Hodina pravdy. Rozpočet má zbytečně velký deficit

EDITORIAL

Hodina pravdy. Rozpočet má zbytečně velký deficit
V pondělí ministryně financí Alena Schillerová do vlády přinesla rozpočet na příští rok se schodkem 389 miliard korun, přičemž minulý týden se neblahé tušení o výši schodku pohybovalo kolem 360 miliard. Trend je jasný, a to k horšímu, píše Daniel Kaiser. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

První knihovna, která je první

KOMENTÁŘ

Několik měsíců jsme si museli počkat a bylo to napínavé a smutné zároveň – ostatně historik Petr Blažek dokonce posledního srpna vyvěsil na svém facebookovém ...

00:01

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Co se nedávno rýsovalo jako malér, nabralo tento týden ještě tmavší kontury. V pondělí ministryně financí Alena Schillerová do vlády přinesla rozpočet na příští rok se schodkem 389 miliard korun, přičemž minulý týden se neblahé tušení o výši schodku pohybovalo kolem 360 miliard. Trend je jasný, a to k horšímu.

Schodek na letošní rok, který šel ještě z větší části za minulou vládou, dělá 310 miliard. Už když ho současná koalice na jaře uváděla do styku s realitou, byli v ní lidé se snahou jít rovnou na 340 miliard. Povedlo se až na druhý pokus, zato vydatněji. Fiala se Stanjurou hospodařili taky špatně, ale jejich vládnutí z velké části spadalo do ekonomického útlumu. Teď ministerstvo financí odhaduje, že příští rok se česká ekonomika zvětší o 2,4 procenta HDP.

 

Nemá se panikařit a nemá se zapomínat na kontext. Většina evropských vlád by míru zadlužení ve výši 47 procent HDP, k níž nás teď vezme ministryně Schillerová, brala všemi deseti. Nicméně obsluha státního dluhu, za niž jsme před covidem platili 40 miliard ročně, dosáhne letos miliard už 110 a za rok vynaložíme možná ještě o několik desítek miliard víc.

Pak je tu otázka celkové pravdivosti předkládaných čísel. Schodek by nebyl 389, ale 423 miliard, kdyby se do výdajů započítaly investice do jaderné elektrárny Dukovany. Ale nemusejí, koalice totiž na jaře změkčila pravidla rozpočtové zodpovědnosti.

Už dávno rozpočtovou zodpovědnost erodují státní, tzv. mimorozpočtové fondy. Člen vládní komise pro ústavu v roce 1992 Miroslav Sylla dnes lituje, že je tehdy nenapadlo vepsat do ústavy jednoduchou větu typu: Výdaje státu se uskutečňují prostřednictvím státního rozpočtu. Tím by fondy od počátku byly ze hry. Nestalo se a neřád se rozrůstá. Vedle fondu pro dopravu a infrastrukturu nebo na rozvoj bydlení máme nově tzv. obranné únikové doložky, národní a pro jistotu i unijní. Do nich se každá vláda pokouší schovat peníze na dopravní stavby. Národní obrannou únikovou doložku jsme si pořídili za Fialy, ovšem i s podporou opozičního ANO. Andrej Babiš u moci pak praxi obcházení rozpočtu ještě zdokonalil. Napříště dostává vláda možnost zvýšit státní výdaje o deset procent (!), pokud budou souviset s bezpečnostní situací. Vláda tu ani nebude potřebovat souhlas parlamentu. Ale všechny ty peníze, i když se tím či oním trikem nezapočítávají do rozpočtového schodku, si stát reálně půjčuje a bude je muset reálně splácet.

Rozpočet na rok 2027 je pro opozici první téma, u nějž obavy o budoucnost naší země nemusí hrát (jako je hraje třeba u České televize). Hloupé je, že mezi opozičními předáky se nevyskytují rozpočtoví jestřábi, kterým by se teď kritika vlády dala věřit. Ti lidé dosud pořádají závody v tom, kdo slíbí víc na armádu, a takový Vít Rakušan za snahou strmé navyšování armádní kapitoly aspoň zbrzdit hned uviděl extremisty, za nimiž je prý Rusko. Martin Kupka vedle těchto závodů ještě pěstuje vášeň pro vysokorychlostní tratě. Ideál je zajet si na otočku do drážďanské opery. Na ministerstvu dopravy po tomto Ferenci Futuristovi české politiky zůstal záměr peníze pro dopravní fond do tří let zdvojnásobit. Těmto politikům bude při kritice Aleny Schillerové vždycky něco chybět, totiž věrohodnost.

Motoristé jsou z role zásadového nepřítele rozhazovačného státu vyřazeni účastí v této keynesiánské vládě a svou hospodárnost mohou demonstrovat tak akorát škrty na ministerstvu životního prostředí, k němuž z větší části přistupují jako k nepřátelskému území, kde šetření tolik nebolí. Je to hezké a pouze symbolické. Ministerstva s nejobjemnější rozpočtovou kapitolou – práce, školství, zdravotnictví, zemědělství – jsou všechna oficiálně či neoficiálně hájemstvím sociálně-oligarchického hnutí ANO, a tím pádem tvoří jednu velkou no-go zónu. Těmto ministerstvům by se klidně mohlo říkat Babišovo souostroví.

×

Podobné články