Mentální železné opony

KOMENTÁŘ

Mentální železné opony
Železná opona zůstává v hlavách dál. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Maciej Ruczaj
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Je rok 1773. Největší hvězda osvícenecké Paříže, tedy intelektuálního centra tehdejší Evropy, slavný Voltaire, píše ruské carevně Kateřině: „Poníženě očekávám, že osud a Váš, má paní, génius způsobí vyřešení chaosu, do něhož je ponořený kraj od Gdaňsku až k ústí Dunaje“. Právě v době osvícenství, nikoliv v roce 1945, se poprvé tvaruje mentální „železná opona“, která odděluje „Evropu světla“ od „Evropy tmy a chaosu“.

O tom, že se má tato opona dobře, se přesvědčujeme opakovaně a za různých okolností. A je jedno, že se v poslední době v západním tisku množí texty o nebývalém úspěchu středo-východní části kontinentu v čele s Polskem, sociální sítě plní nadšené reakce Západoevropanů na čisté a bezpečné ulice středoevropských měst nebo suché konstatace ekonomů, že dosavadní motor ekonomiky EU, Německo, drží nad vodou hlavně export do střední Evropy.

„Když však přichází na lámání chleba, když se má rozhodovat o podstatných věcech, železné opony v hlavách fungují velmi dobře,“ píše polský publicista a bývalý diplomat Marek Magierowski.

 

Když před třemi lety připravoval Mario Draghi svoji slavnou zprávu o stavu a budoucnosti EU, mezi přizvanými experty chyběli zástupci východní části Unie. Tento týden se vyhlásil vznik Rýnské skupiny – sestavy zástupců světa politiky, byznysu a akademiků, zkrátka „nejlepších mozků své doby“, která si nestaví za cíl nic menšího než „změnu trajektorie Evropy“, aby přestala zaostávat v technologickém závodu s USA a Čínou. Není prý totiž ještě „příliš pozdě“, pokud „podnikneme ty správné kroky“.

Skupina čítala v okamžiku vyhlášení 55 členů. Mezi nimi byl jeden, doslova jeden, zástupce našeho regionu: bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Poláka, Čecha, Slováka či Rumuna byste mezi „nejlepšími mozky Evropy“ hledali marně. Francie a Německo mají naopak každé dvanáct zástupců.

Když se objevily na tuto dost nepřehlédnutelnou disproporci první pobouřené reakce, jeden ze spoluzakladatelů Skupiny, Patrick Collison, se hájil tím, že samozřejmě i polský zástupce byl plánovaný, ale objevily se jisté „logistické problémy“. Zřejmě posla, který od Rýna putoval temnými pustinami Východu, aby přinesl tuto zprávu vyvolenému reprezentantovi regionu, sežrali vlci nebo zabloudil ke hradu hraběte Draculy.

Nakonec bylo vysvětlení více prozaické: oním pozvaným byl Mateusz Szczurek, polský ekonom z Mezinárodního měnového fondu, tedy sice „Východňár“, ale zřejmě dostatečně „domestikovaný“. Nápad ovšem zarazil jeho zaměstnavatel – kvůli nemožnosti spojovat práci pro MMF s podobným angažmá.

Nakonec nátlak zabral a Skupina přizvala jiného polského člena, zakladatele startupu z oblasti umělé inteligence a bývalého inženýra Googlu Piotra Dąbkowského. Nicméně lavinu komentářů na téma toho, proč mají Francie a Německo celkem 24 členů a celý „východ“ Unie jen dva, už zastavit nešlo a pachuť zůstala.

Mentální železné opony ovšem fungují i opačným směrem. Pobouření nad tím, že se má zase jednat o společné budoucnosti, ale bez naší přítomnosti, je asi namístě. Není ovšem správnou reakcí postavit si v první řadě vlastní „baltsko-jadransko-černomořskou“ skupinu? Alespoň do té doby, než u Rýna zjistí, že relace s východní částí Unie už dávno není jednosměrná (tedy kapitál na východ, mozky a zisky na západ…).

Na druhé straně, bojovat s mentální železnou oponou také není nepodstatné. Třeba v kontextu další výbušné zprávy posledních dnů: sílících každou minutou (a znásobených cestou šéfa CIA do Moskvy) zkazek o tom, že by Rusko doopravdy mohlo plánovat nějakou formu útoku proti některým zemím východního křídla NATO.

Jak říkal před půl rokem polský analytik Sławomir Dębski: Jen těžko si teď můžeme představit, že by Rusko mělo v tuto chvíli kapacitu a schopnost reálně podniknout otevřený útok. Mnohem pravděpodobnější varianta je ta, že se bude snažit vyděsit západní Evropu možností eskalace natolik, aby ji přimělo v rozhovorům o nové bezpečnostní architektuře. A s takovou perspektivou je opravdu lepší se snažit být u stolu než na jídelním lístku…