Německé podniky padají jak domino. Kancléř radí: Provozujte podcasty!
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
SMRT BRITSKÉ POLITIČKY
Britská politička Ann Widdecombeová se stala obětí cíleného útoku. Uvedla to dnes podle agentur protiteroristická policie, která o den dříve vyšetřování smrti ...
Dění v Belfastu nám připomnělo původ slova hrdlořez a rudě podtrhlo vstoupení migračního paktu v platnost. Požadovat po druhých „povinnou solidaritu“ je z podstaty perverzní, psychopatické a totalitní a je jedno, jestli se jedná o přerozdělování jižních zájemců o západní blahobyt, nebo o kobercové očkování. V tom není rozdíl. V Německu zatím kancléř Merz opět šťastně pohřbil sisyfovské úsilí svého PR týmu předstírat, že zůstává aspoň v bazálním kontaktu s realitou – že nežije v nějakém paralelním vesmíru nebo že možná sám není paranormálním objektem. V USA to teď letí.
Na setkání think-tanku rodinných podniků Stiftung Familienunternehmen und Politik v Berlíně minulý týden Friedrich Merz osočil pořádající německé podnikatele z lenosti, protože (doslova) ve volném čase provozují příliš málo politických podcastů (rozuměj: protože profesionální politici na to nestačí). Zlenivělo podle něj vlastně celé Německo. Merz líný není, a proto si s kabinetem berou dva měsíce letní dovolené.
Kancléř své publikum poplival neprodleně poté, co se moderátorka emotivně, aspoň na Němce, svěřila, že na této akci ještě v životě nezažila tolik frustrace a pocitu bezvýchodnosti. Že majitelé rodinných firem nejsou schopni své podniky s dobrým svědomím předat dál svým dětem, protože podnikatelské prostředí se stalo zcela hostilním. Nad vlastním dějinným úkolem si Merz naopak postěžoval slovy (poté, co zdůraznil, že si nestěžuje), že „změnit prosperující společnost je těžší než znovu vybudovat zemi zdevastovanou po válce“. Takovému Schröderovi se podařilo prosadit obrovský reformní balík uprostřed období blahobytu. Naopak někteří dokážou zničit prosperující společnost i bez války. Klidně i celý kontinent.
Počet insolvencí německých firem kvůli vysokým nákladům a byrokracii konstantně roste několik let v řadě. Loni padlo 24 tisíc podniků, o více než dva tisíce víc než rok předtím. Za první letošní čtvrtletí bylo u německých soudů podáno přes šest tisíc návrhů na insolvenci, o šest a půl procenta víc než loni, jak v pátek oznámil Spolkový statistický úřad. Návrh na insolvenci loni podalo také přes 25 tisíc dříve samostatně výdělečně činných osob. Nejvíce byla zasažena doprava a odvětví skladování, poté pohostinství a stavebnictví. Padají hlavně menší firmy. Je to nejvyšší číslo od roku 2014. Ohroženy jsou desítky tisíc pracovních míst.
S vnímáním skutečnosti měl vážné potíže už Merzův předchůdce Scholz. Ten si svým robotickým, monotónním, technokratickým vystupováním a unikátní schopností odpovídat na různé otázky dohromady asi pěti odpověďmi vysloužil přezdívku Scholzomat. Jak Scholzomatův zásobník univerzálních reakcí („Intenzivně o tom jednáme.“ „Velmi pečlivě to zvážíme.“ „To je velmi důležitá otázka!“ a velmi oblíbené „Das ist gut für Deutschland.“ – i když tohle by možná trklo i Scholze, že to teď není nejvhodnější), tak Merzova masivní arogance dokážou oba své nositele uchránit před jakoukoli (sebe)kritikou. Hlasy zvnějšku nemají šanci projít. Jak jsem tak sledovala Merze za řečnickým pultíkem, tak by mě vlastně vůbec nepřekvapilo, kdyby si v jednu chvíli přetáhl vlastní obličej přes hlavu jako Maraisův Fantomas s tím, že celá jeho politická kariéra byla jen žertovným divadelním experimentem.
Podnikatelé svému premiérovi přesto zatleskali, což nehovoří v jejich prospěch.
Škodolibého Čecha snad může potěšit, nebo utěšit, že ani země sedmkrát větší není už dávno schopna do svého čela vyprodukovat státníka.