České zbrojovky mají schopnosti, u zrodu protibalistické koalice však nejsme

Na nedávném jednání koalice ochotných v Paříži vznikla skupina devíti států, kteří se chtějí v souvislosti s válkou na Ukrajině zaměřit na vývoj nové protibalistické ochrany. Česko ve skupině není, byť premiér Andrej Babiš (ANO) na summitu NATO, který se konal těsně před pařížskou schůzkou, hovořil o obdobném projektu. České zbrojovky, které Echo oslovilo, přitom hovoří o připravenosti zapojit se. Do evropského programu by dle svých slov mohly přispět radary, systémy velení, raketovými komponenty i proudovými motory. Proč je vývoj protibalistické ochrany tak náročný a v čem by Česku pomohlo, kdyby bylo u zrodu evropského štítu?

Česká republika sice buduje dle svého plánu moderní protivzdušnou obranu, ta je ale zaměřena hlavně na letadla, vrtulníky, střely s plochou dráhou letu či drony, ne proti balistickým raketám. Tyto rakety totiž jen krátce po startu využívají vlastní motor, poté ale většinu letu pokračují po balistické dráze podobně jako vystřelený projektil. Některé balistické rakety krátkého až středního dosahu dosáhnou výšky letu 200-300 km, mezikontinentální rakety pak dokonce dosahují výšky až přes 1000 kilometrů. Na rozdíl od střely s plochou dráhou letu se většinu času sama aktivně nepohybuje – její dráhu určuje hlavně gravitace. Při návratu k Zemi se tak pohybuje velmi vysokou rychlostí, což výrazně ztěžuje její zachycení.

Úspěšná obrana nezávisí jen na samotné střele-interceptoru, ale na celém systému včasného varování – od radarů a senzorů přes systémy velení a řízení až po samotné prostředky k ničení cíle. Právě proto oslovené české zbrojovky upozorňují, že mohou nabídnout například radary, systémy velení, integraci nebo výrobu některých raketových komponent, i když samotný vývoj protibalistických interceptorů zůstává doménou několika málo světových výrobců. „Každý významný evropský obranný projekt představuje příležitost pro firmy, které mají skutečné výrobní kapacity a technologické know-how. Je důležité, aby společnosti jako STV GROUP byly součástí diskusí od jejich počátku. Současně ale platí, že u takto rozsáhlých projektů se role jednotlivých firem vytváří postupně a prostor pro další účastníky stále existuje,“ uvedl pro Echo24 ředitel pro speciální projekty STV GROUP Pavel Beran.

STV zároveň potvrdila, že ji v souvislosti s touto konkrétní iniciativou dosud neoslovila ani česká vláda, ani zahraniční partneři. Firma však nepovažuje projekt za uzavřený a tvrdí, že by mohla nabídnout výrobu raketových komponent, iniciátorů, boosterů, plnění hlavic, mechanických částí raket i připravovaných raketových motorů. Opatrnější byla ve vyjádření pro Echo Czechoslovak Group, jejíž mluvčí Andrej Čírtek odmítl komentovat politické okolnosti projektu a soustředil se výhradně na schopnosti českého průmyslu. Podle něj mají firmy skupiny dlouhodobé zkušenosti především s radarovými technologiemi, systémy velení a řízení, zpracováním radarových dat a integrací protivzdušné obrany.

Podobně odpověděla Echu i PBS Group. Politické rozhodnutí ani složení nové koalice hodnotit nechce, zdůrazňuje však, že Evropa potřebuje rozvíjet vlastní průmyslové kapacity v oblasti protivzdušné a protiraketové obrany. Firma se domnívá, že díky vývoji proudových motorů pro bezpilotní prostředky i další obranné aplikace by se v budoucnu mohla stát subdodavatelem některého z evropských řešení integrované protivzdušné obrany. Účastnit se projektu od začátku přitom vyjde v konečném důsledku zpravidla levněji než nakupovat od států, které se přidaly. Jako příklad může posloužit projekt nadzvukových bojových letounů páté generace F-35, o jejichž nákupu rozhodla minulá vláda. Pořízení 24 těchto stíhaček pro Českou republiku vyjde do roku 2034 na asi 150 miliard korun, přičemž jejich provoz a údržba na zhruba 35 let pak vyjde na více než jednou tolik. Státy, které se vývoje zúčastnily, si ho logicky nechají zaplatit v rámci prodeje těm, které u zrodu nestály.

Premiér zjistil realitu až na místě

O to paradoxněji mohla působit situace, kdy se Česko po jednání koalice ochotných v Paříži 13. července do nově vzniklé protibalistické skupiny nepřidalo. Premiér Babiš to zdůvodnil, tím, že nově vzniklá koalici devíti evropských zemí a Ukrajiny pro vývoj nové obrany je převážně politickou iniciativu Francie a Velké Británie, přičemž kritizoval, že Spojené království a Ukrajiny nejsou členy EU, a tak by se neměly na projektu podílet. „Tahle koalice je de facto koalicí Francie a Velké Británie. Ostatní tam jsou, protože sedí u stolu a mluví,“ prohlásil šéf kabinetu a sepsul dosavadní zkušenost, která dle něj ukazuje, že podobných politických deklarací vznikla v Evropě řada, jejich konkrétní uskutečnění ale často zaostává. Skepticky se Babiš vyjádřil také ke stávající francouzsko-italské spolupráci na systému SAMP/T, známém rovněž jako MAMBA, který bývá označován za hlavní evropskou alternativu amerického Patriotu. „Ono to funguje jenom v deklaracích a na papíře. Nic konkrétního ještě není,“ řekl.

Nicméně o necelý týden dříve, po summitu NATO v Ankaře, Babiš oznámil, že „Evropa by měla vyvinout vlastní systém protivzdušné obrany proti balistickým střelám po vzoru amerického systému Patriot“ a následně specifikoval, že tento návrh představí spojencům právě v Paříži. Jak si tedy vysvětlil, že Česko není součástí koalice, byť o podobnou záležitost mělo zájem? Premiér to vysvětloval o týden později po pařížské schůzce. „O té koalici (vzniklé protibalistické, jejíž součástí ČR není – pozn.red.) jsem se dozvěděl, když jsem vystoupil z letadla v Paříži. Seděl jsem s naším velvyslancem, který mi ukázal program, a teprve tam jsem zjistil, že vzniká nějaká koalice,“ osvětloval Babiš na tiskové konferenci po předposledním jednání kabinetu před vládními prázdninami, která se konala 20. července. Podle Babiše prý už 12. května proběhla jednání o projektu, úředníci je ale údajně vyhodnotili jako nedůležitá a premiéra o nich dle jeho slov neinformovali.

Nově vzniklou protibalistickou koalici tak Babiš označuje pouze za další politickou deklaraci, „ze které nic nebude“, a místo ní prosazuje celoevropský průmyslový projekt po vzoru konsorcia Airbus. Na něm se v 60. letech minulého století spojily klíčové evropské země, protože žádná zvlášť neměla šanci konkurovat americkým výrobcům. Šlo o společný výzkum, financování, rozdělení výroby do jednotlivých států i společný export – šlo zkrátka o společnou politiku. Podle českého premiéra by se obdobně na výrobě evropského systému protibalistické obrany měly domluvit především Francie a Německo, případně by Evropa měla získat licenci od Spojených států. Oznámil také, že chce svůj návrh prosazovat dopisem evropským partnerům. Americké systémy Patriot nebo THAAD stojí řádově desítky miliard korun, pro stát velikosti ČR by jejich samostatné pořízení bylo mimořádně nákladné.

Evropa nemůže v současnosti konkurovat vícevrstvé americké protiraketové obraně, skládající se zejména ze systému Patriot a THAAD. Ty v ní plní odlišné úkoly: zatímco Patriot, zejména ve verzi s interceptory PAC-3, je určen především k ochraně menšího bodového prostoru – například města, letiště, vojenské základny nebo jiné kritické infrastruktury – a zasahuje cíle v závěrečné fázi letu, THAAD ničí balistické rakety ve větší výšce a na větší vzdálenost, čímž vytváří širší regionální ochrannou zónu. Oba systémy se proto vzájemně doplňují: THAAD představuje vyšší vrstvu obrany, zatímco Patriot může zachytit cíl, který pronikne níže. Poskytnutí systému Patriot napadené Ukrajině bylo jedním z důležitých bodů války, nicméně i tak je vidět, že například na obranu Kyjeva jich je třeba velké množství a Ukrajině se jich nedostává tolik, kolik by potřebovala – i proto ostatně jednají o licenci od USA na výrobu přímo zde. Naopak systém THAAD Spojené státy sice nevyužívají pouze samy – provozují je také Spojené arabské emiráty, zavádí jej Saúdská Arábie a americká baterie je rozmístěna rovněž v Jižní Koreji –, nicméně USA je poskytují jen těm největším spojencům i coby symbol. Vedle Patriotu a THAAD mají USA i další prvky protiraketové obrany, například námořní systém Aegis nebo pozemní ochranu proti mezikontinentálním střelám.

Evropa už v současnosti sice disponuje právě již zmíněným francouzsko-italským systémem SAMP/T využívajícím střely Aster 30, které dokážou ničit i některé balistické rakety. Podle odborníků však jejich počet ani výrobní kapacity nestačí pro budoucí potřeby Ukrajiny a evropské obrany. Nová iniciativa proto nemá znamenat pouze výrobu dalších střel, ale vytvoření širší evropské průmyslové základny schopné vyvíjet a vyrábět další generaci interceptorů i souvisejících radarových a řídicích systémů. Právě Ukrajina, která již déle jak 4 roky čelí ruské agresi, v červnu 2026 podepsala s Německem dohodu zaměřenou na budoucí vývoj a výrobu pokročilých protiraketových střel jako součást „suverénního evropského řešení“ proti balistickým hrozbám. Podobnou spolupráci rozvíjí právě i s Británií. Nově vzniklou koalici tak lze interpretovat také tak, že Ukrajina si vybrala partnery, kteří ji pomohou její interceptor, jenž je zatím ve fázi mezinárodního vývoje a průmyslové spolupráce, dotáhnout do úspěšného cíle, ale Česko mezi nimi není, i když by kapacitu účastnit se mělo. Polsko, které obdobně jako Česko také není součástí koalice, pak spoléhá na to, že Ukrajina bude na jeho území, coby bezpečném prostředí, vyrábět americké Patrioty, na které dostala od USA licence.