Tragická smrt Viktorky odhalila slabiny systému

Hrůzný případ zavražděné tříleté Viktorky, za jejíž smrt je stíhán její vlastní otec, působí jako jedna z nejotřesnějších kauz posledních let i proto, že podle všeho šlo o tragédii, které se dalo zabránit. Dokumentace případu totiž ukazuje, že biologický otec měl za sebou dlouhou historii násilného a nebezpečného chování, soudními znalci byl mimo jiné označen za člověka nebezpečného svému okolí. Celá kauza tak dnes vykresluje obraz hlubokého selhání institucí, které měly dítě chránit. Jak stát zareaguje?

Otec dítěte měl být dlouhodobě závislý na drogách, trpěl duševním onemocněním, měl omezenou svéprávnost a násilnou trestní minulost. Podle znaleckých posudků byl dokonce označen za člověka nebezpečného okolí a soud mu v minulosti nařídil ochrannou psychiatrickou léčbu. Přesto mu bylo dítě svěřeno ještě v době, kdy léčba nebyla ukončena. Právě rozhodnutí soudu dnes vyvolává mimořádně silnou kritiku.

Advokátka a senátorka Hana Kordová Marvanová (BEZPP), která zastupuje pěstounku a měla přístup do soudního spisu, popsala, že varovných signálů byla celá řada. Zákonodárkyně má za to, že jde o „trestuhodné selhání justice i OSPOD(ů)“, tedy Orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rizika na straně biologických rodičů byla dle ní mimořádně závažná a kumulovala se. Za nejvíce alarmující ovšem považuje, že všechny tyto informace měly státní instituce k dispozici. „Soud to věděl a OSPOD to věděl,“ sdělila Echu s tím, že systém často funguje příliš formálně a rizika ve skutečnosti důsledně neprověřuje.

V případě Viktorky například měli sociální pracovníci podle senátorky přijmout tvrzení rodičů, že abstinují, aniž by po nich požadovali toxikologické testy. „To je podobné, jako kdyby policie zastavila řidiče, zeptala se ho, jestli pil, a po odpovědi, že ne, ho nechala odjet. Tak tomu ale není, policie dá řidiči dýchnout,“ popsala selhání na analogii. Teprve po vraždě podle ní vyšlo najevo, že si otec drogy dál běžně obstarával.

„Rodič nesmí být nebezpečím“

Výhrady směřují i vůči samotnému rozhodování soudu. Marvanová upozorňuje, že soudkyně si nevyžádala psychologický znalecký posudek, přestože to doporučovala znalkyně z oboru psychiatrie. Podle ní se soud dostatečně nezabýval ani předchozími rozhodnutími týkajícími se rodičů. „Jakmile byli rodiče ve shodě a OSPOD to doporučil, převážila teze, že dítě má být u biologických rodičů,“ sdělila Marvanová. Sama přitom zdůrazňuje, že proti návratu dítěte do biologické rodiny obecně nic nemá, rodič však nesmí pro dítě představovat nebezpečí.

Právě v tom podle ní spočívá hlubší problém českého opatrovnického systému. Tvrdí, že zákony dnes dostatečně neukládají soudům povinnost zohledňovat domácí násilí, drogovou závislost nebo závažnou trestní minulost při rozhodování o dětech. Podle Marvanové se v praxi stává, že děti končí ve střídavé či výhradní péči rodičů odsouzených za násilné nebo sexuální trestné činy. „Ti lidé třeba nesmějí pracovat s cizími dětmi, ale vlastní dítě mohou dostat do plnohodnotné péče,“ upozorňuje na paradox současného systému.

Senátorka zároveň tvrdí, že případ Viktorky může být jen „špičkou ledovce“. Po medializaci kauzy podle ní dostává stovky zpráv od lidí, kteří popisují podobné zkušenosti s rozhodováním opatrovnických soudů a orgánů sociálně-právní ochrany. Mnohé příběhy podle ní naznačují, že ochrana dítěte často ustupuje snaze zachovat nebo obnovit biologickou rodinu téměř za každou cenu. Do řešení situace by se podle ní měl výrazněji zapojit také nově vzniklý dětský ombudsman.

Tejc: Prověřuji soudní spis

Marvanová proto spolu se skupinou senátorů připravuje novelu zákona, která by měla posílit důraz na bezpečí dítěte jako nejvyšší princip opatrovnických řízení. Soudy by podle připravovaného návrhu musely povinně zohledňovat domácí násilí, závislosti, psychiatrické diagnózy či trestní minulost rodičů. U nejzávažnějších případů by novela umožnila omezení rodičovské odpovědnosti nebo pouze asistovaný kontakt s dítětem. „Nejde čekat,“ říká Marvanová s tím, že tragédie malé Viktorky podle ní ukazuje, jak fatální důsledky může mít podcenění rizik. Poukázala na to, že od případu již uběhl měsíc a půl.

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) už připustil možná pochybení „na celé ose“ systému ochrany dětí a slíbil důkladné prověření případu. Na zaslané dotazy Echa však ani on, ani MPSV nereagovalo. Více sdílný byl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). V reakci na případ Viktorky pro Echo uvedl, že podle něj nesmějí být opatrovnické spory vedeny ideologicky: ani ve prospěch biologických rodičů, ani pěstounů. „Na prvním místě musí vždy být zájem dítěte a ten musí posoudit soud,“ uvedl ministr. Zda v konkrétním případě došlo k pochybení soudu, znalců nebo OSPOD, má podle něj ukázat probíhající šetření. Tejc potvrdil, že si už vyžádal celý soudní spis a nyní ho studuje.

Současně připouští, že současná právní úprava nemusí být v některých ohledech dostatečná. Připomněl, že už loni v prosinci zadal přípravu novely rodinného práva, která má upravit zejména vysoce konfliktní rozvody a lépe definovat takzvaný nejlepší zájem dítěte. Podle ministra je nynější formulace příliš obecná a soudům chybí konkrétnější vodítka. Novela má proto obsahovat přesnější kritéria, která by soudům pomohla při rozhodování v citlivých opatrovnických kauzách. Tejc zároveň odmítl, že by současná legislativa automaticky nadržovala biologickým rodičům. „Ta právní úprava to neříká,“ zdůraznil pro Echo. Míní ale, že debata o tom, zda zákon nemá soudy výrazněji vést k ochraně dítěte v případech, kde existují závažná rizika, je legitimní. Návrh své novely chce ministerstvo předložit v červnu. Oba materiály se od sebe liší zjevně zejména mírou razance, kterou chtějí problém řešit.

Případ se stal v Praze v okolí Novodvorské koncem března. Muž, kterého pražská policie vzápětí zadržela, je stíhán kvůli podezření z násilí na nezletilé dívce a čelí obvinění z vraždy spáchané na dítěti. V případě odsouzení mu za to hrozí až výjimečný trest, uvedla tehdy policie.