Model výkupu ČEZ má vláda promyšlený, při obnově Ukrajiny nás zajímá těžba plynu, říká Havlíček

Vláda už má v tuto chvíli promyšlené, jakým konkrétním způsobem provede výkup minoritních akcionářů skupiny ČEZ. V rozhovoru pro Echo24 to řekl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). Hovořil také o českých prioritách při poválečné obnově Ukrajiny, o vládní hospodářské strategii nebo vládním boji proti emisním povolenkám. Řekl také, že pokud bude konflikt v Íránu ještě několik dní trvat, tak začnou obchodníci zvyšovat ceny pohonných hmot, byť by se nemělo jednat o drastické částky. Vláda je podle Havlíčka připravena při eskalaci konfliktu reagovat okamžitě, čerpací stanice pod firmou Čepro pak budou držet ceny pohonných hmot na minimální úrovni.

Začnu aktuální informací serveru iRozhlas.cz. MPO zahájilo vymáhání dotací, které Brusel odmítl proplatit po auditu střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Proč teď?

To jde úplně mimo ministra, je to úřední proces. Byl zahájen někdy v listopadu 2025, navíc tam iRozhlas měl celou řadu obrovských nepřesností. Je to už starší záležitost, nijak do toho nevstupuji, je to zkrátka důsledek nějakých úředních kroků.

Další a nyní výrazně naléhavější aktuální věc je válka v Íránu. Jaká jsou potenciální rizika tohoto konfliktu pro českou ekonomiku?

Všechno záleží na tom, jak dlouho bude ten konflikt trvat. Pokud to bude krátkodobá záležitost, tak by se to cen nemělo zásadním způsobem dotknout. Nikdy nemůžeme zabránit tomu, že někdo začne spekulovat třeba s cenami pohonných hmot, což bych řekl, že je scénář, který není vůbec nepravděpodobný a může být vyvolán tím, že lidé o něco více pohonné hmoty nakupují. Pokud by ale situace měla eskalovat a ten kritický záliv by byl nějak zablokován, tak to samozřejmě vliv na ceny mít bude. Je třeba teď rozlišovat ropu a plyn.

V čem je zásadní rozdíl?

Co se týká plynu, tak to by se u koncových spotřebitelů a domácností nemělo nijak výrazně projevit v roce 2026 ve smyslu končící sezóny. Ale pozor, už se musíme dívat na příští topnou sezónu, která začíná na podzim. S ohledem na to, že se budou muset začít plnit zásobníky, které jsou teď logicky prázdné, budou se plnit za podmínek, které na trhu budou. Dovedu si představit, že nebude příliš velká motivace na jejich plnění, když to bude drahé. Na to budou jednotlivé země tlačit různými motivačními nástroji, aby se zásobníky naplnily. Jde totiž o zásoby privátních subjektů. A to je právě to, co by se mohlo promítnout do příští topné sezóny.

Co dopad na inflaci?

Dopad na inflaci bude záležet na tom, jak se situace vyvine. Všichni víme, že cena elektřiny je do velké míry závislá na ceně plynu, když to vezmu velmi hrubě, tak je to asi dvojnásobek. To se samozřejmě pak může negativně dotknout i inflace. Ta je na ceny energií velmi citlivá, což lze demonstrovat nejnižší inflací za zhruba posledních deset let, kterou jsme měli v lednu. To bylo dáno tím, že jsme lidi zbavili takzvané zelené daně. Všichni mají tedy o deset procent levnější elektřinu a vidíte, jak se to dotklo právě inflace, která byla 1,6 % a odhaduje se, že kdybychom tento krok neudělali, tak by byla někde přes 2 procenta.

Vy jste už Echu říkal, že vláda řeší možná opatření na úrovni EU a Mezinárodní agentury pro energii. Jaké konkrétní kroky jsou tedy na místě?

Jsme v kontaktu s mezinárodními institucemi, počínaje evropskou úrovní, ale také na úrovni světové. Sledujeme všechna vyjádření, máme k dispozici všechna dostupná data. Pochopitelně je faktem, že scénářů je velké množství a odvíjí se od toho, jak dlouho bude konflikt trvat. Soustředíme se ale i na jednání na lokální úrovni. Jsem tedy v kontaktu jak se společností Čepro, tak ČEZ, které nám dávají poměrně dobré výhledy ohledně obchodování s plynem, případně s pohonnými hmotami. V dané chvíli můžeme konstatovat, že nehrozí nedostatek, pokud nenastane něco naprosto mimořádného. Nic nenasvědčuje tomu, že by v následujících dnech měl být nějaký zásadní problém v této oblasti. Diskutujeme samozřejmě i o cenách a co se týče pohonných hmot, tak není vyloučeno, že pokud bude situace ještě několik dní trvat, tak začnou obchodníci zvyšovat ceny. Ne že by to byly nějaké drastické částky, ale začnou tržním způsobem reagovat.

Co s tím?

Je dobře, že máme Čepro, které má pod kontrolou nemalé množství čerpacích stanic, kde se budou ceny držet na minimální úrovni. Nebudou spekulovat a zneužívat situaci, čímž si lidé udělají obrázek, jaká je reálná situace na trhu, pokud někdo bude výrazně ceny zvyšovat.

Je vláda připravena obratem reagovat, pokud by skutečně situace vyeskalovala natolik, že by se třeba začala výrazněji propisovat do inflace a tak dále?

Vláda nedopustí to, aby lidé platili neúměrné částky za energie, jako to nastalo v minulém volebním období.

Pojďme k vaší hospodářské strategii, kde je spousta ambiciózních cílů. Celkové hrubé investice na transformaci ekonomiky mají dosáhnout tří bilionů. Kolik z toho má dát stát a kde na to vezmeme?

Jedná se o výdaje do roku 2030, přičemž veřejné prostředky tam jsou zhruba jeden bilion korun. Další dva biliony – zaokrouhlujeme to – jdou za privátními subjekty, respektive subjekty, které nejsou součástí veřejné sféry. Strategie je právě o tom, jak je motivovat a takzvaným pákovým efektem získat co nejvíce peněz z privátního sektoru. To je změna proti minulé vládě, která si myslela, že právě ona bude motorem hospodářského restartu, je to takový hypersocialistický přístup. My sázíme na firmy a podnikatelský sektor a vytváříme prostředí, aby mohly generovat zisky a chceme je motivovat k tomu, aby investovaly, včetně třeba společných investic se státem, typu například PPP projektů, nebo projektů spojených s energetikou, kdy stát nabízí garanční mechanismy.

A to finanční zapojení státu?

Na stát tedy vychází jeden bilion, když si to ale rozdělíte do toho časového období, tak je to zhruba 250 miliard korun ročně. To odpovídá zhruba kapitálovým výdajům za jeden rok v rámci České republiky. K tomu navíc odečtěme, že nejde vždy o výdaje státního rozpočtu, ale třeba z rozpočtů municipalit a tak dále. Máme nemalou snahu samosprávy zapojit, například ve smyslu financování bydlení.

Do těch 250 miliard ročně se tedy nepočítají výdaje na výkup minoritářů firmy ČEZ, kde jste v určité chvíli hovořil právě o podobné sumě jen na tuto věc?

Když se člověk začte do té strategie, tak vidí, že celá řada výdajů je spojených buď s privátním sektorem a nebo se sektorem, který není primárně spjat se státním rozpočtem. Příkladem je právě společnost ČEZ, byť tam samozřejmě určitá linka je. Důležité je, jaký bude nakonec zvolen model výkupu. V každém případě se to bude týkat výdajů společnosti ČEZ, dopadů na státní rozpočet tam bude minimum.

Vím, že nemůžete být konkrétní s ohledem na cenotvorbu. Alespoň obecně, je už v tuto chvíli ve vládě shoda právě na tom modelu, o kterém hovoříte?

Troufám si tvrdit, že cestu, jakým způsobem to udělat, už máme promyšlenou. Samozřejmě se ladí detaily, všechno se dává dohromady. S ohledem na to, že jde o cenotvornou informaci, nebudu to více komentovat.

Jaké jsou z vašeho pohledu třeba tři základní pilíře, jak dosáhnout toho kýženého efektu, tedy větších investic firem?

Na prvním místě jsou ceny energií, to je naše vlajková loď. To je zásadní změna vůči předchozí vládě, která nechávala ceny energií naprosto volně, že si s tím všichni nějak poradí. My tvrdíme, že nikoliv, protože trh v Evropě není jednotný, různé země mají naprosto různé ceny energií. Minulý týden jsem se potkal s francouzským ministrem hospodářství, který nevěřil vlastním uším, když jsem mu říkal, kolik u nás stojí energie a v jakém stavu jsme to převzali od minulé vlády. Jednoznačně dobrým krokem bylo ukončení zelené daně a převedení obnovitelných zdrojů pod stát.

Což ale opozice silně kritizuje.

Je pravdou, že jsme zatížili rozpočet sedmi miliardami. Ale všichni platí o 10 procent nižší ceny energií, což mělo nejen pozitivní vliv na inflaci, ale samozřejmě to stát získá na příjmech ve smyslu daňových odvodů, sociálních a zdravotních a skrze investice a exporty. Jinými slovy, vytváříme zdravý hrubý domácí produkt. Je naprosto nepochopitelné, že to minulá vláda nepochopila a mě děsí, bývalý premiér Fiala, s nímž jsem byl teď v duelu, nechápe tuhle transakci. Byl premiérem, aniž by pochopil základní energetickou matematiku.

A ty další pilíře?

Druhým pilířem jsou odpisy. Jsem jejich velkým příznivcem a my v tuto chvíli připravujeme celý mechanismus změny v systému odpisů. Zjednodušeně řečeno je chceme urychlit. Jsou motivační a podporují růst privátního sektoru, který tady stagnoval. Třetím pilířem je trh práce. Firmy, od kterých chceme přidanou hodnotu a investice, potřebují mít jistotu či alespoň pravděpodobnost, že seženou lidi. To se týká samozřejmě dlouhodobého pohledu, ať už jde o podporu technických oborů na vysokých školách a oborů, po kterých je obecně poptávka, tak ale i zajištění kvalifikovaných zahraničních pracovníků, aby si po nich firmy rychle mohly sáhnout.

Co bude s trhem práce?

Mluvíte o snadnějším přijímání zahraničních pracovníků, ale svou rétoriku jste v této věci oproti původní strategii hnutí ANO zpřísnili. Propsal se tam vliv SPD?

Není tam ani tak vliv SPD, protože když se podíváte, tak ta formulace je skoro stejná, jen tam nemáme ten cíl 100 tisíc pracovníků, protože my nevíme, jestli jich bude 80 tisíc nebo 150 tisíc. To je obrovská proměnná, my se musíme přizpůsobovat okamžitému stavu pracovního trhu. I s našimi koaličními partnery je shoda na tom, že pokud budou ty lidi potřebovat a jsou to lidé, kteří jsou byznysem vybraní – hovoříme o těch nekomplikovaných zemích, jako je Vietnam, Filipíny, Mongolsko či Ukrajina – tak by ti lidé měli mít možnost zaměstnání. Problém není v celkových kvótách. My říkáme, že pokud už je člověk předvybrán a má nastoupit, tak aby nečekal 4 nebo 5 měsíců, než bude moci začít pracovat.

Jak chcete lidi nalákat, aby šli pracovat do Česka a ne třeba do Německa? Nemyslím teď nutně jen finančně, ale třeba z jazykového hlediska a tak dále.

U vysoce kvalifikovaných pracovníků to není o jazyku, protože firmy nemají nejmenší problém zaměstnat lidi, kteří hovoří anglicky. Jde o to, abychom tyto talenty a lidi s vysokou kvalifikací získávali rychle a pružně. Musíme se zaměřit i na podmínky, které dostávají členové jejich rodiny. Když budete mít skvělého výzkumníka, který bude čekat půl roku, než sem pustí jeho rodinu, no tak sem nepřijde. Musíme vytvořit zázemí s ohledem na bydlení, bezpečnost, ale i tu rodinu, aby zapadli do našeho prostředí. Je to jako když si kupujete hvězdného fotbalistu. Podobné podmínky, byť třeba ne tak finančně náročné, mají i odborníci z oblasti vědy nebo top inovátoři.

Co pracovníci, kteří nejsou tak vysoce kvalifikovaní?

Ano, pak máme středně- a nízkopříjmové pracovníky. Jde o to, aby se dlouho nečekalo na vyřízení všech formalit. Musí zároveň vědět, že jsou zaměstnatelní ve firmách či ústavech, kde se dělají věci, které tyto lidi baví. Třeba že děláme kvalitní výzkum, že máme špičkové firmy, které dělají skvělé produkty. Dalšími aspekty jsou bezpečnost dostupné, nebo přiměřeně dostupné bydlení pro tyto lidi. Rozhoduje i mzdová úroveň, kde se těžko můžeme rovnat s Německem, ale jsme regionem bezpečným, Česká republika je krásná, Praha je obrovským magnetem. Můžeme lákat na dobré pracovní týmy, kvalitní propojení s univerzitami a tak dále.

V lednu nicméně překonala nezaměstnanost pět procent a ekonomové mluví o tom, že už je to strukturální problém. Máte model, kam až může nezaměstnanost vyrůst a jaké faktory to ovlivní?

Modelů je samozřejmě více a faktem je, že nezaměstnanost se zvyšuje. Vzpomeňte si, že ještě nedávno to byly 2-2,5 procenta, teď už jsme přes pět procent. Jestliže hovoříme o zahraničních pracovnících, tak to není otázka nekonečného množství, už naopak začínáme pomalu brzdit, protože jedna věc jsou vysoce kvalifikovaní nebo lidé, kteří přicházejí na místa, která jsou neobsaditelná našimi lidmi. Ale čím dál více se díváme po našich pracovnících a platí, že pokud tu máme naše lidi, tak nebudeme nějakým mimořádným způsobem podporovat příchod zahraničních pracovníků. To si nemůžeme dovolit, protože by to mělo negativní dopad na státní rozpočet a my nechceme, aby lidé byli na úřadech práce. Pokud na to ale nestačíme, tak sáhneme do zahraničí.

Pozor na válečné veterány z Ukrajiny i Ruska

Doufejme, že v době vašeho vládnutí skončí válka na Ukrajině. Jaký vliv bude mít podle vás návrat Ukrajinců do vlasti právě na trh práce?

I před válkou jsme tu měli přibližně 150 nebo 160 tisíc lidí, kteří zde pracovali z Ukrajiny, tak lze předpokládat, že po konci války zůstane číslo stejné nebo spíše vyšší, protože část těch lidí tu bude chtít zůstat. Pokud tu někdo najde zaměstnání a nepracuje pod cenou, protože to také není řešení, tak není důvod, aby tady nemohl pracovat a je jedno, odkud je. Pokud by tu lidé chtěli být trvale na podpoře, tak to možné není, ten systém to neunese. Byla nějaká mimořádná doba, po kterou to bylo nutné, ale pokud tato doba skončí, tak se ti lidé musí vrátit a nemohou zde čerpat sociální výhody, aniž by současně odváděli pracovní výkon, pokud se nejedná o nějakou zcela výjimečnou situaci. Bude nutné, aby někdo tu Ukrajinu budoval. Naopak bude třeba si dát pozor na opačný směr.

V jakém smyslu?

Na mysli mám příchod válečných veteránů. Pokud válka skončí, tak se připravme, že ukrajinští i ruští válečníci, kteří budou v nějaké míře pendlovat po celé Evropě. Ukrajinci mají otevřený přístup do jednotlivých zemí, u Rusů to bude složitější, ale také si s tím nějak poradí. Budou to lidé, kteří budou v nějakém psychickém stavu, zvyklí na hrůzy války a navíc to bude docela hustě opepřeno tím, že budou mít nepochybně přístup k černému trhu ve smyslu zbraní. Ukrajina je zemí s největším ratingem korupce a to, kde všude zbraně budou, je otázka jedné generace. Není to jen nebezpečí pro Evropu, neboť lidé budou lépe vybaveni, ale chytat se toho mohou různé teroristické organizace s nebývalým přístupem ke zbraním.

Pomůže naopak případný návrat Ukrajinců v bytové krizi?

Částečně to tak být může. Nemyslím si, že to bude něco úplně velkého, ale menší vliv to mít může.

Zmínil jste obnovu Ukrajiny. Jaký očekáváte podíl Česka na budování poválečné Ukrajiny, včetně třeba podpory růstu HDP?

Bude takový, jaký si ho připravíme. Minulá vláda měla mnoho vzletných slov o Ukrajině a hodně řešila vlajky, ale třeba zázemí pro dodavatele tam vůbec nevytvořila. Na rozdíl od jiných zemí, které tam začaly připravovat záruční instrumenty, pojišťovací instrumenty a tak dále. Přišli jsme do tristní situace, která byla až absurdní, protože minulá vláda přišla s tím, že má skvělý záruční program pro investice na Ukrajině. Vyfotili se u toho, tisková konference a pak samozřejmě nic, nula. Když jsem přišel na MPO, tak zástupci byznysu za mnou přišli s hlavou v dlaních, abychom s tím něco udělali. My jsme začali něco dělat, záruky a investice za dodávky jsme oživili, posilujeme i pojišťování našich vývozů. To slouží jak našim podnikatelům, tak těm ukrajinským, respektive je to součást nově budované infrastruktury. Musíme tam ale mít naše lidi, naše lobbisty a nestačí se jenom zaštítit tím, že jsme v nějaké fázi Ukrajinu podpořili. Pokud si někdo myslí, že to je automatická vstupenka na ukrajinský trh, tak je v hlubokém omylu. Ukrajinci během dnů a týdnů zapomenou, že jim někdo pomohl, přistoupí k tomu pragmaticky a my tam potřebujeme mít své lidi, hlídat si ten praktický aspekt, ne jen politický. Zatím je to slabá účast.

Můžete být konkrétní? V jakých odvětvích by Česko na Ukrajině mohlo působit, respektive kde i vy se snažíte tam zmíněné lobbisty dosadit?

Jde třeba o oblast těžby. Už jednáme s klíčovou firmou, která je na Ukrajině a má zájem na těžbě plynu. Děláme všechno proto, abychom tam tuto firmu alokovali, respektive abychom ji podpořili při rozhodování o klíčových investicích do tamního těžebního veřejného systému.

Emisní povolenky? Itálie navrhuje dobrý kompromis

Pojďme k energetice. Vy chcete odložit systém ETS2 na rok 2030 a pak případně tlačit na zrušení…

My se teď soustředíme primárně na systém ETS1. A co se týká ETS2, tak tam je za nás nejlepší možná cesta v dané situaci to odložit do roku 2030, počkat si na nové evropské volby. A pak s novou Evropskou komisí řešit, aby se to definitivně zastavilo.

Není ten rok 2030 trochu alibistický, byť je to napojené na evropské volby, když přesahuje vaše volební období?

Nejde ani tak o naši vládu, jako vládu evropskou. Daří se mobilizovat některé země, jako jsou Itálie či Německo, které začínají hovořit velmi racionálně. Andrej Babiš vzal prapor do ruky a využívá toho, že má v Evropě určitý respekt. I když s ním nesouzní všichni, to je normální, ale zná ty lidi osobně a snaží se je zmobilizovat. Já mám zase skvělý vztah s německou ministryní hospodářství. Většina Evropy ale stále strká hlavu do písku a říká, že změny by měly být spíše kosmetické. My říkáme, že musí jít o zásadní změny. Emisní povolenky jsou klíčovým nástrojem pro dekarbonizaci, ale zároveň jsou hlavním nástrojem likvidace průmyslu. Všichni hrdinové z barikád, kteří by chtěli investovat do nových zelených technologií, si neuvědomují, že uživatelé těch starých, tedy nikoliv zelených technologií, na to musí vydělávat. V případě ETS2 si Evropa začíná připouštět, že je to náročnější, než se čekalo. Ale to je stále málo. Já říkám, že reálnou změnu přinese až příští Komise.

Před volbami se zdálo, že se více řeší ETS2, teď jsou vaší prioritou ETS1. Proč se ten důraz přesunul?

ETS1 skutečně drtí průmysl. To má dopad na trh práce, ale i na peněženky občanů a na sociální smír. Utrhly se zcela ze řetězu a po skoro 20 letech fungování, kdy se neustále ten systém zpřísňoval, jsme v situaci, kdy si začíná nejen energeticky náročný průmysl, ale prakticky celý průmysl v Evropě uvědomovat, že tato cesta je u konce. Vždycky říkám, že máme pocit, že náraz do zdi v autě se spalovacím motorem nebude tak bolet. Všichni si uvědomují, že se náraz velmi výrazně blíží a je pouze otázka, jak bude silný a jestli to přežijeme nebo ne. Evropa je pod obrovským tlakem, dobývá nás jak Amerika, tak Čína a musíme se rychle vzpamatovat. Proto se skupina zemí, kterým říkáme buď “přátelé průmyslu” nebo “přátelé konkurenceschopnosti”, kde je motorem jednoznačně Česká republika. To ale neznamená, že je tím decision makerem. Nejsme tak silní a musíme hledat partnery. Poučili jsme se, protože v minulosti jsme sázeli hodně na V4, dneska říkáme, že je skvělé, že máme stejný názor, ale nestačí to a potřebujeme k tomu to Německo či Itálii. To je role Andreje Babiše a moje, abychom přesvědčili potenciální spojence na všech úrovních, že se ten systém musí změnit.

Jaký je tedy ideální výsledek tohoto procesu?

Ideální by bylo zastropovat to na úrovni 30 eur, což víme, že je pro řadu zemí těžko stravitelné, protože jsou pod obrovským tlakem spekulantů, kteří drží v ruce emisní povolenky. Někdy je drží i ti, kteří jsou součástí ekonomiky založené na fosilních palivech, protože spekulují a nakupují. Tento cíl je nesmírně náročné prosadit. Se zajímavým řešením přichází Itálie, která navrhuje vyjmout emisní povolenky z plynových zdrojů sloužících k výrobě elektřiny. Snížili bychom tím cenu toho takzvaného závěrného zdroje, čímž bychom snížili cenu elektřiny. To je pro nás dobré řešení, k němuž se začínají některé země přiklánět, nejen V4, ale třeba také Rakousko.

Jak se rýsuje dostavba Temelína? Vím, že jste avizoval rozhodnutí v příštím roce, nicméně měli jste se o tom čas už s kolegy ve vládě?

Dneska je to tak, že MPO je hybatelem, který musí přinést na vládu koncept spočívající v tom, jestli budeme potřebovat další jaderný zdroj. To nyní zpracováváme z pohledu energetického, technologického, ale i logistického. V momentě, kdy dojdeme k závěru, že chceme k výstavbě v Temelíně přikročit, byl by pověřen ČEZ, aby se toho zhostil, což by znamenalo několik kroků včetně uplatnění opce za KHNP. My ale chceme ve stejný okamžik řešit malé modulární reaktory, s ohledem na logistiku a finanční náročnost a plán ve smyslu například contract for difference.

Jak by se tedy postupovalo s tou zmíněnou KHNP?

Potkal jsem se s korejským ministrem průmyslu, přiletěl za mnou, měli jsme skvělé dva dny jednání. Domluvili jsme se na pravidelných intervalech setkávání, i když to nebude třeba osobně, ale například jednou za čtvrt roku bychom se chtěli potkat alespoň online. Budeme sledovat několik klíčových milníků časového harmonogramu. Jednak jeho samotné naplňování, ale také účast českých firem a problémy, které mohou při stavbě vyvstat.

Řešili jste spolu i těžbu lithia. Pan premiér kdysi mluvil o tom, že jde o 2000 miliard (v tehdejší ceně peněz) korun pro Česko. Co to reálně v dnešní době znamená? Kolik těžba Česku reálně přinese?

Klíčové rozhodnutí týkající se lithia padlo ještě za naší vlády v roce 2021, kdy jsme dostali míč zpět na stranu Česka. Zajistili jsme tehdy, že ČEZ získal majoritní podíl v Geometu, čímž jsme de facto získali kontrolu nad těžbou a zpracováním. Následovala příprava zpracování, celého časového harmonogramu a investičního plánu. Jsme už ve fázi, kdy je předjednána i státní podpora pro tuto těžbu na úrovni strategické investice. Řeší se v tuto chvíli závěr, tedy definitivní forma zpracování. Že to bude v Prunéřově už je jasné, logistika těžby a tak dále je také předjednána. Všechno záleží na finálním ekonomickém pohledu. To znamená, připravuje se mnoho scénářů ve vazbě na vývoj ceny lithia na světových trzích, na posílení bezpečnosti a odolnosti České republiky. I při započtení různých rizikových faktorů je to stále finančně zajímavé.

To znamená stovky miliard, biliony…?

Musíme se dívat na životní cyklus té těžby, který odhadujeme na 20 až 25 let. Už je to částka, která by pro ČEZ jakožto investora byla velmi výrazná. To by se pak propsalo i do státního rozpočtu. Jde o takový objem, který bude pro státní rozpočet zajímavý.

Jaké další konkrétní projekty s velkou přidanou hodnotou chcete podporovat? Mluvil jste třeba o AI gigafactory. Je něco dalšího, co je v tomto období realistické?

My se chceme zaměřit na investice, ale jiným způsobem než minulá vláda. Ta si kupovala investory tím, že je přeplácela. Je to sice cesta, ale do pekel. K nám by měli chodit investoři, kteří tady mají skvělý trh práce, mohou tu růst, mají tu přijatelné ceny energií a tak dále. No a pak nějaké motivační faktory typu těch zmiňovaných odpisů. Ten cash-in, tedy takzvaná přímá podpora, by se měla minimalizovat. Minulá vláda si kupovala investory za mimořádné částky, které jsou navíc zasmluvněné, byť třeba ještě nebyly vyplaceny. My chceme přivádět investory, ale ne za každou cenu.

A nějaký konkrétní projekt, který byste zmínil?

Máme toho víc. Gigafactory, lithium, ale třeba velké výzvy na poli energetiky, nejen ve smyslu jádra, ale také plynu. Budeme muset řešit kapacitní mechanismy. Velmi důležitý projekt je spojený s EUSPA, tedy vesmírnou agenturou, ve smyslu i posílení na technologické úrovni. I z tohoto důvodu jsem začal koncentrovat hospodářské aktivity pod MPO, což byl mimochodem můj slib. Přejímáme část agendy z ministerstva dopravy, z úřadu vlády a tak dále. Koncentrujeme pod MPO výzkum, kosmický průmysl a děláme z něj skutečně prvoligové evropské ministerstvo hospodářství.

Avizovali jste i přímo spojení s ministerstvem pro místní rozvoj. K tomu nakonec nedojde?

Od toho jsme ustoupili, věcně a pragmaticky, protože MMR má před sebou obrovskou výzvu, což je stavební zákon, digitalizace a tak dále. V tuto chvíli slučovat agendy a spojovat ministerstva by bylo v neprospěch stavebního zákona. Je dobře, že se na to soustředí celý jeden resort, navíc máme velmi dobrou ministryni pro místní rozvoj, která tu agendu skvěle uchopila.

Ve strategii máte také efektivnější veřejnou správu. Ekonomové opakovaně poukazují především na obrovský počet obcí. Je na stole spojování?

Mně dává smysl propojování agend. Jedním příkladem může být, že jsme tak začali činit v rámci stavebního řízení. Bylo přes 600 úřadů, teď máme 220, pokud se nepletu. Chceme zkvalitnit a zkoncentrovat to do obcí s rozšířenou působností, případně detašovaných pracovišť. To je jeden ze směrů, který smysl dává. Jestli se to nazývá středisková obec nebo jakkoliv jinak, to je věc úplně jiná. Ale domnívat se, že se šmahem zruší obce, je samozřejmě nesmysl. Jsem toho názoru, že by obce měly mít svou autenticitu, svého starostu a tak dále. Souhlasím s tím, že ne každá obec musí mít všechno a že někdy popojet si pět kilometrů do vedlejší obce, když vím, že tam danou službu dostanu, může být lepší, než čekat na to, jestli někdo je v práci, nebo je nemocný a tak dále.

Ve strategii máte, že ale ke spojování budou obce motivovány, například skrze francouzský model.

Motivace je spíše ve smyslu spolupráce, ne spojování. Nemůžete spojit obec A s obcí B, když o to nemají zájem. Ale některé služby skutečně mohou sdílet.

Byl již zahájen audit na MPO, který jste avizoval? Kdy by měly být jasné výsledky?

Měl jsem velkou výhodu, že jsem na MPO přišel jako člověk, který ten resort znal velmi dobře. Přišel jsem takřka do své rodiny, pouze jsem některé věci poupravil, vlil mu trochu krev do žil a zaměstnance namotivoval. S nadsázkou říkám, že jsem ho znovu rozsvítil. Dříve jsem kolem něj jezdil a ráno tam byla tma, večer taky. Teď už se tam opět svítí, což říkám trochu s nadsázkou. Každopádně jsem ale nepotřeboval audit. Jsou ale určité agendy, které si zaslouží audit, to se ale týká podřízených institucí. Jednoznačně říkám, že uděláme zásadní audit toho, jak se kupoval Net4Gas.