Přechylování očima potrefené husy

KOMENTÁŘ

Přechylování očima potrefené husy
Vdát se za cizince staví českou ženu s aspoň minimálním jazykovým citem před nelehkou volbu, přičemž obě řešení jsou suboptimální, píše Tereza Viry. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Pasivní sport mě zajímá dokonce ještě méně než aktivní, takže i olympiády jsem si všimla až skrz doprovodné jevy. Ale zatímco jsou vyžraný bufet, drolivé medaile a Penisgate místně specifické právě pro Milán/Cortinu, nekonečné debaty o přechylování jmen sportovkyň se naopak opakují pořád dokola, ať už se soutěží kdekoli. Přitom všechny argumenty už padly stokrát a nové se vymyslet nedají.

Protože ale mám teď příjmení takové, jaké mám, přece jen bych ráda přispěla svou troškou do tohoto mlýna na maso, a to možná překvapivě střelbou do vlastních řad.

 

Zatímco drtivá většina lingvistů z gauče na přechylování nadává, jako by sportovní komentátor v přímém přenosu přejmenovával jejich vlastní babičku, nás, nositelek nepřechýlené verze cizího příjmení, se nezastane nikdo. Přitom to ani my nemáme lehké!

Můj manžel je Francouz. Samozřejmě jsem ho podezírala z nejhoršího. Jaká to úleva, když mi na mou palčivou otázku: „Jak se vlastně jmenuješ příjmením?“ odepsal pouhá čtyři písmena civilizovaně alternující souhlásku se samohláskou a bez otravných diakritických znamének. (Ne, neseznámili jsme se na Tinderu, ale ve voze pražské hromadné dopravy. Kdyby už tehdy běžela výchovně-disciplinární kampaň Zírání je obtěžování soudružek z Konsentu a kdyby se Francouz býval již tehdy hecnul a v učebnici češtiny se dostal dál než na předsádku, neměla bych dnes o čem psát. Nebylo by společného příjmení. Kolik perspektivních vztahů vlastně soudružky z Konsentu svým protivným peskováním zmařily hned v zárodku? Nechť je duchové eventuelních dětiček píchají neviditelným prstíčkem do žeber při každé jízdě tramvají!)

Jak si pak s příjmením Viry poradilo české jazykové prostředí, je jiná věc. Ale nebudu si hledat Nováka jen proto, že když se někomu poprvé představím, obvykle se ujistí: „Jako bakterie, jo?“, jestli slyšel dobře. Ale uznávám, že zvyknout si na vyvdané příjmení je určitě jednodušší než na vyvdaného pitbula.

Vdát se za cizince staví českou ženu s aspoň minimálním jazykovým citem před nelehkou volbu, přičemž obě řešení jsou suboptimální. Přechýlená verze někdy opravdu vypadá divně, jenže nepřechýlená nefunguje v pádech a stavbu věty naprosto rozstřelí. Je to kvadratura kruhu a obě možnosti kulhají na jednu nohu. Pro nepřechýlenou verzi jsem se nakonec rozhodla vlastně jenom proto, že koncový vokál čeština přece jen vstřebá líp.

Pouštět se do mokvavých bažin diskuse o příponě -ová jako údajném vyjádření přivlastnění ženy mužem prosím nebudeme, koncovka -ová samozřejmě neznamená porobení, ale označuje určitou vlastnost či vztah, v tomto případě příslušnost k jedné rodině. Fialová barva neznamená, že ji vlastní Fiala. Ová není ova. Na délce záleží, to přece víme z Penisgate. Do jedné rodiny patří Moudrá i Moudrý, kterým ideologizovaný pravopis o hlavu nikdo nemlátí. To třeba můj moudrý manžel chápe velmi dobře, dokonce se zdá, že lépe než mnoho tuzemských internetových chytrolínů, co by povinně zakázali přechylovat, ale v jednom odstavci jsou schopni nasekat pět hrubek.

Jedna věc je tedy, jak se s nepřechýleným jménem v běžném životě vyrovná nositelka, druhá, jak její okolí. Já jsem třeba předpokládala, jak se ukázalo, naprosto mylně, že mé nové příjmení budou lidé v pádech automaticky přechylovat, aby mohli skloňovat ve prospěch sdělení, jako to dělám v podobných případech já. Tak to jsem byla vedle. Za necelý rok se mi nestalo ani jednou jedinkrát, že by někdo napsal s „Viryovou“, o „Viryové“, vždycky jen „paní Viry“. Přitom to není jednodušší. Chápu. Lidé jsou dnes tak vycepovaní i těmi hádkami v komentářích, nechtějí riskovat, že se někoho dotknou, takže i kdyby je varianta „v nominativu nepřechylovat, v pádech přechýlit a vyskloňovat“ nakrásně napadla, za ten risk jim to nestojí. Přitom nebylo by to řešení schůdné pro všechny?

 

×

Podobné články