Kdo je v Německu extremista

KOMENTÁŘ

Kdo je v Německu extremista
Společnost se v každém případě radikalizuje a představa Německa jako země, která umí své problémy řešit, se vytrácí a stává vzpomínkou ze starých časů, píše Jiří Peňás. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Deset let od skoku Ivety Bartošové

KOMENTÁŘ

V pondělí 29. dubna uplyne přesně dekáda od chvíle, kdy zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Kdy nedaleko svého domu skočila pod vlak, a kdy se tak završil jeden ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Německo prožívá dosti nervózní časy. Poté, co náměstí německých měst zabraly traktory protestujících zemědělců, se přes ně o minulém víkendu převalila vlna demonstrací proti tzv. pravicovému extremismu.

Touto těžko snímatelnou nálepkou se v Německu obvykle označuje ta část společnosti, jíž se nelíbí vývoj a proměna její země v posledním desetiletí. A kteří dokonce volají po jakémsi návratu do stavu před tím, než k oné proměně došlo. V prvé řadě je to ta proměna, která byla způsobena masovým přistěhovalectvím v důsledku politiky otevřených hranic. Nesouhlas s ní je v Německu okamžitě a lehce cejchován jako nahnědlé pravičáctví a vykazován mimo slušnou společnost, ba kriminalizován. Slovy, kde se vyskytuje „nazi“, se pak pro spoluobčany nešetří. Ta část společnosti, která jimi označuje tu druhou, se přitom na demonstrace, jež jsou prezentovány jako obrana demokracie, dostavuje s palestinskými vlajkami a s hesly, které konsenzus ve společnosti právě nepodporují. Otázka pak je, kdo je tedy ten extremista. Společnost se v každém případě radikalizuje a představa Německa jako země, která umí své problémy řešit, se vytrácí a stává vzpomínkou ze starých časů.

 

Na těch prodemokratických demonstracích jde obvykle o voliče Zelených a názorově o městské liberály a progresivisty. Lze mít za jisté, že většina z nich s ideou maximální otevřenosti souhlasí, ba ji pravděpodobně má za svou. Do jejich představ o světě a Německu masové přistěhovalectví zapadá, ztotožňují se s ním a přejí si ho. Nejenže se to, slovy Angely Merkelové, „zvládne“, ale ono je to i dobře a Německu to prospěje: „Tahle země bude pestřejší a mladší,“ znělo před lety v očekávání etnické proměny staré Germánie. To se stalo. Německo je opravdu k nepoznání. Kdo si ho pamatuje ze stavu před dvaceti třiceti lety a ocitne se v nějakém (západo)německém městě dnes, nestačí se divit. Nelze vyloučit, že někomu se to může líbit, ale změna je to v každém případě zásadní. A bude pokračovat.

Důležité ale je, že tato proměna země nikdy neměla podporu většiny „původního“ obyvatelstva. Azyl ano, solidarita se skutečnými uprchlíky ano, integrace do společnosti ano. Ale multikulturalismus jako vůdčí idea určitě ne, stejně jako ne proměně celých čtvrtí do blízkovýchodní či africké podoby. Nikdy by ve volbách neuspěly ve větším měřítku strany, které by prosazovaly nekontrolované hranice, masové přistěhovalectví bez limitů, urychlené udělování občanství a umožnění znásobit přísun dalších cizinců formou scelování rodin.

Jedinou relevantnější stranou, která to prosazovala, byli a jsou Zelení. Měli v západní části Německa stabilně mezi patnácti až dvaceti procenty, na východě kolem deseti. Není to právě zanedbatelná strana, ale zdaleka nezastupuje německou veřejnost. Na druhé straně žádná jiná strana nemá tak silný ideologický vliv jako Die Grünen. Její voliči a příznivci jsou nadstandardně přítomní v redakcích, na univerzitách, v institucích. Jsou menšinou, která přitom vytváří morální nátlakovou většinu. Drží témata, na kterých mohou morálně zničit každého oponenta, každého, kdo má výhrady a jiné představy o budoucnosti své země. Přivlastnili si monopol na rasu (migrace), počasí (ekologie) a pohlavní identitu (gender a sex). Touto svatou trojicí moci vládnou nad většinou společnosti, která buď drží a podvoluje se, nebo se vzpouzí a hledá alternativu. Vždy, když se člověk podiví nad vysokými čísly pro „extremistickou“ stranu AfD, měl by vědět, že jsou reakcí na extremismus někoho jiného. Menšiny, která svůj extremismus nadiktovala většině.

×

Podobné články