavků Kremlu. Děti měly být připravovány na boj, na oddanost státu, na přijetí nové ideologie. Do tříd vstoupila propaganda „ve jménu velkého Ruska“. Paša to sledoval z první řady. Jako učitel chtěl, aby se děti cítily bezpečně. Ve svém kabinetu vybudoval malý ostrov svobody – kabinet, kde se mohlo mluvit otevřeně.

Celý text najdete v magazínu Hrot