Umění hladovění. Jaká je síla půstu v době kalorického nadbytku. Je tu velikonoční Týdeník Echo
VELIKONOČNÍ DVOJČÍSLO
Co byl člověk člověkem, cítil hlad. Zásadní obrat přichází na přelomu 19. a 20. století s nástupem průmyslového zemědělství. Ale i v dobách, kdy byl hlad běžnou zkušeností, byly zároveň rozšířené i mnohadenní, ba týdenní půsty. Ostatně půst patří k téměř univerzálním náboženským praktikám. Lidé, kteří sami neměli dost jídla, si tedy ještě ukládali další omezení. Více o hladovění píše Tereza Matějčková ve velikonočním dvojčísle Týdeníku Echo. Další vyjde 16. dubna.
„Jsme na pokraji energetického lockdownu. Největší ekonomický šok od roku 1973“. Philipa Pilkington je irskobritský makroekonom, který pracuje v Budapešti v proorbánovských think-tancích a je výrazným reprezentantem skupiny několika desítek konzervativních intelektuálů ze zemí starého Západu, kteří dnes v Maďarsku působí. Rozhovor, který s ním pořídil Daniel Kaiser, se z velké části týká války v Íránu a je postaven na pracovním předpokladu, že tato válka jen tak neskončí a že potrvá ještě několik týdnů, ne-li měsíců, ne-li let.
„Jsem rád, že je Mueller mrtvý.“ Jak Russiagate radikalizovala Trumpa. „Robert Mueller právě zemřel. Skvělé, jsem rád, že je mrtvý. Už nemůže ubližovat nevinným lidem!“ napsal Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Nebylo to poprvé, kdy Trump oslavoval smrt politického protivníka, ale i tak jeho hulvátské chování mnohé šokovalo. To, že Trump nedokáže aspoň mlčet, ukazuje na jednu z mnohých vad jeho charakteru. Ale překvapivé to není. Mueller, bývalý ředitel FBI, vedl vyšetřování údajné spolupráce Trumpovy kampaně s Ruskem. To zásadně ovlivnilo Trumpův první pobyt v Bílém domě. A mnoho z jeho druhého volebního období je reakcí právě na špatnou zkušenost s Muellerovým vyšetřováním. Píše o tom Ondřej Šmigol.
Neviditelná opozice. Lidovci zkusí léčbu liberálem, ODS zatím těžce tápe. Od sněmovních voleb to vypadá, že nebýt prezidenta Petra Pavla a demonstrací pořádaných spolkem Milion chvilek, opozice jako by pomalu ani nebyla. ODS si sice před dvěma měsíci zvolila za nového předsedu Martina Kupku, zatím o něm však příliš není slyšet a v některých průzkumech dokonce donedávna nejsilnější opoziční stranu už předstihli Starostové a nezávislí. Více o tom píše Ondřej Leinert.
Jak nepochopit Rusko. Dva filmové pokusy o geopolitický komentář. Dva aktuální filmy o putinovském Rusku – Čaroděj z Kremlu s Judem Lawem v roli Vladimira Putina a oscarový dokument Pan Nikdo proti Putinovi – ukazují, jak výrazně se proměnilo filmové zobrazování Ruska. Z někdejších schematicky, předvídatelně vyobrazovaných padouchů studené války, kteří působili spíš jako karikatura, než že by ztělesňovali nějakou vážnou hrozbu, se stal démonizovaný, téměř mytologický protivník, kolem něhož se budují velké příběhy o propagandě, manipulaci a zlu. Jak dnešní kinematografie na Putina a jeho režim vlastně nahlíží – a do jaké míry tyto obrazy odrážejí realitu Ruska, nebo spíš potřeby a očekávání západního publika? Píše o tom Jakub Peřina.
Ženy bez mužů, muži bez vzorů. Dnešní děti vyrůstají v prostředí, v němž se prolíná absence pevných vzorů s tlakem sociálních sítí, které jim vnucují představy o tom, jak mají vypadat a kým mají být. Zatímco dívky čelí intenzivnímu tlaku na vzhled, chlapci se často setkávají s různými „vzory“ maskulinity – mnohdy jde o pochybné influencery, kteří dospívajícím klukům nahrazují chybějící otcovský vzor. Paralelně se ale objevuje i další trend – část mladých žen propadá takzvanému heterofatalismu, tedy přesvědčení, že vztahy s muži jsou předem odsouzené k nezdaru, a funkční vztah s mužem si už ani nedokážou představit. Jak z toho ven? Odpovědi hledal Jakub Peřina s Lukášem Talpou z Ligy otevřených mužů, který se dlouhodobě věnuje vztahům mezi otci a dětmi i proměnám mužské role v současné společnosti.
Společnost ztratila pud sebezáchovy. „Mějte děti, buďte spolu – a nekalkulujte!“ V České republice, ale i jinde na světě dochází k výraznému stárnutí společnosti. Souběžně tu najdeme dva jevy: na jedné straně dramatický propad porodnosti – v posledních letech u nás úhrnná plodnost padá jako kámen. A na té druhé rostoucí délku dožití a zvyšující se podíl seniorů v populaci. Adam Růžička o tom diskutoval s Danou Hamplovou, profesorkou sociologie, která se zaměřuje na kvantitativní metody a témata rodiny, zdraví a náboženství, s Cyrilem Svobodou, vysokoškolským pedagogem, bývalým předsedou KDU-ČSL a s Janem Gregorem, právníkem a současným vedoucím poradců na Ministerstvu práce a sociálních věcí.
O čem sní Íránci. Když se snažíme udělat si obrázek o poměrech v Íránu srovnáním s tím, co známe z komunismu, dospějeme podobně jako u mnoha jiných diktatur k tomu, že režim je sice krvavější, než byl náš, ale zároveň v něm přežívá jistá míra pluralismu a osobní autonomie, jakou u nás komunisti dokázali vymýtit. Pro cizince bez možnosti přímého kontaktu mohou být velice zajímavým zdrojem informací íránské filmy. Jistě podléhají podobnému zkreslení jako jiné zdroje informací – tvořit filmy a dívat se na ně touží určitý typ lidí. Dvojnásob to může platit u filmů, které proniknou k západnímu publiku. Nicméně se všemi těmito riziky můžeme říct, že íránský film je velmi zajímavý a mezinárodně sdělný, rozhodně víc než kinematografie arabské, píše ve svém textu Martin Weiss.
Čtvrtý svět. O hoaxingu a pravdách v říši interpretací. Karl Popper spolu s biologem Johnem Ecclesem rozvinuli filozofii tří světů. Za první považují svět fyzických entit, za druhý svět psychických stavů a třetí je svět teorií. Život je řešení problémů, říká Popper – lidé vymýšlejí teorie, aby s jejich pomocí řešili své problémy. Ve třetím světě platí přísný vývojový zákon o přežití teorií empirickým pozorováním nevyvrácených a o vymírání teorií empiricky vyvrácených. Věřím v existenci ještě čtvrtého světa, píše v eseji pro Týdeník Echo Václav Bělohradský.
Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.
