Zboží z uzavřeného Hormuzského průlivu si hledá nové cesty. Saudskoarabskou poušť nyní brázdí tisíce kamionů

Hormuzský průliv, klíčová tepna světového obchodu s ropou a zbožím, zůstává kvůli konfliktu v oblasti v podstatě neprůchodný. V reakci na to začaly vznikat náhradní cesty přes poušť Arabského poloostrova. Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty a Ománem v posledních týdnech nepřetržitě pendlují tisíce kamionů mezi Perským zálivem a Rudým mořem a připomínají dávné pouštní karavany, informuje například Wall Street Journal.

Z kdysi doplňkových tras se během několika týdnů stal jeden z hlavních nástrojů, jak udržet obchod v chodu. Silnice Arabského poloostrova nyní křižují tisíce kamionů. Většina z nich navíc jezdí prakticky nepřetržitě se dvěma řidiči na palubě, aby se minimalizovaly prostoje a náklad se dostal co nejrychleji z Perského zálivu k Rudému moři.

„Šest set se změnilo na 1600, pak na 2000 a teď máme 3500 kamionů, které jezdí z Perského zálivu k Rudému moři,“ popsal rozsah improvizované logistické operace šéf saúdské státní těžařské společnosti Maaden Bob Wilt, bývalý manažer americké hliníkárenské firmy Alcoa.

Právě Maaden patří mezi firmy, které musely po vypuknutí konfliktu během několika dnů kompletně překopat své exportní trasy. Wilt vyslal týmy do přístavů u Rudého moře a během dvou týdnů zajistil rozsáhlou síť kamionové a železniční dopravy pro přepravu fosfátů určených k výrobě hnojiv přes celé území Saúdské Arábie.

Hnojiva se stala jednou z nejcitlivějších komodit současné krize. Výpadky dodávek totiž ohrožují globální zemědělství a mohou dále zvýšit ceny potravin. Saúdská Arábie patří mezi největší světové exportéry fosfátů, které jsou klíčové pro výrobu hnojiv. V běžných podmínkách většina produkce směřovala přes Hormuzský průliv. Tudy se vyvážela také přibližně třetina světových dodávek surovin pro výrobu hnojiv, například močoviny, čpavku nebo síry.

Přesměrování obchodu se netýká jen Saúdské Arábie. Lodní společnosti jako MSC nebo Maersk začaly část nákladu převážet přes Arabský poloostrov po silnici. Spojené arabské emiráty zase přesouvají větší objem ropy do přístavu Fudžajra na pobřeží Ománského zálivu, odkud lze obeplout nejrizikovější oblasti. Saúdská Arábie současně více využívá přístav Janbú u Rudého moře.

V některých přístavech nastal doslova logistický boom. Například přístav Chor Fakkan ve Spojených arabských emirátech zaznamenal dramatický nárůst provozu. Zatímco před válkou tam projelo kolem stovky kamionů denně, nyní jde až o sedm tisíc vozidel za den. Přístav, který dříve fungoval hlavně jako překladiště mezi loděmi, se proměnil v důležitou vstupní bránu pro zboží mířící dále do regionu. Zatímco před válkou odbavil asi 2000 kontejnerů týdně, nyní jich odbaví kolem 50 tisíc.

Provozovatel přístavu Gulftainer musel během dvou týdnů najmout téměř tisíc nových zaměstnanců, přesunout kancelářské pracovníky do provozu a otevřít nové zázemí pro odbavení kamionů. Podle šéfa společnosti Farida Belbouaba šlo o mimořádně náročnou improvizaci. „Je to, jako kdybyste museli přes noc sestavit orchestr, který má okamžitě zahrát Mozartovu symfonii,“ popsal tempo a rozsah celé operace Belbouab.

Wall Street Journal upozorňuje, že nové trasy nemohou plně nahradit kapacitu námořní dopravy a přeprava po silnici je výrazně dražší. „Ačkoli je pozemní trasa neefektivní, protože mnoho kamionů se z přístavu vrací prázdných, rostoucí ceny surovin tyto dodatečné náklady na dopravu vyvažují,“ uvedl Wilt. Platí to zejména u přepravy zboží a surovin v odvětvích, která nyní trpí akutním nedostatkem. Nové možnosti transportu tak alespoň částečně tlumí dopady války na světovou ekonomiku a pomáhají zabránit ještě výraznějšímu růstu inflace. Ropu a plyn však většinou nákladní vozidla nepřeváží.

V posledních týdnech už podle dat společnosti Kpler sledující námořní dopravu dorazily zásilky z přístavu Janbú u Rudého moře například do Džibutska, Thajska nebo Argentiny. Saúdské improvizované logistické koridory tak začínají fungovat i v globálním měřítku.