Česko si půjčuje výrazně dráž než v minulosti. Doba levných půjček zřejmě skončila

Český dluh zdražuje meziročně nejrychleji v EU. Ukazují to data Eurostatu. V současné době je roční výnos státních dluhopisů se splatností deset let na úrovni 4,89 procenta. Dražší dluh má sice třeba Polsko, nebo Rumunsko, Česko ale vévodí právě v rychlosti růstu. Podle vyjádření ministerstva financí pro deník Echo24 je na vině jednoznačně situace spojená s konfliktem na Blízkém východě. Podle osloveného analytika Národní rozpočtové rady jde ale také o výhled a predikce trhu ohledně budoucího vývoje sazeb České národní banky či o uvolněnou fiskální politiku vlády.

V posledních letech výrazně rostou výdaje na obsluhu státního dluhu. Jen letos mají podle odhadů expertů dosáhnout v nominální hodnotě úrovně 123 miliard korun. Stojí za tím především vysoké deficity, které začaly v době covidové pandemie. Podle dat Eurostatu si v současné době půjčuje Česko za čtvrtý nejvyšší úrok v EU. Premiantem je ale v meziročním růstu ročního výnosu státních dluhopisů se splatností deset let, který dosáhl na 4,89 procenta. Meziroční nárůst je podle dat Eurostatu o 0,73 procentního bodu.

Za posledním vývojem výnosů státních dluhopisů a jejich nadprůměrného kolísání stojí podle mluvčího MF Michala Žurovce jednoznačně situace na Blízkém východě. „Připomínáme, že při nástupu současné vlády činil výnos 10tiletého státního dluhopisu v korunách 4,6 % a postupně klesl až na 4,2 % v polovině února. Plány vlády v oblasti hospodářské politiky byly již v té době (únor 2026) dávno známy a úvahu, že se investoři těchto plánů obávají, lze bezpečně vyloučit. Naopak od vypuknutí konfliktu výnos kolísá v pásmu 4,6 % – 5 %, v závislosti na vývoji událostí na Blízkém východě,“ řekl Žurovec.

„Zároveň je potřeba uvést, že úrovně výnosů státních dluhopisů jsou významně ovlivňovány nejen globální geopolitickou situací, ale klíčovou roli hraje také domácí měnová politika, která je dlouhodobě přísnější než v eurozóně, což potvrdily také poslední kroky ČNB. Výnosy českých desetiletých dluhopisů se proto dlouhodobě pohybují blíže úrovním ve Spojených státech nebo ve Spojeném království, než ve většině zemí eurozóny,“ dodal Žurovec.

K posledním datům Eurostatu, které zaznamenala například opozice, je potřeba uvést zásadní informaci. „Česká republika sice v období března (tj. od vypuknutí Hormuzské krize) až května 2026 vykazovala vyšší meziroční nárůst výnosů desetiletých státních dluhopisů v korunách, v červnu se však již posunula na úroveň Švédska (cca 4. místo). Nejvyšší meziroční nárůst přitom naopak zaznamenal Kypr, který přitom v letech 2022 až 2025 hospodařil s rozpočtovými přebytky, přesto vykazuje nejvyšší růsty výnosů svých desetiletých dluhopisů,“ vysvětlil Žurovec.

Skutečnost, že si přesto Česká republika půjčuje převážně ve vlastní měně, tj. s vyššími náklady, vyplývá z potřeby řízení měnového rizika státu, což na druhé straně oceňují také ratingové agentury. Náklady na obsluhu dluhu podle Žurovce zůstávají důležitým ukazatelem, který nelze podceňovat (cca 5 % celkových výdajů státního rozpočtu). Zároveň podle údajů Eurostatu činily v roce 2025 úrokové výdaje sektoru vládních institucí přibližně 1,3 % hrubého domácího produktu, což byla 13. nejnižší hodnota v Evropské unii. „Z tohoto relativního srovnání, které je pro hodnocení udržitelnosti důležitější než vývoj nominálních výdajů, plyne, že dluhová služba je v ČR pod kontrolou, což potvrzuje i stabilní ratingové hodnocení země,“ řekl mluvčí MF.

Období uvolněné měnové politiky minulé dekády je pryč

Podle analytika Národní rozpočtové rady Daniela Bárty je jedním z důvodů nepochybně výhled a predikce trhu ohledně budoucího vývoje sazeb ČNB. „V důsledku vyšších inflačních očekávání mohou trhy počítat s růstem úrokových sazeb, a to nejen od ČNB, ale také od ECB. Připomeňme, že krátkodobé úrokové sazby centrálních bank (případně obecněji měnová politika centrálních bank jako taková) jsou jistým odrazovým můstkem pro dlouhodobé úrokové sazby, například na desetiletých státních dluhopisech. ČNB i ECB v červnu zvýšily svoji hlavní sazbu shodně o 25 bazických bodů na 3,75 %, respektive 2,40 %,“ uvedl Bárta.

Vzhledem k tomu, že jádrová inflace se v Evropě pohybuje nad 2 % a do toho přetrvává geopolitické napětí ovlivňující ceny důležitých komodit, může podle Bárty trh předpokládat kroky centrálních bank spíše směrem nahoru. „Samozřejmě uvolněná fiskální politika a vyšší očekávaný fiskální impulz je něco, co ovlivňuje jednak výpůjční potřebu státu, tak i zvyšuje inflační tlaky. To může přispívat k růstu dlouhodobých úrokových sazeb. Obecně je však třeba říct, že je nutné si na úrokové sazby okolo 4 % až 5 % zvyknout,“ dodal Bárta.

„Období uvolněné měnové politiky minulé dekády je pryč a s ním i krátké, specifické a ojedinělé období dlouhých úrokových sazeb pohybujících se okolo 1 %. Toto je pouze přechodný ‚normál‘ odrážející vyšší sazby centrálních bank, uvolněnou fiskální politiku a případnou rizikovou přirážku. Je potřeba počítat s tím, že se česká vláda bude v blízké budoucnosti téměř jistě financovat za vyšší úrokové sazby než v období specifického minulého desetiletí,“ vysvětlil analytik NRR Bárta.