Rasistický antirasismus. Vražda Nowaka ukázala fatální rozklad britské společnosti
NOVÉ VYDÁNÍ TÝDENÍKU ECHO
Británií zmítá skandál ohledně vraždy Henryho Nowaka. Přestože umíral, policie ho zatkla a nasadila mu pouta, jelikož ho jeho vrah osočil z rasismu. Podle mnohých Britů jde o důkaz „dvouúrovňové“ policejní práce, kdy jedna pravidla platí pro většinovou společnost a jiná pro menšiny. Nejde jen o Henryho Nowaka. Antirasismem je prodchnuta celá britská státní správa, včetně zdravotnictví a školství. To vede k tragickým důsledkům, píše Ondřej Šmigol v novém vydání Týdeníku Echo.
Chci říkat beztrestně pitomcům, že jsou pitomci. Mirek Topolánek pro Echo. Nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, za sebou má náročnou léčbu rakoviny slinivky, ale v rozhovoru je Mirek Topolánek energický podobně, jak to pro něj bylo charakteristické v dobách, kdy byl premiérem. Byť mluví o tom, že se u něj projevuje „amortizace materiálu“, kvůli níž už o návratu do politiky dávno neuvažuje, k výkonům současných politiků je hodně kritický. A to zdaleka nejen těch českých. Rozhovor s ním vedl Ondřej Leinert.
Klaus, velký český samotář. Jaká je jeho stopa v dějinách? V pátek 19. června oslaví 85. narozeniny jeden ze zakladatelů moderního českého státu Václav Klaus. Pojali jsme to jako příležitost promluvit o Klausově dvojjediném významu politika a intelektuála, který do veřejného prostoru dodnes rád vstupuje s provokativními, někdy prorockými názory. Pozvání do Salonu Echa přijali dva ekonomové: letitý Klausův spolupracovník Dušan Tříska a Pavel Kysilka, bývalý viceguvernér centrální banky a posléze generální ředitel České spořitelny. Sestavu doplňují dva Klausovi kolegové a občas oponenti v politice, Petr Nečas a Milan Uhde. Debatu vedl Daniel Kaiser.
Hřbitovy jsou plné lidí, kteří nás podcenili. Trumpův exministr pro Echo. Válka USA s Íránem je v podivném limbu. Sice neprobíhají velké vojenské operace, ale zároveň si Američané s Íránci občas na sebe vystřelí. Teherán blokuje Hormuzský průliv a tím i vývoz ropy do světa, zatímco Spojené státy pokračují v blokádě íránských přístavů. Do toho neustále probíhají jednání o definitivním ukončení války, o nichž jsme z různých stran ujišťováni, že jejich úspěšné završení je již na spadnutí, ale pořád se nic neděje. O současné situaci jsme debatovali s Robertem Wilkiem, jenž působil v první Trumpově administrativě jako ministr pro záležitosti veteránů a nyní je šéfem sekce Americká bezpečnost v think-tanku America First Policy Institute. Rozhovor vedl Ondřej Šmigol.
Stinná strana empatie. O ničivé síle soucitných emocí. Empatie může mít i svou temnou stranu. Jedním z prvních vážných oponentů vůči rostoucímu a nekritickému protežování empatie byl americký psycholog Paul Bloom, jenž v roce 2016 napsal knihu s přímočarým názvem Proti empatii. Bloom netvrdí, že bychom se měli vzdát soucitu úplně a utrpení lidí v nouzi ignorovat. To v žádném případě. Potíž podle něho ovšem spočívá v tom, že empatie – ve smyslu vžívání se do kůže druhých a přeneseného prožívání jejich bolesti – dává příliš velkou váhu citům, jejichž vrtkavost vede k špatným rozhodnutím a nakonec i ke zhoršení problémů a strastí. Píše o tom Adam Růžička.
Rockový švihák Jiří Schelinger: oběť i vítěz své doby. Od smrti Jiřího Schelingera uplynulo pětačtyřicet let, letos by mu bylo pětasedmdesát. Dvě pětky se staly záminkou uspořádat českému Ozzymu výstavu v pražském břevnovském Popmuseu (U Kaštanu) a přidat k němu jeho rodinné příslušníky, otce Josefa a bratra Milana. Jmenuje se „Schelingerovi: Taková normální rodinka“. Více o tom píše Jiří Peňás.
Postkomunistická militantní demokracie. Esej Václava Bělohradského. Českou demokracii charakterizuje věčný návrat povýšeného tónu, který společnost polarizuje: na jedné straně ti, kdo bojují o hodnoty, duši národa a politiku slibují vyčistit od reziduí doby, kdy byla „obelhána“ občanská společnost, „zhaslo se, kradlo se a směřovalo se na Východ“; a na straně druhé „populistické“ vlády, které se opírají o zmanipulovanou politickou lůzu, neschopnou argumentace, překřikující z dezolátských pivnic argumenty demokratů z kaváren. Náš veřejný prostor je tímto povýšeným tónem beznadějně intoxikován, politická komunikace se tak často mění ve frašku, tu současnou nazvěme třeba „kdo pojede do Ankary“, píše Václav Bělohradský.
Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.
