Budeme dál měnit soukromí za pohodlí. Salon Echa o ohrožení občanských svobod

Na podzim loňského roku jsme zažili intenzivní debatu o návrhu evropské regulace pro boj s dětskou pornografií, známém jako Chat Control. Ten v některých verzích hrozil plošným skenováním privátní on-line komunikace, a tedy mimořádně tvrdým zásahem do soukromí občanů členských států. Šlo zároveň o symbolický okamžik: Evropská unie, dlouho vnímaná spíš jako garant ochrany osobních dat – přinejmenším od éry GDPR –, se najednou ukázala jako instituce ochotná hodnotu soukromí odsunout na druhou kolej. A nejde jen o tuto regulaci. Podobná logika se dnes vrací v debatách o ověřování věku na internetu, digitální identitě, automatickém rozpoznávání obličejů a jiných bezpečnostních nástrojích, které se zavádějí pod ušlechtilými hesly, ale mohou zásadně proměnit vztah mezi občanem, státem a technologickými platformami.

O ohrožení soukromí přišli diskutovat Jan Vobořil, advokát a výkonný ředitel organizace Iuridicum Remedium, Cecílie Jílková, publicistka, jež se zaměřuje na problematiku občanských svobod na internetu, Petr Gangur, vědecký pracovník Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Institutu H21, a Petr Koubský, redaktor Deníku N pro vědu a techniku.

Začněme u Chat Control. Je ten návrh skutečně mrtvý? A vidíte v něm součást širšího posunu, kdy soukromí začíná ustupovat jiným hodnotám – bezpečnosti, ochraně dětí nebo boji proti terorismu či kriminalitě?

Gangur: V Evropské unii málokdy něco úplně končí. Pokud vím, tak teď je to v trialogu (třístranné vyjednávání mezi Evropským parlamentem, Radou EU a Evropskou komisí – pozn. red.) a pokračují debaty o tom, jak to zase trošku změnit, aby to bylo více průchozí všemi zbylými orgány. Chat Control vyčkává v pozadí a nevíme, co přesně přijde. Pokud jde obecně o směřování práva na soukromí, tak zde máme tři varianty toho, co to znamená. Máme právo na soukromí vůči ostatním lidem, například že se mi nikdo nemůže jen tak dívat do e-mailu. Pak zde máme právo na soukromí vůči platformám čili fakticky americkým společnostem a nakonec vůči státu nebo Unii. Zatímco první dvě varianty akcentovány jsou, tak ta poslední mi v diskusích chybí.

Vobořil: Souhlasím, že Chat Control rozhodně mrtev není. Na druhou stranu nelze říci, že EU je v tom taková, nebo maková. I tam jsou různé směry. Evropský parlament je zatím radikálně proti, zatímco Komise je pro a Evropská rada víceméně lavíruje a neví, kudy se vydat. Tyto různorodé hlasy se budou mezi sebou nějakým způsobem vypořádávat. Problém je v tom, že zde třeba ze strany Evropské komise není vůbec respekt k tomu, že ten návrh byl zkrátka už několikrát odmítnut. Hezky to formulovala nedávno Markéta Gregorová: Nejde o to, že ho vyhodíte dveřmi a on přileze oknem, ale on se pak ještě bude snažit podkopat spodem, a když se jej zbavíte, zakrátko zjistíte, že se najednou pokouší dostat nějakou dírou ve stěně. Vrací se nám to znovu a znovu.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.