Bývaly doby, kdy synonymem politické nestability byla Itálie. Giorgia Meloniová ale vládne bez větších otřesů již přes tři roky. Role servírovat nekonečná politická dramata se tak ujala Velká Británie. Vládnoucí labouristická strana se propadla do bratrovražedné války a premiér Keir Starmer bojuje o svůj holý politický život. Pokud se ho podaří sesadit, Spojené království se dočká pátého předsedy vlády během pěti let.
Záminkou k pokusu odstavit Starmera se staly komunální volby minulý měsíc, kdy labouristé drtivě prohráli. O jeho případném pádu se ale spekuluje již minimálně několik měsíců kvůli všeobecné Starmerově neoblíbenosti a propadu Labouristické strany v průzkumech. Výměna lídra má partaj zachránit před volebním armageddonem.
Jenže na rozdíl od konzervativců, kteří vnitrostranické puče dopracovali k dokonalosti, labouristé je neumí. Tlak rebelů na jeho rezignaci Starmer zhatil jednoduchým trikem: oznámením, že opustit Downing Street 10 rozhodně nehodlá. A pokud se ho chtějí zbavit, ať spustí formální proces volby nového lídra. Do toho se Starmer jako stávající šéf strany kvalifikuje automaticky. K vyvolání této volby je třeba podpis 20 % poslanců, což je momentálně 81 lidí.
Hlavní Starmerovi vyzyvatelé jsou dva. Preferovaným kandidátem levého křídla strany je starosta Manchesteru Andy Burnham. Jeho velký plán je více si půjčovat a zvýšit daně. Peníze pak chce investovat do infrastruktury. Burnham má ale jeden velký handicap. Podle britských zvyklostí premiér musí být zároveň členem parlamentu, kterým Burnham není. Spojence, který rezignuje, aby za něj mohl do parlamentu naskočit, našel v poslanci Joshi Simonsovi. Nicméně to znamená projít doplňovacími volbami a v rychle se měnícím politickém prostředí Burnham nemá své zvolení jisté.
Šampionem pravého křídla je nyní již bývalý ministr zdravotnictví Wes Streeting, který se svými premiérskými ambicemi nijak netají. Tvrdí, že Británie musí žít v rámci svých možností, a chce zavést probyznysové reformy. Jeho problém je, že labouristé se v posledních letech posunuli doleva a ve stranických volbách není favoritem. Největší šancí je vyvolat lídrovské klání ještě předtím, než Burnham bude mít příležitost do něj naskočit. Proto včera rezignoval, nejspíše jde o první krok ve snaze zahájit souboj o předsedu strany. Ale i v tom případě může prohrát s jiným zástupcem levého křídla, jako je třeba ministr pro energetiku Ed Miliband.
Ve skutečnosti je to ale celé trochu jedno. Protože problémem není Starmer a jeho výměna nejspíše ničemu nepomůže. Velká Starmerova nepopularita je trochu záhadou. Nedá se říct, že by byl nějakým skvělým premiérem, ale zároveň si nezaslouží široce sdílenou nenávist a opovržení. Pokud ale srovnáme míru popularity Starmera a jeho předchůdců, pohybuje se relativně v normě. Momentálně si podle organizace YouGov 70 % myslí, že odvádí špatnou práci, a 22 %, že dobrou. To je rozdíl v oblíbenosti -48 procentních bodů. A to si ještě polepšil, nejhorší hodnocení měl v prosinci, kdy dosahovalo -61 bodů. V případě Rishi Sunaka bylo dno −51, Liz Trussové -70, Borise Johnsona -53 a Theresy Mayové -49.
Nepopularita premiérů je způsobena nespokojeností se systémem. Chronické problémy Británie, od krize bydlení, vysoké imigrace (i když zrovna zde Starmer činí pokroky) přes upadající kvalitu služeb, stárnoucí populaci až po miniaturní růst HDP, nejsou všechny neřešitelné. Rozhodně ale nejde o řešení bezbolestná.
V podstatě se nabízí tři modely. První, na první pohled méně problematický, je si na nutné reformy půjčit. To je v podstatě to, co propaguje Burnham. Ten zároveň kritizoval, že vláda je „zavázána dluhopisovým trhům“. Poslankyně a Burnhamova spojenkyně Paula Barker prohlásila, že „trhy se budou muset přizpůsobit“. Tyto výroky kopírují stížnosti levého křídla, že vláda se příliš snaží jít na ruku dluhopisovým trhům. Problém je, že pokud si chcete půjčovat, musíte se zalíbit věřitelům, jinak vám nepůjčí. A schopnost Británie si výhodně půjčit rychle upadá. „Ještě dříve, než byl Starmer přímo vyzván k souboji o předsednictví, dosáhl výnos 30letých dluhopisů dnes ráno nového, 28letého maxima ve výši 5,81 procenta. Výnosy desetiletých dluhopisů dnes ráno vzrostly téměř o 10 bazických bodů na 5,13 procenta. Náklady na dlouhodobé půjčky jsou nyní na nejvyšší úrovni od konce 90. let,“ uvádí magazín The Spectator.
Druhou možností je zvýšit daně. Britská daňová zátěž je ale nyní nejvyšší nebo skoro nejvyšší od druhé světové války. Opravdu neexistují žádné velké rezervy, kde brát.
Třetí možností jsou škrty. Ty se ale samozřejmě také někoho dotknou a jsou často extrémně nepopulární, přičemž prosadit je je velmi těžké. Nedávným příkladem je kauza okolo příspěvků na topení pro důchodce. Každý britský senior dostával v listopadu nebo prosinci až 300 liber jako dotaci proti zimě. Starmerova vláda toto zrušila. Nově peníze měli dostávat jen ti nejchudší penzisté. Strhl se obří odpor. Nejrůznější neziskovky varovaly před hromadným umrzáním důchodců, hitparádou letěla nahoru parodická píseň Freezing This Christmas (volně přeloženo „Letos o Vánocích bude mráz“), labourističtí aktivisté hlásili, že voliči zmiňují zrušení dotace jako hlavní důvod svého naštvání. Vláda nakonec otočila a pravidla značně uvolnila. Pokud i relativně malá změna vyvolala tak ostré reakce, těžko odhadovat odpor, který by spustily nějaké dalekosáhlé reformy.
Británie je tak chycena do pasti. Voliči jsou nespokojení a cítí, že dvě tradiční hlavní strany, labouristé a konzervativci, nemají nápady, jak dál. Proto utíkají k Zeleným na levici a k Reform UK na pravici. Je ale dost pochybné, že ti nabízejí nějaké opravdové řešení. Navíc jakmile někdo jen udělá náznak reformy, smete ho vlna nenávisti. Premiéři tak rotují a jinak se nic nemění.
00:07
