Alternativní svět drtí establishment

EDITORIAL

Alternativní svět drtí establishment
Donald Trump vyhrál americké volby, aniž musel projít zkouškou televizních debat, které dříve rozhodovaly volby, píše Dalibor Balšínek v editoriálu o době, kdy zavedená, tradiční, institucionální média ztrácejí postavení a věrohodnost. Foto: The White House
1
Komentáře
Dalibor Balšínek
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Stíny horkého léta dostávají letos podobu nekonečných, často banálních emocionálních výpadů mezi znepřátelenými politickými tábory. Svorně si přitom podávají ruce aktivističtí novináři s politiky, kteří sice mají propagandu jako nedílnou součást své práce, ale o její účinnosti lze oprávněně pochybovat, protože zatím jen utvrzují své voličské jádro, které se jim daří pouze radikalizovat. Nic nenasvědčuje tomu, že by od voleb docházelo ke znatelné změně rozložení voličské podpory mezi opozicí a vládnoucí koalicí.

 

Zatímco opozici zoufale chybí výrazná politická osobnost, řada médií establishmentu ztrácí nervy a odstup, nechává se vtahovat do aktivistických poloh, přestává se chovat neutrálně, kulhá na jednu nohu, a není proto divu, že ztrácí publikum a obrací se k silnému jádru.

Současně je ale třeba mít na paměti, že představa apolitických, nezávislých a nestranických médií je plodem sametové revoluce, kdy v listopadu 1989 padl totalitní komunistický režim. Mytizovaná první republika byla charakterizována stranickými novinami a také Hrad měl své blízké Lidové noviny. V karikatuře na lidovou, socialistickou demokracii se stranický tisk uchoval, samozřejmě pod dohledem Národní fronty, ale čistě formálně měla k lidové straně blízko Lidová demokracie, k socialistické straně Svobodné slovo a odbory měly deník Práce.

Tradice stranických novin byla charakteristická také pro anglosaský svět. V Anglii je tradičně blízký levici a Labour Party deník The Guardian, konzervativcům zase The Daily Telegraph. Blízkost médií k politickým stranám je ale běžná i ve Francii, v Itálii, Rakousku či Řecku. Náklonnost k různým politickým proudům byla i v dobrých časech silných demokracií přirozená, byla jejich součástí.

V časech eroze demokracie, jejího zatím největšího oslabení, dochází nejen ke ztrátě důvěry v systém, ale také v média a celý establishment. Nástup internetu a digitálních technologií, jež byly zpočátku vnímány jako nástroje posílení demokracie a ještě větší liberalizace veřejného prostoru, paradoxně přinesl její erozi. Definiční termíny jako agenda setting nebo gatekeeping ztratily svůj význam i smysl. S ekonomickým oslabením médií došlo také k rapidnímu poklesu profesionality a úpadku řemeslných pravidel. Etické kodexy definující základní standardy se staly prázdnými frázemi.

Práce v médiích, která ztrácejí kredit a společenské postavení a mají potíže se uživit, přestává být atraktivní profesí. Média se stávají jakýmisi NGO, které logicky přitahují aktivisty, nikoli profesionály – jejich roli nahrazují influenceři, youtubeři a podcasteři. Média jsou postižena stejnou ztrátou důvěry jako jiné instituce a je obrovským mýtem, že situaci spasí, nebo dokonce zachrání demokracii veřejnoprávní média, protože trpí stejnými profesními neduhy jako tradiční komerční média establishmentu.

Zavedená, tradiční, institucionální média ztrácejí postavení a věrohodnost stejně jako jiné demokratické instituce, například politika samotná. Není zde žádný jednooký král. Podobně jako zvěř v ohrožení propadají panice, ovládá je strach a štěkají na všechny strany.

Přichází ztráta relevance a vlivu, který přebírají alternativní média, alternativní kanály a různí solitéři, kteří mají větší dosah než velké mediální instituce. Také Donald Trump vyhrál americké volby, aniž musel projít zkouškou televizních debat, které dříve rozhodovaly volby. Stačili mu podcasteři jako Joe Rogan.

Podobné je to i v Evropě, jež se sice brání regulačními opatřeními, která budou ve svém důsledku sebedestruktivní, ale mimo svět establishmentu se totéž děje v Rumunsku, Bulharsku či Chorvatsku. V Británii je nejpopulárnější Nigel Farage, v Německu AfD a ve Francii Národní sdružení.

Alternativní svět drtí svět establishmentu, který se křečovitě drží u moci a není schopen své renesance, protože si nedokáže přiznat vlastní chyby.

×

Podobné články