Pražský zlomek Markova evangelia poprvé po staletích opustil české území. Je v Itálii

Pražský fragment Markova evangelia se poprvé od poloviny 14. století nachází mimo české území. Aby nejstarší rukopis v českých archivech mohl odcestovat na výstavu do italské Aquileie, bylo nutné splnit řadu přísných podmínek, řekla Lenka Kluková, která je správkyní fondu Metropolitní kapituly v Archivu Pražského hradu. Tam se dokument obvykle nachází. Aby se stav rukopisu nezhoršil, může na výstavě Markovo evangelium v Itálii zůstat maximálně šest týdnů.

Zlomek Markova evangelia získal pro chrám svatého Víta v Praze král Karel IV. v roce 1354. Od aquilejského patriarchy a svého nevlastního bratra Mikuláše Lucemburského získal darem část evangelia, o kterém se věřící ve středověku domnívali, že ho napsal samotný Marek. To však bylo vyvráceno, rukopis pochází ze 6. století. Další část evangelia ukořistila v roce 1420 Benátská republika, která ho umístila do baziliky svatého Marka. Kodex, kterého bylo evangelium součástí, je nyní v Cividale del Friuli. Všechny tři části shromáždila po sedmi staletích na jednom místě výstava „Markovo evangelium. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“, která se koná v severoitalské Aquileii od soboty do 25. dubna.

Jednání o zapůjčení pražského fragmentu podle organizátorů výstavy začala před zhruba dvěma lety. Zapůjčení dokumentu totiž doprovází přísná procedura, která má zamezit negativnímu vlivu přesunu a vystavení dokumentu v jiném prostředí, než je domovský archiv.

V počátečních fázích jednání si Archiv Pražského hradu nechal vypracovat posudek nezávislého restaurátora ohledně podmínek, pro vystavení dokumentu. Cílem je zamezit šokovým změnám, které by mohly poškodit pergamen. Archiv také vypracovává podrobnou dokumentaci, aby byl jasný stav dokumentu před zápůjčkou.

Archiv určuje rovněž délku vystavení archiválie, osvětlení či způsob, jak bude dokument vystaven. „Pokud archiválie nemá faksimile, tak se objednává pro další trvání výstavy,“ poukazuje Kluková. „Restaurátor se snaží udělat faksimile co nejvěrnějším způsobem včetně poškození. Normálním okem je nerozeznatelné (od originálu),“ říká Kluková. Kopii od originálu v takovém případě rozeznají jen znalci či autor kopie. Podle Klukové je šest týdnů, které pražský fragment zůstane v Itálii, maximem, aby cenný rukopis nebyl ohrožen například vyblednutím. Zlomek je vystaven ve vitrínách, které dokážou upozornit na nadměrné výkyvy podmínek vystavení.

Náročná byla i přeprava rukopisu. Zlomek byl umístěn do papírové krabice a ta byla vložena do speciálního kufru, který je polstrovaný a nepropouští vlhkost. „Ten kufr je vložený do dřevěné bedny vyrobené na míru, která je uvnitř vystlaná proti otřesům a vylepená hliníkovou fólií. A tato bedna je vložena do ještě druhé bedny, která má tu stejnou úpravu,“ uvádí Kluková. Cílem je mimo jiné ochránit dokument proti změnám teploty či vlhkosti.

Pražský zlomek byl do Aquileie převezen po zemi za přísných bezpečnostních podmínek, které nechtěli organizátoři výstavy upřesnit. Při delším převozu je však běžný policejní doprovod, uvádí Kluková, podle které byla spolupráce s italskými pořadateli výborná.