Zlato jako strategická surovina. Mohli bychom otevřít doly v Česku?

Cena zlata v posledních týdnech kolísá. Jednou je na historickém maximu, vzápětí strmě padá, nicméně už dlouhodobě dosahuje rekordů. Logicky se proto nabízí otázka, proč netěžíme žlutý kov i v Česku? Naše země má s těžbou zlaté rudy historickou zkušenost, jelikož se hojně těžilo například v Kašperských či Zlatých Horách nebo v Jílovém. Takže si pojďme připomenout proč se zlatonosné doly zavřely a jen tak se neotevřou?

Na začátek je potřeba říct, že se v Česku nachází řada významných i když většinou nevytěžitelných ložisek zlata jako je střední Povltaví (Mokrsko, Čelina), Jeseníky (Zlaté Hory), Jílové u Prahy, Šumava (Kašperské Hory), Českomoravská vrchovina a Krkonoše. Podle geologických průzkumů se odhaduje, že se v českém podzemí nachází 400 až 500 tun zlaté rudy.

Z hlediska zásob je dnes nejvýznamnější lokalitou Mokrsko u Slapské přehrady. Podle odhadů České geologické služby by zde mohlo být uloženo několik desítek až stovek tun zlata. Ložisko bylo podrobně prozkoumáno už v 80. a 90. letech minulého století, nikdy však nebylo uvedeno do provozu.

Společným rysem všech těchto lokalit je však nízká koncentrace zlata v hornině. Někde se zlato nachází v desítkách gramů na tunu vytěženého materiálu, v českých ložiscích jde často jen o jednotky gramů. To znamená vysoké náklady na těžbu, zpracování i likvidaci odpadu. Hlavní důvodem proč se u nás netěží vzácné kovy a rudy jsou hlavně ekologická rizika, vysoké náklady na samotnou těžbu a následná zpracování a s tím spojená i nedostatečná infrastruktura a technologie.

Případná těžba by vyžadovala otevření rozsáhlého povrchového lomu v blízkosti významných vodních zdrojů a využití chemických metod separace zlata, nejčastěji s pomocí kyanidů. To kritizují obce v blízkosti dolu, ekologické spolky i stát. Dalším faktorem je ekonomika, protože i při současných vysokých cenách zlata by byla návratnost investic nejistá. Náklady na těžbu, sanaci území a splnění přísných environmentálních podmínek by podle expertů výrazně snížily potenciální zisk. Česká republika navíc patří mezi země s relativně vysokými mzdovými a energetickými náklady, což těžbu dále prodražuje.

Roli hraje i politický a společenský kontext. Česká veřejnost má silnou historickou zkušenost s negativními dopady těžby uhlí či uranu a nové těžební projekty narážejí na značný odpor. Stát proto většinu známých ložisek zlata považuje za strategickou surovinovou rezervu, která má zůstat v zemi pro případ mimořádné situace.

Plošný zákaz těžby zlata přímo neexistuje, ale získat těžební a průzkumné licence je takřka nemožné. Přesto ale nedávný průzkum státního podniku DIAMO ukázal, že ve Zlatých Horách na Jesenicku se nachází skoro 11 tun zlaté rudy a aktuální hodnota naleziště je nějakých 30 miliard korun.

Náměstek pro suroviny a rozvoj DIAMO Ladislav Pašek prohlásil, že průzkum u Zlatých Hor potvrdil 10,89 tuny zlata, 8,63 tuny stříbra, 25.000 tun zinku, 5600 tun mědi a 1600 olova. Skutečné zásoby kovů jsou ale pravděpodobně vyšší. Údaje ze starých vrtů u Zlatých Hor totiž naznačují, že některá místa bohatá na kovy dosud nebyla dostatečně prozkoumána. Podle Paška se pod zemí v okolí Zlatých Hor nachází zajímavé množství kovů, které mohou mít v budoucnu strategický význam.

Pašek zároveň uvedl, že odebrané vzorky ze Zlatých Hor mají dobrou tzv. kovnatost, což je obsah zlata na jednu tunu vytěženého materiálu a byly zde vidět i tzv. zlatinky (zlatá zrnka ve viditelném množství zeminy). To znamená, že se jedná o ekonomicky výhodnou lokalitu pro těžbu a takové zlato už lze použít na burze nebo jako bankovní půjčku či záruku. Nyní tedy těžaři ze státního podniku zkoumají finanční stránku a náročnost dobývání žluté rudy na Jesenicku.

Plány státního těžaře ale kritizují místní samosprávy jako jsou například obce Heřmanovice a Zlaté Hory. „Já osobně jsem v této chvíli proti těžbě. Zlaté Hory se staly rozvíjejícím regionem a hodně si zakládáme na tom, že jsme turisticky významnou oblastí, do které jezdí turisté nejenom z České republiky. Tady má dojít k těžbě za nějakých blíže neurčených podmínek a vůbec si nemyslím, že to přispěje k rozvoji regionu, ba naopak,“ uvedl starosta Zlatých Hor Milan Rác (Nezávislí 2022) pro iROZHLAS.cz.

Otevřít doly? Nejdříve se musí zjistit, jestli se těžba vyplatí

Takže proč už neotevřeme doly ve Zlatých Horách? Odpověď nabízí ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Odborníci a geologové by museli zjistit, jestli se vůbec vyplatí investovat do otevření dolů. Tomu předchází vypracování studie proveditelnosti a podrobný geologický průzkum.

S tím se totiž pojí jak náklady na vybudování dolu, tak investice do infrastruktury pro zpracování vydolovaných nerostů, kovů a surovin. „Je třeba zhodnotit kvalitu a provést výzkum ložiska, soulad se státní surovinovou politikou a surovinovou bezpečností. Tzn. dokončit průzkum a studii proveditelnosti,“ uvedla mluvčí MPO Štěpánka Filipová pro Echo24.

KOMENTÁŘ: Poslední fajront

Velké ložisko zlata v zemi totiž není všechno. Záleží i na kvalitě rudy a na nákladech na těžbu, což je hlavně otázka ekonomiky a legislativy ještě z 90. let. Tehdy si Česko i EU schválilo, že nebude těžit cenné kovy kvůli ekologickým požadavkům na ochranu krajiny. To se ale v posledních letech může změnit. „Jisté změny v ní bude třeba učinit kvůli závazkům Česka v oblasti kritických surovin, které souvisejí s členstvím ČR v EU,“ sdělila mluvčí MPO Filipová.

Ochranu a evidenci vzácných nerostů má v rukou zase ministerstvo životního prostředí (MŽP). Mluvčí MŽP Veronika Krejčí pro Echo24 uvedla, že se v současnosti v zemi nenachází žádné ložisko připravené k těžbě. „V případě stříbra či lithia jsou zákony prakticky standardní jako pro jiné nerostné komodity a z hlediska ochrany životního prostředí odpovídají i zákonům v jiných podobných zemích. Jediným rozdílem je pro zlato (a to nikoliv pro těžbu, nýbrž pro úpravu jeho rudy) zákaz kyanidového loužení. A to jak samostatně, tak v kombinaci s jinými metodami úpravy a zušlechťování nerostů, a to v jakémkoliv měřítku,“ uvedla mluvčí MŽP Krejčí pro Echo24. Podobné zákony má i zbytek členských států EU.

Česká národní banka (ČNB) drží 51,2 tuny zlata ve svých devizových rezervách a do roku 2028 chce mít 100 tun. Proč? Protože se ČNB v 90. letech ukvapeně zbavila téměř 51 tun svého zlatého pokladu, který střádala už od dob Rakouska-Uherska. Důvodem byly obavy o pád ceny zlaté rudy.

Tento pád se ale neuskutečnil. Naopak na přelomu milénia cena zlata začala šplhat vzhůru a ČNB prodělala velké peníze. Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda uvedl, že ČNB prodala svůj zlatý poklad za 16 miliard korun, což kvůli inflaci odpovídá zhruba 40 miliardám v dnešních korunách.

"Kdyby to samé množství zlata jako tehdy prodala dnes, utržila by 170 miliard, tedy reálně – po zohlednění inflace – o nějakých 130 miliard více," uvedl s tím, že zbrklému výprodeji v režii ČNB tehdy mohla konkurovat pouze Malta. "Ostatní centrální banky zemí EU postupovaly obezřetněji. Neprohloupily. Zhruba od roku 2005 totiž zlato začalo znatelně zhodnocovat, což jim do dnešních dní dalo přes 1100 procent výnosu. ČNB, respektive Česku zbyly oči pro pláč," doplnil ekonom Kovanda.

SOUVISEJÍCÍ: Brutální týden pro bitcoin. Kam až může spadnout? I drahé kovy směřují rychle dolů

A jakou má tedy zlato historii? Na území českých zemí zlato těžili už Keltové ve 3. až 1. století před naším letopočtem, výraznější záznamy o dobývání tohoto cenného kovu pak pocházejí z 10. až 11. století. Za vlády posledních Přemyslovců a následně Lucemburků se od rýžování a dobývání u povrchu přešlo na hlubinnou těžbu, jejíž vrchol nastal za Jana Lucemburského a Karla IV. Tehdy se zlato těžilo skoro na mnoha místech Čech – u Jílového u Prahy, ve středním Povltaví nebo v oblasti Kašperských hor. Koncem 14. století i se v důsledku vyčerpání ložisek i husitských válek výraznější těžba na dlouho skončila.

Pokus o obnovu těžby zlata se vyskytly až po roce 1700, teprve koncem 19. století se ale otevřel hlubinný důl u významného ložiska Roudný u Vlašimi. Zde se těžilo až do 30. let minulého století. Ve stejné době se objevil pokus o obnovení těžby i kolem Jílového, kde se zlato v menším objemu dobývalo až do prosince 1968. Zlato se získávalo třeba i na Jesenicku, kde u Zlatých Hor těžba skončila až v polovině 90. let minulého století. Nyní geologové v ČR evidují 15 ložisek zlata, kde je necelých 100 tun kovu, zhruba stejně, jako se za celou dobu u nás vytěžilo i vyrýžovalo.