Rozlohou to náměstí není na české poměry nijak výjimečné, ale zažijete tu směsici vjemů, výživnou a pestrou asi jako málokde. Restaurace, kavárny, fastfoody, módní obchody globálních značek, stánky moravských vinařů, velká pivnice nebo orloj připomínající zmenšeninu barcelonského mrakodrapu Torre Glòries od architekta Jeana Nouvela (který má jedinou vadu – nikdo z něj nepozná, kolik je hodin). Z jednoho rohu na vás útočí ruch sbíječek kombinovaný s mužem, který vykřikuje slova lidovky Holka modrooká, z protilehlého ruch tramvají. I takové je náměstí Svobody, centrální místo Brna, ani ne deset minut pěšky od hlavního vlakového nádraží, odkud se sem lze zatím pořád pohodlně dostat – už přes dvacet let totiž město mluví o přesunu železničního uzlu o necelý kilometr na jih.
Je všední odpoledne a uprostřed rynku volební štáb hnutí ANO právě pouští skladby Erose Ramazzottiho a čeká na příjezd Andreje Babiše s Alenou Schillerovou, aby pomohli jejich kandidátovi na primátora, poslanci Václavu Trojanovi, uspět v letošních komunálních volbách.
„Jsem přesvědčený, že lidé jsou naštvaní, nevyhovuje jim současné vedení města a chtějí změnu. Samozřejmě že zvítězíme,“ prohlašuje dobře naložený Trojan. Nejspíš hlavně díky pomoci šéfa hnutí s ministryní financí má u stánku narváno, dorazily stovky lidí. Když však přijde řeč na průzkumy, které si zatím strany daly zpracovávat interně a ANO by podle nich mělo ve městě těsně zaostávat za vedoucí koalicí ODS a TOP 09, Trojanova jistota je pryč. „Průzkumy jsou ošemetné,“ odbývá dotaz. Stačí se přitom rozhlédnout a hned je zřejmé, že potvrdit dominanci ANO v celostátní politice bude pro hnutí ve městě, jež nedávno překročilo hranici 400 tisíc obyvatel, extrémně těžké. V Brně mělo ANO primátora naposled hned při svých prvních volbách v letech 2014 až 2018, tedy stejně jako v Praze. Byl jím Petr Vokřál, který se později s hnutím, podobně jako tehdejší pražská primátorka Adriana Krnáčová, rozešel. A dnes v Brně kandiduje proti ANO v barvách Přísahy.
„Vokřál byl dobrý, ale tady Alenka (Schillerová) je nejlepší,“ hodnotí tváře kampaně senior u stánku ANO. Když se bavíme o tom, že ministryně financí – navzdory skoro každodenní účasti na mítincích a fotografiím v letácích hnutí – na brněnské kandidátce ANO nefiguruje, říká, že ještě sám neví, koho bude volit. „Možná SPD, ti jsou tady taky, dneska má přijet Okamura,“ ukazuje na stánek o několik desítek metrů dál. „Prosím vás, to jste se zbláznil,“ vstupuje do debaty jiný senior, který také ještě neví, koho si vybrat. „Tady už byl u lizu snad každý,“ dodává rezignovaně. A v podstatě má pravdu.
Když nevíš, vytáhni psa
Jen současná končící koalice v Brně totiž čítala sedm stran. Bezprostředně po volbách to byly vítězné ODS s TOP 09, které se spojily s druhým ANO, třetí KDU-ČSL se STAN, Piráty a ČSSD (dnešní SOCDEM). ANO sice loni z koalice na pokyn Schillerové kvůli bitcoinové kauze tehdejšího vlivného hráče brněnské ODS, exministra Pavla Blažka, odešlo. Jenomže ne celé, část politiků hnutí v koalici zůstala a letos kandiduje také, pod hlavičkou nově vzniklého uskupení pojmenovaného, řekněme, brněnsky svérázně: Brnoklidem.
I takový název nakonec ale v záplavě celkem 16 subjektů soupeřících o místa na magistrátu nejspíš zanikne. Byť má ve svém čele zkušenou místní političku – náměstkyni primátorky Karin Podivinskou Karasovou, která byla osm let starostkou velké městské části Královo Pole. Letos podobně jako Vokřál nepochybně narazí na to, že už za sebou nemá zázemí ANO s podporou Babiše. A tak zkouší voliče zaujmout způsobem, který je snad možný opět jen v Brně: vedle obvyklých politických tváří totiž ve svých volebních materiálech inzerují i – doslova takto nazvané – „psí kandidátky“.
V praxi jde o desítky snímků opuštěných psů v jednotlivých městských částech, které si lze prohlížet na volebních materiálech hnutí. Ne snad že by psi mohli kandidovat do zastupitelstva, tak daleko si v parodii komunální politiky ani Brno zajít ještě netrouflo. Ale pokud případný volič některému pejskovi pomůže najít domov a ještě se stane malý zázrak v podobě vstupu hnutí do koalice, Podivinská a spol. slibují, že dotyčný za něj nebude muset městu platit poplatek.
Z pohledu politického marketingu tento experiment snese srovnání snad jen s loňskou celostátní kampaní STAN, za níž stála uznávaná dvojice politických marketérů z prezidentských kampaní v Česku a na Slovensku, Martin Burgr a Michal Repa. Starostové se snažili zaujmout příběhy lidí, kterým hodlají prostřednictvím kampaně pomáhat – a také tehdy se nabízela otázka, zda nejde jen o čistou vypočítavost za hranicí vkusu. Pravděpodobnost aspoň nějaké pomoci byla však v kampani STAN přece jen vyšší. Třeba sociolog a publicista Stanislav Biler, znalec brněnských reálií, proto o kampani plné smutných psích očí nemá žádné iluze. „Nezvládli sehnat lidi na všechny kandidátky, a tak na některé napsali psy z útulku a místo volebních stánků rozmístili po Brně kadibudky. Obojí nejspíš odpovídá schopnostem náměstkyně primátorky Karin Podivínské. Nestíhali nejspíš ani s programem, ve kterém se náhodně střídají časy minulé, přítomné i budoucí a jednotlivé robotické věty na sebe často ani nenavazují,“ glosoval předvolební výkon uskupení na levicovém webu Alarm.
ODS s lidskou tváří?
Právě levice je v brněnské politice všudypřítomná, dlouhá léta zároveň ale funguje ve zvláštní koexistenci s pravicí, nebo aspoň se stranami takto se profilujícími.
Favorizovaná ODS s TOP 09, které před čtyřmi lety získaly s lídryní Markétou Vaňkovou přes 25 procent hlasů, jsou letos obtížně čitelné. Zatímco tehdy místní věděli, že v brněnské ODS má silné slovo její spoluzakladatel, zmíněný exministr Blažek, dnes se snaží strana od muže s pozastaveným členstvím a letitou přezdívkou Don Pablo distancovat. Vaňková už nekandiduje, stejně jako někdejší Blažkův blízký Robert Kerndl, jehož jméno figurovalo v kauze údajného šmelení s městskými byty.
Kandidátku vede nestranička, televizní producentka a filmařka Kamila Zlatušková, což třeba zmiňovaný Biler nepřímo označil za podobný pokus, jako když si komunisté v roce 1968 zvolili do čela Alexandera Dubčeka. Pro mnohé byla Zlatušková spíš spojená s levicovou scénou ve městě, což dokládají i její vyjádření o tom, že by chtěla změnit komunikaci Brna a přístup k automobilové dopravě – přičemž inspirací je jí starosta New Yorku, člen Demokratických socialistů Ameriky Zohran Mamdani. Na mysli tím měla především to, že Brno patří z pohledu dopravních nehod kvůli mnohým špatně vyřešeným místům, kde se střetávají pěší s automobily, k městům s nejvyšším poměrem smrtelných úrazů v zemi. Evidentní však je, že v ODS bude Zlatušková vzhledem ke svým slovům, že chce být například „zdatnou oponentkou“ zástupce konzervativního křídla strany Marka Bendy, patřit k progresivnějším, liberálním tvářím partaje.
Což v Brně může být dobrý tah. Už byla řeč o společné kandidátce konzervativních lidovců s liberálním STAN. A Piráti dokonce jsou v jedné z městských částí na společné kandidátce s někdejším členem Trikolóry Robertem Kotzianem. „U některých vzbudil můj vstup do politiky a na kandidátku ODS s TOP 09 překvapení. Ale většina lidí, kteří mě znají, vědí, že mi jde především o věc. Být důsledná, myslet na byznys a být zároveň citlivá, samozřejmě jak vůči potřebám lidí, tak i k životnímu prostředí, pro mě není slabina,“ popisuje poněkud neurčitě svoje politické směřování sama Zlatušková.
Chléb a hry
A obtížně čitelné je také to, jak se ODS s TOP 09 pod jejím vedením postaví k jednomu z nejproblematičtějších témat ve městě – stavbě nového fotbalového stadionu. Ten je podobně jako přesun nádraží opředen až legendami. Na rozdíl od už schváleného přesunu, který je však hlavně v moci státu a aktuálně se mluví o možném začátku stavby v roce 2030, fotbalový stadion je mnohem víc v režii města. A rovnou se nabízí srovnání s jiným velkým brněnským sportovním projektem: stavbou hokejové arény, kvůli níž si město, které letos hospodaří se schodkem 3,6 miliardy korun, vzalo na příštích 25 let úvěr na 2,2 miliardy korun. Hala má vyjít asi na šest miliard korun, přičemž i náklady na provoz haly ponese město; samotná hokejová Kometa chce zůstat jen v pronájmu.
S fotbalem, kde město zažívá historický boom, je to diametrálně odlišné. Ještě loni nemělo jediný prvoligový klub, teď má v nejvyšší soutěži – poprvé po dobách před druhou světovou válkou – týmy hned dva. A ten tradiční, Zbrojovka Brno, která s návštěvou přes 44 tisíc diváků na utkání proti pražské Slavii z roku 1996 dodnes drží rekord samostatné české ligy, dokonce jako nováček bojuje o pozice v evropských pohárech.
K tomu v Brně do fotbalu v posledních dvou letech konečně vstoupili mohovití majitelé. Nejdřív to byl koncem roku 2024 zakladatel investiční společnosti Jet Foundation Igor Fait, jenž si po neúspěšné snaze koupit tehdy majetkoprávně i sportovně rozloženou Zbrojovku pořídil menší klub z periferie SK Líšeň. Přejmenoval ho na Artis a začal do něj pumpovat stovky milionů s cílem převzít fotbalovou vládu nad městem. Nedlouho nato však ještě víc překvapila Zbrojovka, když nejdřív oznámila, že klub, do té doby skoro bez peněz a ambicí, pohybující se na chvostu druhé ligy, začne trénovat uznávaný kouč Martin Svědík. A následně, že většinový podíl získá spolumajitel české technologické skupiny Second Foundation, jež působí na trzích v Evropě, USA a Japonsku, Vojtěch Kačena.
Právě Kačena ohlásil ambici postavit za svoje tři miliardy korun bez nutnosti investice města nový stadion pro 30 tisíc diváků. Což by pro Zbrojovku, jež se už léta dělí s Artisem o zastaralý a z dnešního pohledu pro fanoušky zázemím tragický desetitisícový stadion na sídlišti v Králově Poli, byla velká věc. Zvlášť když za vysněnou lokalitu označil Lužánky, dějiště nejslavnějších časů zdejšího fotbalu. Stadion, respektive jeho chátrající ruina, zde sice stále stojí, přes 25 let však město ohledně jeho budoucnosti přešlapuje. A poslední dění je toho důkazem. Byť Brno před rokem vypsalo na areál koncesní řízení, v němž Zbrojovka zůstala jediným uchazečem, na posledním zastupitelstvu před říjnovými volbami vše zrušilo. Situaci by mělo řešit nové vedení magistrátu. A zatímco fanoušci klubu mají často pocit, že město dělá spíš vše pro to, aby stavbě stadionu v atraktivní lokalitě spíš zabránilo, Zlatušková se svých předchůdců zastává.
„Stadion za Lužánkami jednoznačně podporuji, stejně jako celá brněnská ODS. Generálnímu řediteli i majiteli Zbrojovky jsem slíbila veškerou součinnost. Jednomyslné ukončení stávající koncese nevnímám jako krok proti stadionu. Hned následující den začala jednání s ministerstvem kultury kvůli plánované výšce stadionu činící 37 metrů, kterou město jednomyslně podpořilo. Věřím, že se podaří doložit, že pohled na brněnské dominanty nebude ohrožen. Většina překážek je podle mě odstraněna a nové koncesní řízení musí přijít bez dalších odkladů,“ říká Zlatušková, která se snaží skepsi fanoušků a potenciálních voličů rozčísnout i slibem, že by si sport vedle kultury vzala jako primátorka osobně na starost. Přičemž zrovna fotbalový stadion pro ni má být osobní téma – i proto, že se syny prý před lety navštívila několik slavných stánků, mimo jiné manchesterský Old Trafford.
Jak je sport pro brněnskou veřejnost, a tedy i ve volbách, klíčovým tématem, jasně ukázalo zmíněné poslední jednání zastupitelstva, kdy navzdory 350 bodům na schůzi politici právě o stadionu jednali hodiny, zdaleka nejdéle ze všech. Jednání mělo chvíli podobu absurdní Hlavy XXII, chvíli zase komunální komedie – to když došlo přímo na zastupitelstvu i na předávání cen brněnského fotbalisty roku.
Tématu se proto politicky chopili také další. Skupina fanoušků Zbrojovky kolem někdejšího pirátského radního pro kulturu Marka Fišera k tomu dokonce založila politické hnutí Za Lužánky. Má sice jen několik desítek členů, ale největší místní strany ho považují za mnohem větší konkurenci než třeba zmiňovanou „psí kandidátku“ odpadlíků z ANO. I proto, že v jeho čele stojí známá místní tvář, dlouholetá ředitelka Turistického a informačního centra TIC Brno Jana Janulíková.
Se Zlatuškovou se ze zdejší kulturní scény dobře znají, ale jedna o druhé nechce moc mluvit. Obě si uvědomují, že spolu klidně mohou po volbách zasednout v koalici. Obdobně vylučují spolupráci prakticky jen s SPD, jinak si nechávají otevřený prostor. Stejně je Janulíková opatrná, když má komentovat spekulace některých fanoušků, že vládnoucí politické garnitury ve městě stadion za Lužánkami nechtějí, protože mají mít údajně zájem na tom, aby na místě určeném v územním plánu pro sportoviště vyrostly byty. „To jsou takové místní legendy. A legendy nechci komentovat. Ale pravda je, že když město něco opravdu chce, tak to dokáže zařídit. A stadion prostě není. Buď se ta práce dělá špatně, nebo se nechce, když jsme se za 25 let pořádně neposunuli,“ říká Janulíková, která přiznává, že fotbal dlouho nebyl její srdcovou záležitostí.
„Ale postupně vidím, jaká je kolem Lužánek komunita. Fotbal tam je něco, co patří k Brnu podobně jako Výstaviště nebo motorkářská Velká cena. Když se bavím s mnohými kamarády, zjišťuji, že chodili na Lužánky se svými tatínky, dědečky, mají s tím spojenou spoustu emocí. Zahodit to, přesunout stadion na Výstaviště, jak město v jedné z variant uvažuje, k tomu zbourat na Výstavišti Velodrom, který je nejstarší cyklodráhou na světě a má architektonickou hodnotu, to přece nedává smysl. Je to šlapání po tradicích města, což mě strašně štve,“ vysvětluje žena, která se na kandidátce objevila i proto, aby hnutí nevypadalo jako uskupení jediného tématu. Což je častý argument jeho politických konkurentů. Při pohledu na program, kde jsou podrobně rozpracovaná i témata týkající se bydlení, územního plánování, dopravy nebo veřejného prostoru, je patrné, že je to trochu nefér.
Guláš starého a nového
Spíš se však nabízí otázka, zda pro voliče kandidátka, na níž opět figuruje řada bývalých pirátů, nebude jen další z variací na facelift starých známých politických tváří, jako je to vidět u ODS s TOP 09 nebo u party „psích“ odpadlíků z ANO. I ohledně skutečné kandidátky ANO, respektive lídra Trojana, však panují pochybnosti.
Web Aktuálně totiž nedávno upozornil na to, že tento muž reprezentující hnutí, jehož šéf Babiš často kritizuje kumulaci funkcí, má sám funkcí 29. Což je víc než někdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek, jenž si kvůli tomu ve městě vysloužil dobovou přezdívku Japonská kalkulačka. „Ty Haškovy funkce ale většinou plynuly z jeho postu. Trojan reálně sedí na třech úplně jiných židlích, z nichž každá je full time,“ upozorňuje někdejší brněnský radní pro dopravu Matěj Hollan, jenž v roce 2014 stál u první větší vlny nástupu místních aktivistů do politiky, když zakládal hnutí Žít Brno. Koncem loňského roku se však s uskupením rozešel a je k němu kritický, podobně jako k Trojanovi, který je vedle pozice poslance také uvolněným místostarostou brněnské části Židenice nebo vedoucím odboru léčebného konopí Fakultní nemocnice u Svaté Anny.
„Pokud se na ten výčet podíváte objektivně, zjistíte, že v obou odborných akademických pozicích mám naprosto minimální úvazek, ve Fakultní nemocnici u Svaté Anny je to 0,2 úvazku a na Masarykově univerzitě v Ústavu přírodních léčiv dokonce jen 0,1 úvazku. Pokud bych měl být ve vedení města Brna, o funkci místostarosty Židenic určitě znovu usilovat nebudu. A nevykonával bych dál ani funkci krajského zastupitele. Stanu-li se z vůle voličů primátorem Brna, bude to pro mě absolutní priorita,“ hájí se Trojan.
V den, kdy jsme s ním hovořili, měla na brněnském náměstí Svobody mítinky také podle průzkumů třetí nejsilnější uskupení ve městě KDU-ČSL se STAN, dále Piráti kandidující pod hlavičkou TU Brno, zmíněná SPD, jejíž šéf Okamura zdravil voliče takticky hned poté, co jim zamával na odjezd Babiš, pospíchající do Prahy na koncert kapely Chinaski. Nedaleko bylo možno potkat Zlatuškovou. A na náměstí jste mohli zahlédnout také stánek koalice Stačilo, komunistů a dalších levicových uskupení, z něhož si zbytek politické konkurence utahuje, protože svými sytě rudožlutými vizuály, narychlo zjevně vytvořenými umělou inteligencí, evokuje ze všeho nejvíc stánek s kebabem. Větší volební guláš, kde se v různých podobách „vaří“ stará i nová levice, v letošních komunálních volbách sotva najdete.
00:25
