Andrej Babiš se bojí lidových bouří za Českou televizi
EDITORIAL Dalibora Balšínka
EDITORIAL Dalibora Balšínka
LGBT PROMĚNY
Britka Philippa Robertsová popsala svůj příběh návratu k ženské identitě po několikaleté tranzici k mužskému pohlaví. V rozhovoru pro britský deník Daily Mail ...
Jak dál s veřejnoprávními médii? Vláda Andreje Babiše evidentně neví, a proto se bojí opozice a protestů. Celý výbušný problém se fakticky soustřeďuje jen na Českou televizi. Ve skutečnosti ale máme ještě další dvě veřejnoprávní instituce: vedle Českého rozhlasu také poněkud opomíjenou Českou tiskovou kancelář (ČTK), která žádné peníze koncesionářů nespotřebovává, ale žije podle tržněekonomických pravidel (byť jejími největšími smluvními partnery jsou právě Česká televize a Český rozhlas). ČTK je přitom organizace, jež nastavuje zpravodajskou agendu, ale ovšem i její tón a ideové zabarvení, které pak slepě a mechanicky přebírá většina mainstreamových médií. ČTK tak musí být součástí koncepčního řešení statusu veřejnoprávních médií.
Přistupuje se k tomu ostatně i v jiných evropských zemích, a to i ve Velké Británii, která světu koncept veřejnoprávních médií dala. Tamní BBC zahájila restrukturalizaci a oznámila, že propustí dva tisíce zaměstnanců, tedy deset procent, čímž chce ušetřit 500 milionů liber (cca 12 miliard korun).
Vláda Andreje Babiše ale podobný plán restrukturalizace a nové definice veřejnoprávních médií, takový, aby odpovídal současnému společenskému vývoji a technologickým změnám ve způsobu tvorby a přijímání informací, nemá. Proto to také vypadá, že kabinet chce České televizi jen zakroutit krkem. Bez rozpaků by to jistě udělala Okamurova SPD, pod koaličním tlakem se rádi přidají i Motoristé, kteří sice v předvolební kampani slibovali, že měnit financování veřejnoprávních médií nechtějí, ale ve skrytu duše v to doufají. Andreji Babišovi je to tak trochu fuk, protože volby vyhrál i navzdory antipatii veřejnoprávních médií vůči své osobě, a proto lavíruje a je v tomto ohledu trochu laxní. On a jeho voliči se bez veřejnoprávních médií obejdou, protože je nepotřebují, jsou jim doslova ukradená, a za plná náměstí tak Babišovi změna financování nestojí. A přitom je nad veškeré pochyby jasné, že některé bývalé a některé současné viditelné tváře České televize se proviňují vůči profesním pravidlům, jsou tendenční, stali se z nich aktivisté a nositelé jednoho ideologického proudu, hájí zájmy opozice, která zas zcela logicky za status quo bojuje. Tendenční a nevyvážené zpravodajství, a to na prvním místě zahraniční, je u ČT, ale hlavně u ČTK patrné. Absentuje jakákoli kritika Evropské unie, která je pro všechny veřejnoprávní instituce posvátnou krávou, přitom právě socialistická, internacionalistická politika Unie stojí za hlubokou ekonomickou krizí, jíž nyní Evropa prochází. Jak ale můžeme chtít kritický přístup od veřejnoprávních médií, když mnohé jejich výrazné tváře jsou korumpovány evropskými fondy…
Veřejnoprávní média jako celek, všechna tři, musí být redefinována ve smyslu odpovídajícím proměnám společnosti a musí reflektovat technologický vývoj, který se projevuje právě a především ve změně distribuce informací – včetně toho, že televize i rozhlas ztrácí publikum a nové nepřichází. Změny musí být provedeny koncepčně, přesvědčivě a uvěřitelně, jinak budou sloužit jen opozici a jejich voličům jako snadný klacek na vládu. Právě kvůli absenci takové koncepce má nyní opozice zatím navrch a k žádoucí změně, aby veřejnoprávní média plnila funkci nezávislého, politicky neangažovaného a neideologického zpravodajství, tak těžko dojde. To už by bylo lepší, aby koncesionářské poplatky byly dobrovolné, jen pro ty, kterým současná podoba veřejnoprávních médií konvenuje.