Vláda mohla připravit zákonný rozpočet, míní Musil z NRR. Při nárazu hrozí i krácení platů politiků

Politici by v budoucnu mohli automaticky přijít o část platů, pokud by se český veřejný dluh přiblížil zákonné dluhové brzdě – jejímu předstupni, který se sankcionováním začíná na úrovni o pět procentní bodů zadlužení nižším. Na semináři v Poslanecké sněmovně o možném zakotvení rozpočtové odpovědnosti do Ústavy to připomněl člen Národní rozpočtové rady (NRR) Petr Musil. Pro Echo zároveň uvedl, že vláda ANO, SPD a Motoristů mohla letošní rozpočet připravit v souladu se zákonem. V čem dle experta kabinet chyboval?

Debata o platech politiků přitom byla jedním z výrazných témat po loňských volbách, v posledních měsících ale téma z veřejné debaty prakticky zmizelo. Zástupci hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě tehdy mluvili o několikaletém zmrazení platů ústavních činitelů. Člen NRR Musil připomněl, že při současném trendu zadlužování by se platy politiků mohly nakonec snížit i bez zásahu zákonodárců. „Když veřejný dluh překročí hranici 50 procent HDP, sníží se poslancům a senátorům v následujícím roce platy o 20 procent,“ připomněl v dolní komoře člen NRR Musil. Poznamenal přitom, že opatření dopadá i na senátory, kteří státní rozpočet přímo neschvalují.

Současná zákonná dluhová brzda v Česku je nastavena na 55 % HDP. Po jejím překročení by vláda musela předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet a aktivovaly by se další korekční mechanismy, které by měly zajistit, že rozpočty veřejných institucí budou směřovat k vyrovnanosti nebo přebytku. Veřejný dluh se nyní pohybuje kolem 44–45 % HDP, nicméně někteří ekonomové upozorňují, že kdyby se Česká republika zadlužovala současným tempem, případně hůře, a ekonomika přestala růst, mohli bychom na dluhovou brzdu narazit v řádu let. V minulosti již NRR ostatně před takovou situací varovala. Letošní státní rozpočet se stal jedním z prvních velkých sporů mezi bývalou vládou Petra Fialy (ODS) a novým kabinetem Andreje Babiše (ANO) na konci minulého roku. Fialova vláda ještě před předáním moci připravila návrh rozpočtu, který pravidla pro strukturální saldo dle bývalé vlády těsně splňoval. Dle expertů, včetně těch z Národní rozpočtový rady, ale neodpovídal pravidlům rozpočtové odpovědnosti.

Nová vláda ANO, SPD a Motoristů následně rozpočet přepracovala a schválila deficit vyšší o desítky miliard, přičemž ministryně financí Alena Schillerová (ANO) tento postup hájila tím, že rozpočet je po úpravě konečně úplný, transparentní a pravdivý, což předtím pro ten, který sestavoval její předchůdce Zbyněk Stanjura (ODS), podle ní neplatilo. Schillerová též tvrdila, že pravidla se vztahují pouze na původní návrh rozpočtu, nikoliv ten vrácený k přepracování. Spor vyústil až ve změnu rozpočtových pravidel, kterou koalice prosadila v Poslanecké sněmovně a kterou opozice označuje za oslabení fiskální disciplíny.

Chyběla politická odvaha?

Musil zároveň pro Echo uvedl, že současná vláda ANO, SPD a Motoristů mohla letošní rozpočet připravit v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Má za to, že šlo najít úspory i bez dramatických zásahů. „Šlo udělat inventuru staveb, které jsou rozestavěné, a staveb, které se plánují otevřít, a třeba neotvírat tolik nových staveb a počkat s tím do dalšího roku,“ uvedl k investicím do dopravní infrastruktury. Kritizoval rozhodnutí vlády převzít plné financování podpory obnovitelných zdrojů energie ze státního rozpočtu. „Jedno z prvních opatření nové vlády bylo, že převzala veškeré platby za obnovitelné zdroje, to bylo nějakých 17 až 18 miliard korun. Tohle jsou věci, které ta vláda nemusela dělat,“ řekl Musil Echu.

Prostor podle něj existoval i u růstu platů ve veřejném sektoru. „Šlo říct, že platy neporostou o tolik procent a porostou pomalejším tempem,“ dodal člen NRR. Podle Musila tak problém nebyl v nemožnosti pravidla splnit, ale v nedostatku politické odvahy. „Jsem přesvědčen o tom, že vláda měla možnost ten rozpočet připravit tak, aby byl v souladu s fiskálními pravidly,“ míní. Právě otázce, zda by rozpočtová odpovědnost měla být zakotvena přímo v Ústavě, se věnoval zmíněný seminář pořádaný poslanci STAN v dolní komoře. Většina řečníků se shodla, že určitá forma ústavního ukotvení smysl má, lišili se však v názoru, jaký by byl reálný přínos.

Ústavní právník Marek Antoš varoval před příliš rigidními numerickými pravidly a přirovnal je k „atomové zbrani“. Podle něj by Ústava měla fungovat spíše jako „maják než stěžeň“, tedy jako dlouhodobý signál politikům a voličům, nikoliv jako automatický mechanismus, který ochromí stát v době krize. Kritizoval také představu, že by klíčovou roli při rozpočtové politice získal Ústavní soud.

Politická kultura je důležitější, shodli se

Právník Radim Boháč z Univerzity Karlovy zdůraznil, že rozpočtová odpovědnost není jen otázkou výše dluhu, ale i hospodárnosti a efektivity nakládání s veřejnými penězi. Připomněl, že problém českých veřejných financí není pouze na výdajové straně, ale i v příjmech. Otevřel proto debatu například o vyšším zdanění majetku. Ekonom a bývalý člen rady ČNB a taktéž v minulém roce 2025 náměstek ministerstva financí Tomáš Holub upozornil, že fiskální pravidla musí být dlouhodobě udržitelná i v době krizí. Připomněl zkušenost z pandemie covidu-19, kdy evropské státy svá pravidla fakticky vypnuly. Přesto podle něj dává smysl mít v Ústavě obecný princip dlouhodobě udržitelných veřejných financí.

Řečníci se zároveň shodovali, že samotné zapsání rozpočtové odpovědnosti do Ústavy veřejné finance automaticky nezachrání. Opakovaně zaznívalo, že klíčová je především politická kultura a ochota vlád pravidla skutečně respektovat i v době ekonomicky příznivých let. Naopak podporu získala myšlenka obecnějšího ústavního principu dlouhodobě udržitelných veřejných financí, který by sloužil spíše jako závazný rámec a dlouhodobý signál politikům i finančním trhům. Poslankyně Věra Kovářová (STAN) během semináře zdůrazňovala, že debata o rozpočtové odpovědnosti není jen technickou otázkou státního dluhu, ale i širší „společenskou smlouvou“ o tom, co si stát může dlouhodobě dovolit financovat.

Podle zákonodárkyně by případné zakotvení pravidel do Ústavy mělo vést politiky k větší odpovědnosti vůči budoucím generacím a zabránit tomu, aby se veřejné finance stávaly rukojmím krátkodobých politických zájmů. Její kolega Jan Papajanovský (STAN), který seminář moderoval, pak opakovaně upozorňoval, že případná ústavní změna bude vyžadovat širokou politickou shodu napříč stranami. Debatu rámoval spíše jako hledání dlouhodobého konsenzu než okamžitého politického řešení a zdůrazňoval, že cílem semináře není prosadit konkrétní model dluhové brzdy, ale otevřít širší diskusi o udržitelnosti českých veřejných financí.