Koncesionářský poplatek jako sociální nespravedlnost
ARÉNA NÁZORŮ
Český rozhlas a Česká televize vydají asi 260 milionů ročně na výběr poplatků. Tedy , to je více než miliarda korun za čtyři roky de facto z okna vyhozených peněz. Proto by bylo vážně dobré se zamyslet nad změnou způsobu financování. Aktuálně se hovoří nejčastěji o financování ze státního rozpočtu, ostatně jak to má většina zemí EU.
Ale pěkně popořádku.
Svobodná média jsou pro chod demokracie zásadní. Dlouhodobou otázkou je jak je spravedlivě a současně efektivně financovat. Koaliční rada se nyní shodla na zrušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas.
Opozice, ale i mnozí veřejní intelektuálové a umělci se zrušením poplatků rázně nesouhlasí, bojí se údajného omezení nezávislosti veřejnoprávních médií. Bubnují na poplach, prý se tím „zestátněním“ mj. posuneme na Východ.
In medias res: Jsem dlouhodobým odpůrcem zmíněných poplatků. Jsem zastáncem levnějšího a efektivnějšího modelu, aby veřejnoprávní TV (a rozhlas) byli placeni přímo z našich daní! A nikoliv za pomoci zvláštního, procesně nákladného, koncesionářského poplatku. Tak jak k tomu již přistoupilo sedmnáct členských zemí Evropské unie. Takže zdaleka nejenom Slovensko anebo Polsko, jak neustále omílají odpůrci zrušení poplatků.
Navíc dnešní návrh koalice není nic nového. Již v roce 2009 de facto totéž navrhovala ODS, ano ta strana, která dnes bije na poplach a varuje hromovým opozičním hlasem před útokem na demokracii. Pakliže návrh kritizují Piráti nebo Starostové se dá ještě logicky pochopit, ale u „Modrých ptáků“ jde o nekonzistenci (možná i pokrytectví) jako z čítanky.
Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že citovaný návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků byl z dílny tehdejšího brněnského senátora Richarda Svobody. ČT by samozřejmě nezůstala bez finančních prostředků, výpadek se tehdy navrhoval nahradit odvodem části výnosů (asi 3 procenta) inkasa DPH na účet ČT a ČRo. A podobně to zamýšlí řešit i dnešní koaliční návrh. Dodejme, že konkrétní kontury nového financování veřejnoprávních medií zatím nebyly představeny.
Pravdové ohrožení nezávislosti?
A nyní to zásadní, na co jako právní pedagog musím upozornit, a co v diskuzích bohužel zaznívá jen vzácně.
K jádru veřejnoprávního pudla – zaráží mě kolovrátkové odůvodňování různých zastánců televizních poplatků, kteří neustále namítají, že by šlo o výrazný zásah do takzvané nezávislosti ČT a ČRo.
Ohrožení nezávislosti se ale opravdu netřeba obávat. Je snad ohrožena nezávislost soudů, NKÚ, státních zástupců, veřejného ochránce práv, BIS, policie či veřejných vysokých škol, tím že jsou financovány ze státního rozpočtu? Proč bychom pak nezavedli zvláštní veřejnoprávní poplatek na správu soudů, ÚOHS, NKÚ či na činnost ozbrojených složek? Pro sto pět ran do Kavčích (možná Kafkovských) hor, čím je televize tak výjimečná, že si zaslouží zvláštní a velice drahý systém financování? Dodejme, že náklady na vybírání peněz rozhlasových a televizních poplatků jsou například ve srovnání s náklady na správu daní násobně vyšší! Jde minimálně o miliardu korun za čtyři roky – tedy jednovolební období. Tak jak jsem o tom s hrůzou psali již na začátku komentáře. Ty peníze nikomu nechybí? Miliarda politiky a „veřejnoprávní umělce“ nezajímá?
Sociálně nespravedlivý model
A kde je spravedlnost, když nyní šestasedmdesátiletá babička z Karviné, Ruprechtova či Mostu s nevysokým důchodem platí televizní a rozhlasový poplatek ve stejné výši jako čtyřčlenná pražská (nebo dokonce brněnská) domácnost, kde aktivně vydělávají tři či čtyři její členové? Ano, poplatek je nemorálně stanoven na domácnost, ne na hlavu. A propos jak by se vám líbilo, kdybyste s 25 tisícovým příjmem platili daně ve stejné absolutní (ne procentuální) výši jako manažer s 170 000 příjmem? Takhle absurdně je totiž dnes nastaven koncesionářský poplatek.
A to není opravdu fér. Změňme to! Včera bylo pozdě.
Tempus fugit!
Petr Kolman, právník a VŠ pedagog
